Mazané jeptišky, svůdná psycholožka
Hrabivá ruka úskočných jeptišek šátrá – do střehu! Globální souvislosti psího močení. Lokální souvislosti sexy psycholožky.
Právo se v dnešním vydání rozjíždí v duchu letitých bojových tradic. Otvírá kauzou provozní budovy Národního divadla, jež začala v první půli devadesátých let a je docela složitá. Řád voršilek tehdy dům získal v restituci – omylem, budova byla po různých jednáních, kdy mimo jiné byl na stole i návrh ji divadlu darovat, řádem prodaná firmě Themos. Ta je v konkursu, řád chce, aby byl dům z majetkové podstaty zkrachované firmy vyňatý, protože za něj Themos prý nezaplatil. Právo jede. Nadtitulek: „Mazané voršilky znovu na scéně.“ „Nešťastný příběh provozní budovy Národního divadla, kterou v roce 1990 omylem v první restituční vlně získaly sestry voršilky a za tři roky ji tajně a podezřele za milióny prodaly, má nečekané pokračování. Řád, který v 90. letech kvůli této mediálně hojně propírané kauze ztratil kus svého dobrého jména, se totiž o budovu začal letos znovu soudit. Prodej firmě Themos s. r. o. z roku 1993 voršilky považují za neplatný a podle informací Práva chtějí budovu v hodnotě sto miliónů korun získat zpět.“ Slovník komentář nepotřebuje, je tam všechno včetně zálibného opakování slova „milióny“. Přičiním jenom volně související osobní poznámku: dcera absolvovala 7.- 9. třídu na základce, kterou „mazané voršilky“ vedly. Myslím, že je za to dneska docela vděčná, já taky – mimo jiné to bylo prostředí, kde se mazanost zrovna nepěstovala.
Titulek otvíráku Mladé fronty Dnes kategoricky tvrdí: „Dítě, které nesportuje, onemocní cukrovkou“. Uvnitř vydání dva texty týkající se kauzy, nebo jak to říct, která tenhle týden způsobuje značné gaudium na sociálních sítích: kampaně psycholožky Laury Janáčkové, kandidátky ANO, do Senátu. Ve svůdném prádélku slibuje na plakátech inspirovaných seriálem Sex ve městě „Lásku, sex a politiku“. MFD o tom referuje na straně dva způsobem poněkud přeuctivým a s velikou fotkou: „Kandidující docentku psychologie inspiroval Sex ve městě.“ „‚V hnutí na to byly různé názory. Paní Janáčková je sexuoložka, byl to její nápad, tak jsme to nakonec akceptovali. Řekněme, že to není úplně to, na co jsou občané zvyklí, ale aspoň to zaujalo, jak vidím,‘ uvedl ke kampani Laury Janáčkové předseda hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš. ‚Naši občané jsou politikou dost znechuceni, tak je ten sex nějaké oživení,‘ dodal.“ Na komentářové stránce vyvažuje Miroslav Korecký, který kampaň paní Janáčkové označuje za symptom vyprázdněnosti jejího domovského hnutí. Samozřejmě, že jsem stránky Laury Janáčkové navštívil, pochopil jsem z nich, že mezi její cíle patří i prosadit ze Senátu moje právo na nepřetržitou erekci hrazenou pojišťovnou. Jakožto člověk, který celý život netoužil po ničem jiném, se samozřejmě cítím být osloven.
K důležitějším věcem. Petr Fischer v Hospodářských novinách připomíná nedožité sedmdesátiny Ivana M. Jirouse. „Ivan M. Jirous přežívá a přežije ve svých básních. Tam je celý, ve všech vrstvách, jež v sobě poskládal: pevná náboženská kotva, která ale právě proto podstupuje neustálé souboje s pochybnostmi, něha až dětská, a přece dospělá, hravost a vtip, někdy až tvrdošíjně a absurdně využívané, v čem se Jirousovi vyrovnal snad už jen jeho přítel Andrej Nikolaj Stankovič. A potom: odvaha postavit se, stát na místě, s intuitivním přesvědčením, že toto místo je správné, i kdyby všichni okolo tvrdili, že tomu tak není.“ V textu je hodně citací Jirousových básní – připomenutí potěšilo. Jenom hnidopišská – myslím, že při vší Jirousově impulsivitě jeho přesvědčení „intuitivní“ nebylo, byla za ním nějaká racionalita, promyšlenost.
Ve stejném deníku komentuje Ondřej Houska debatu kolem jednání o evropsko-americké dohodě o volném obchodu. Je jí dost udiven: „Demagogie rozpoutaná kolem tohoto projektu je skutečně mimořádná. Evropští zelení ze smlouvy udělali své stěžejní téma. Oni a řada dalších skupin mobilizují k ofenzivě proti něčemu, co označují za fatální hrozbu pro evropské spotřebitele. Prý nám Američané vnutí své nižší standardy a pravidla, vydělají jen nadnárodní korporace. Hysterickým hrozbám, že evropský trh zaplaví kuřata prohnaná chlorem a geneticky modifikované potraviny, bychom se mohli smát, kdyby neměly stále větší vliv.“
Lidové noviny pokračují v kauze vědeckých Ig Nobelových anticen. Mezi letošními laureáty je i tým pod vedením Vlastimila Harta, který zkoumal vztah postoje močících psů ke geomagnetické ose. Zastání nachází u profesora biologie Jaroslava Petra. „Práce Hartova týmu vzbudila již krátce po publikaci pozornost odborníků, laické veřejnosti i sdělovacích prostředků. Často byla interpretována zjednodušeně nebo dokonce chybně. Za nejvýznamnější fakt odhalený v této práci považují odborníci reakci psů na magnetické bouře vyvolané slunečními erupcemi. Kolísání magnetického pole při těchto bouřích je tak malé, že si nikdo nedokázal představit, že by je zvířata vnímala, a dokonce na ně reagovala. Hart a spol. tento krajně nečekaný fenomén odhalili a v tom tkví jejich nesporný primát.“ Opačný názor formulují Lukáš Jelínek a Luděk Pekárek. Stručně a zjednodušeně řečeno – Hartův výzkum je podle nich zcela neprůkazný. Článek v rubrice stejného deníku diskuse je hezkým příkladem toho, jak to dopadá, když se osoba spíše úřední snaží vytvořit poutavý titulek nebo, když k němu jejímu textu dopomůže značně kreativní editor. Martin Mikeska z Hnutí Duha píše mj. o využívání obnovitelných zdrojů ve Skotsku. Ne zrovna „sex“ téma. Článek je ale nadepsán: „Pohled pod antifosilní skotskou sukni“. Tak to si určitě přečtu! A jdu na to hned teď! Moje fantazie silně naráží už u představy sukně fosilní (jako že je zkamenělá? pod takovou se moc nahlédnout nedá, to dá rozum). Ale antifosilní? Hlava nebere. Nekoukat se tam je možná přeci jen bezpečnější.
