Obrněná tupost v kauze Vidnava
Státní zástupci z dobrých důvodů v žádné civilizované zemi nenesou bezprostřední odpovědnost za úspěšnost svých žalob. Ale při pohledu na stíhání bývalých činitelů Vězeňské služby v kauze Vidnava člověkem lomcuje pokušení civilizační zvyklosti odhodit a žádat, aby nějakou zodpovědnost nesli. Nejvíc se o to zřejmě zasloužili vyšetřovatel Vojtěch Zahrádka a okresní státní zástupce pro Prahu-Západ Ondřej Šmelhaus.
Poté, co loni v září Nejvyšší soud vyhověl stížnosti, podle níž byl případ nesprávně předáván mezi státními zastupitelstvími, nyní státní zástupce pro Prahu 3 celé trestní stíhání zrušil. Pozoruhodné je, jak nápadnou roli v takových případech hrají okolnosti zdánlivě technické – místní příslušnost případu. Ale taky trestněprávní ideologie vládnutí, jež se bohužel poslední dobou prosazuje zdaleka nejen v této kauze. Opět je to policejní vyšetřovatel a státní zástupce, který si vyhrazuje rozhodující slovo ohledně toho, co je správné politické rozhodnutí a správné hospodaření. Stát koupil objekt za 29 milionů, podle policie ho kupovat neměl, ergo státu vznikla škoda 29 milionů!
Tato mocí obrněná tupost se samozřejmě leckomu hodí – kauza propukla v době, kdy ministr spravedlnosti Pospíšil usiloval o změny u špiček státního zastupitelství, udržoval ji při životě například Vít Bárta, který v Plzni proti Pospíšilovi kandidoval a jen o pár hlasů se nedostal do sněmovny.
Zřizování a pak nezřizování detenčního ústavu ve Vidnavě jistě nebylo hvězdnou hodinou státní správy. Ale jak jí mohlo být? Zřízení detenčního ústavu je plýtvání až do chvíle, kdy z nějaké psychiatrické léčebny uteče deviant a něco strašného spáchá. To se pak píšou petice a nechybí otázky, jak to že devianti nejsou lépe hlídaní. A že ministerstvo koupilo objekt, a pak nenašlo na rekonstrukci prostředky? Odhadovaných čtvrt miliardy na rekonstrukci zní jako hodně. Ale tak už to bohužel je, že oprava historické budovy, o jejímž chátraní se dobře píšou sentimentální burcující reportáže, může vyjít dráž než stavba nového objektu. Ostatně státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která tehdy jako stážistka na ministerstvu spravedlnosti předsedala komisi, která se výběrem zabývala, prý vypověděla, že by Vidnavu doporučila znovu.
A ještě odbočka: není náhodou zdůvodnění, že Vězeňská služba nepotřebuje nové objekty, protože je amnestie vyprázdnila, dětinsky krátkozraké? Anebo je potřeba pár let počkat, až zase budou přeplněné věznice, aby všichni začali být chytří a ptali se, proč se s tím něco včas neudělalo?
Především ale: o koupi bylo rozhodnuto v roce 2008. Od té doby, pokud si někdo nevšiml, vypukla globální ekonomická krize, která přiměla mnohé vlády upustit od mnohých plánů, třeba i naléhavějších než rekonstrukce detenčního ústavu. Drastický pád prodělaly i ceny nemovitostí. Zpětně je pak strašně snadné soudit, že záměr byl nehospodárný a že kdyby tu vládli policisté a státní zástupci, konečně by nastal pořádek.
