Jste xenofob? Zkuste si malý test

Myslíte si, že může být miminko xenofobní? Podle psychologů může být xenofobie skutečně do jisté míry přirozeným jevem a i u velmi malých dětí se dá vypozorovat strach z cizích lidí. O xenofobii, tedy nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu, se v poslední době hovoří především v souvislosti s uprchlíky. Za xenofoba či xenofobku je označen v podstatě každý, kdo kritizuje migranty a odmítá je na svém území.

V našem civilizačním okruhu se xenofobie považuje za nepřijatelný projev bílé většiny. Češi jsou podle některých xenofobní vůči Romům (nějak se o tom při uprchlické tsunami přestalo mluvit), dnes xenofobní vůči muslimům. Konkrétně migrantům z islámských zemí. Jenže podobné jednání není vůbec žádným projevem nějaké rasy či národa. Je vlastní všem. Většina černošských kmenů v Africe je nepřátelsky naladěna nejenom proti jakýmkoli cizincům. Číňané nemají rádi Japonce, Vietnamci Číňany, Kambodžané Vietnamce. A tak bychom mohli projet celý svět.

Takže zkuste si odpovědět na několik otázek (není to veřejné, můžete si přiznat pravdu), zda jste skutečně xenofobní, nebo máte prostě jenom přirozený strach a vrozenou nedůvěru.

Budete jásat a na Facebooku sdělovat „přátelům“ dobrou zprávu, že vedle vašeho domu vyrostla nová mešita? Nebo budete mít spíše obavy, že v ní bude kázat radikální imám, který může nakazit mnoho mladých nezkušených lidí a přivést je na scestí?

Budete skutečně v klidu, když ve vašem bezprostředním okolí začne fungovat věznice, nebo centrum pro drogově závislé? Nebo vám probleskne hlavou myšlenka, že z toho mohou být problémy?

Máte například v noci, když jdete domů, podvědomý strach, když potkáte vám zcela neznámé lidí? Je ten strach větší, pokud jsou to prokazatelně cizinci?

Cítíte se nesvůj, pokud se (může to být i náhoda) najednou ocitnete obklopeni zcela cizími lidmi?

Dáte si inzerát, že hledáte chůvu nebo někoho na úklid. Vykřiknete nadšením, pokud vám pak u dveří zazvoní Romka, muslimka či černoška a bude se ucházet o tu práci?

Skutečně vám nebude vadit, když k vám někdo přijde na návštěvu a bude si tam dělat, co chce a nebude respektovat vaše zvyky a tradice?

Dovolím si tvrdit, že vím, jak naprostá většina lidí na tyto otázky odpoví. Znamená to, že jsme xenofobní? Ne, někdy je to jen přirozená reakce na neznámé, nepoznané a často i podvědomě nechtěné.

S nekonečným žonglováním se slovy xenofob a rasista, které zažíváme v poslední době, by se proto mělo přestat. Některé názory totiž vůbec nepramení z toho, že by Češi byli k uprchlíkům xenofobní (mnozí ani netuší, co to slovo vlastně znamená) a rasističtí, je to jen střet s něčím, co někteří neznají a nechápou.

Procestoval jsem desítky zemí světa a vůbec nejlepším způsobem, jak se vyhnout problémům, je respektovat místní pravidla a obyčeje, i když s nimi vnitřně naprosto nesouhlasíte. To samé, je ale nutné vyžadovat i od těch, kteří přicházejí žít do Evropy. Jenže to se často neděje. Kdyby se tak dělo, neslyšeli bychom s takovou frekvencí slovo xenofob. Pardon, musíme to ještě genderově vyvážit – tedy i xenofobka…