Účel služebního zákona: víc náměstků a vzdělávací byznys

Někdo měl možná obavy, že nový návrh služebního zákona nebude dost kvalitní, protože původní verzi přepisovali úředníci ministerstva vnitra během čtrnácti dnů. Včera se po jeho rozeslání poslancům ukázalo, že je vybroušený a výmluvný až dost. Dokonce je svědectvím o jedné politické garnituře.

Poslanci v parlamentu tedy mohli bez velkých výčitek svědomí zahájit tzv. druhé čtení, při kterém návrh projednají výbory. Předem je jisté, že sněmovna za čtrnáct dnů normu definitivně schválí. Parlamentní idyla byla dokonalá, když se jedna strana po druhé bez výhrad či s výhradami k podpoře návrhu přihlásily a když nějaké kritické řeči vedli jen Tomio Okamura (Úsvit) a Pavel Kováčik (KSČM).

Politici prosadili svou, když zrušili plánovanou pozici generálního ředitele státní služby a udrželi stav, kdy úředníky řídí ministr. Na tom není nic tragického, protože se vlastně nemění současné poměry, navíc názor o primátu volených politiků při řízení státu je zcela legitimní.

Kamenem úrazu je fakt, že politici tak obrátili svůj dosavadní přístup. Nový zákon o státní službě měl být podle předvolebních slibů téměř hlavním nástrojem v boji proti korupci, teď už však všichni vědí, že se takovým nástrojem nestane. Třeba bylo předem jisté, že se služebním zákon takovým nástrojem ani stát nemůže, proč to ale strany voličům slibovaly?

A další otázka: pokud necháme stranou fakt, že Čechy k přijetí zákona nutila Evropská komise, proč se vlastně přijímal? Faktem je, že se stal nosičem k několika opatřením, která vyrobí nová a dobře placená pracovní místa ve státní správě a která umožní bezbřehý outsourcing některých služeb.

Příznivci současné verze zákona tvrdí, že se podobá systému Nizozemského království, protože ani v této zemi není jeden šéf státní správy. Ovšem ani Holanďané nemají celkem tři druhy ministerských náměstků, jako budou mít Češi. Skutečně stojí za pozornost, že v Česku může ministr jmenovat stejně jako dosud neomezený počet politických náměstků. Kromě toho bude mít k dispozici další náměstky z úředního stavu, kterým se bude říkat „náměstci pro řízení sekce“. Nakonec bude zřízena funkce státního tajemníka, který však nebude o mnoho víc než nejvyšším personalistou.

Záměr zařídit víc výnosných míst, o kterých bude rozhodovat každý ministr ihned po volbách, není ničím záhadný, složitější už je porozumět pravidlu, podle kterého musí každý člověk po nástupu do státní služby absolvovat dvojí zkoušky. Nejdříve se zúčastní konkurzu na volné úřednické místo. Když vyhraje, musí ještě složit úřednickou zkoušku. To je v Evropě rovněž neobvyklé.

Všechno ale vysvětlují tři nevinné věty v nové verzi zákona. Podle jedné z nich ministerstvo vnitra „koordinuje vzdělávání státních zaměstnanců a připravuje vzdělávací programy a rámcová pravidla pro vzdělávání státních zaměstnanců“. Podle druhé z nich „Ministerstvo vnitra zabezpečuje provedení obecné části úřednické zkoušky“ a třetí říká, že uchazeč o služební poměr „hradí náklady na vykonání úřednické zkoušky sám“.

Jinými slovy, ministerstvo vnitra zákonem z vlastní dílny dostalo právo připravit systém na vzdělávání státních zaměstnanců, který může svěřit libovolné soukromé vzdělávací instituci. Náklady budou nejspíš hradit sami úředníci, rozhodně se bude platit příprava na úřednickou zkoušku a samotné zkoušení.

Idyla ve sněmovně, která přivítala novou verzi služebního zákona, je pochopitelná. Už je konec snahy změnit svět, které strany propadají před volbami a které se nedokáží zbavit řadu měsíců po nich. Všechno se vrátilo do normálu, kdy každý ví, co je pro něho opravdu důležité. Jediným rizikem jsou zase až další volby.