Rakovina a hrozba tsunami. Dědictví sladké Francie
Vive la France
Jeden svět 2015
Celkem 193 jaderných testů, v jejichž důsledku došlo k zamoření oblasti radioaktivním spadem. Několik generací obyvatel postižených rakovinou a dalšími zdravotními problémy. To je dědictví koloniální nadvlády Francie ve Francouzské Polynésii. Francouzská vláda současnou situaci neřeší a místní lidé se tak marně dovolávají odpovědnosti i odškodnění. O bezvýchodné situaci a bezmocnosti se bránit vypráví skandinávský dokumentární snímek Vive le France, který uvádí festival Jeden svět.
„Můj otec zemřel na rakovinu plic. Máma měla leukemii. Starší sestra měla rakovinu prsu, mladší sestra zas rakovinu štítné žlázy, stejně jako moje tchýně. Tu teď zrovna operovali kvůli tumoru v ledvinách. A tchán, ten zemřel na rakovinu žaludku,“ líčí v dokumentu jeden z obyvatel polynéského ostrovu Tureia, který vypadá na první pohled jako ráj. „My jsme ale opravdu nemocní. Francie na nás nemůže zapomínat,“ dodává.
Polynéský ostrov Tureia, na kterém žije okolo 300 lidí, leží nedalo atolu Moruroa. Ten si pro své jaderné zkoušky Francie vybrala v září 1962. O čtyři roky později provedla první test, atomovou bombu s označením Aldebaran nechala vybuchnout v laguně ostrova. Do roku 1996 pak provedla dalších 192 jaderných testů – 46 atmosférických a 147 podzemních.
Snímek Vive le France vypráví příběh mladých snoubenců Kua a Teariki, kteří na ostrově Tureia žijí a vychovávají malého syna. „O jaderných testech v Polynésii jsem neslyšela, dokud jsem nepotkala Tearikiho. Ve škole nás učí o světových válkách, ale o tom, co se děje v našem sousedství, neřeknou nic,“ říká Kua a přitom se převléká malého syna v jejich novém domě, který společnými silami s Tearikim postavili. „Samozřejmě, že se bojím. Všichni kolem jsou nemocní. Rodina je celý můj život. Bojím se hlavně o syna, už teď má srdeční problémy,“ dodává mladá žena.
„Prostě jsme přijali fakt, že jsme nemocní a umíráme tu. Zůstáváme zticha. Co taky jiného máme dělat?“ říká další z obyvatel ostrova Ohuri Terakauhau.
Francouzská vláda závažnost dopadu jaderných testů dlouho popírala. V roce 2013 ale vyšlo najevo, že plutoniem byla zamořena mnohem rozsáhlejší oblasti Polynésie, než země dosud přiznávala. Radioaktivním spadem byl postižen i nejlidnatější ostrov Polynésie, Tahiti – na něm byla podle listu Le Parisien povolená úroveň radiace v roce 1974 překročena dokonce 500krát. Dokument Vive le France se kromě osobních příběhů postižených lidí věnuje i snaze odborníků, kteří chtějí přimět francouzskou vládu prošetřit situaci a kompenzovat obyvatelům způsobené škody.
Vysoký nárůst výskytu rakoviny není ale jediným problémem místních lidí. Kvůli podzemním testům má Moruroa vlivem výbuchů také narušené podloží. Hrozí, že se propadne a následná vlna tsunami blízký ostrov Tureia smete. „Chtěli jsme si založit pekárnu. Žádná totiž na ostrově není a chleba se sem musí dovážet. Asi si dokážete představit, jak ten chleba po týdnu cesty vypadá. Žádal jsem proto banku o peníze, moji žádost ale jako rizikovou zamítla. Kvůli hrozbě tsunami je to prý moc velký risk,“ popisuje mladý otec Teariki.
Všichni víme, že je něco špatně
„Prostě jsme přijali fakt, že jsme nemocní a umíráme tu. Zůstáváme zticha. Co taky jiného máme dělat?“ říká další z obyvatel ostrova Ohuri Terakauhau. „Nemůžu můj domov ani opustit. Kam bych jinam šel? Tady není kam jít,“ dodává ve filmu, který je kromě vypovědí Polynésanů doplněn o autentické záběry jaderných testů i projevů tehdejšího generála Charlese de Gaulla.
„Všichni víme, že na ostrově je něco špatně. V malé míře se radioaktivita nedá měřit, dostane se ale do oběhu. Příroda se jí snaží zneškodnit tím, že ji pozře. Zdánlivě tedy zmizí. Jenže pak se dostane do dalších živých bytostí – ryb, korýšů a dalších zvířat, které ji v potravním řetězci šíří dál. A než dohlédneme až na jeho konec, je už pozdě,“ popisuje ve filmu Roland Desbordes, fyzik a ředitel komise pro nezávislý výzkum radioaktivity CRIIRAD.
Podle organizace Greenpeace se kontaminace Pacifikem šířila až k břehům Peru i Nového Zélandu. V roce 1974 Francie kvůli intenzivnímu světovému tlaku, iniciovaného právě Novým Zélandem, své testy přesunula pod zem. Zkoušky pozastavil až v roce 1991 tehdejší francouzský prezident Francois Mitterrand. O čtyři roky později je ale jeho nástupce Jacques Chirac i přes protest mezinárodních autorit obnovil. Jaderné testy Francie zastavila až v roce 1996.
Vive la France Helgi Felixson, Titti Johnson / Sweden, Iceland, Norway, Finland / 2014 / 87 min Uvede festival Jeden svět
