Slunovrat je věčná naděje

Slunovrat je věčná naděje
Blogy

Vít Vojta

Dnes, 22. prosince 2015 v 5:48 nastává pro severní polokouli, kde žije 90% světové populace, zimní slunovrat. Je to okamžik, kdy Slunce dosahuje nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy. Den zimního slunovratu je nejkratší den v roce, s nejdelší nocí, většinou přichází 21. nebo 22. prosince, vzácně i 20. prosince, ale to až v roce 2080, a ještě vzácněji 23. prosince, to bude až v generace vzdáleném roce 2303.

Čtěte také: Slunovrat je věčná naděje

Jak je Slunce zdrojem životodárné energie, byl slunovrat odedávna uctíván všemi lidskými civilizacemi. Staletí se usilovně zaznamenávala cesta slunečního svitu a podle ní se stavěly kamenné kalendáře, pozorovatelny a chrámy. Slunce je pro všechny nejobjektivnější realitou bytí, rozličné kulty Slunce si dnes nejvíce vysvětlujeme pokorným sebezařazením člověka do běhu vesmíru. V moderní češtině se bez přemýšlení užívá zavedený výraz „Bůh slunce“ té či oné kultury. Spiritualita prehistorických lidí je však zpětně tak těžce poznatelná, že je lepší místo výrazu „bůh/ Bůh“ zůstat u „kultu Slunce“.

Vypozorování a zachycení dne zimního slunovratu mělo i velmi praktický význam. Dávné kultury přežívaly z roku na rok a i víceleté zásoby vyspělých říší byly pod nepřetržitým ohrožením chorobami, škůdci nebo živelnými pohromami. Bez zásob šla zima přežít velmi těžce, proto si všechny civilizace „stříhaly svůj metr“ a odpočítávaly toto kritické období, plné temna a chladu.

Kromě znalosti dosažené etapy zimy a znaků, předpovídajících vývoj počasí, se zaváděly i magické rituály za dobré počasí, úrodu a pokoj. Ať již magie evropská, s kořeny na Blízkém východě, nebo taoistická staré Číny, všechny shodně vycházely ze „zákona zachování hmoty/ energie“ a během rituálů šlo hlavně o přeskupení a transformaci objektivních částí světa kolem sebe, nikoliv o nemožné „vyčarování z ničeho“.

Staří Číňané rozdělili lunární rok na 24 sezón s velmi praktickými názvy, tento jejich rolnický kalendář je přirozeně v mnohém shodný s naším, dnes známým hlavně z pranostik. Jeden příklad za všechny – čínská sezóna „Nastává podzim“ odpovídá svatému Vavřinci (druhý týden srpna) a informaci: „na svatý Vavřinec nastává podzimec“.

Za zimního slunovratu vrcholí temné jinové síly, i slovanská tradice hovoří o následujících dvanácti dnech temna, kdy vládne duch/ bůh Veles (duch podsvětí, magie, vědění aj.). Proto se v temném období co nejvíce svítilo a topilo mnoha ohni, velké hranice postupně nahradily symbolické svíce. Dvanáct dní temna končí kolem Tří králů, a tak se hezky prolínají s navazující křesťanskou tradicí, přinášející zrození Spasitele v době největšího temna.

Proto je zimní slunovrat hlavně o naději. O naší věčné naději, že každou temnotu nakonec rozsvítí světlo.