Ústavní soud nařídil střídavou péči. Psychologové to kritizují
Ústavní soud ve svém průlomovém rozhodnutí zasáhne do osudu mnoha dětí z rozvedených manželství. Nařídil nižším soudům, aby nařizovaly střídavou péči, pokud jsou matka i otec stejně způsobilí se o svého potomka starat. Jiná řešení by měla být spíše výjimečná. Psychologové a rodiče oslovení ECHO24.cz pokládají tento verdikt za nešťastný a necitlivý.
Čtyřiadvacetiletá Marie žila po rozvodu svých rodičů sedm let ve střídavé péči u matky a otce. Když se jí na tuto možnost rodiče při rozvodu ptali, souhlasila s ní. Docela fungovala, má s ní dobrou zkušenost.
„Vnímala jsem to jako ideální věc, protože jsem neměla pocit, že s jedním už nechci být,“ uvedla pro ECHO24.cz Marie. Přesto nepokládá rozhodnutí Ústavního soudu za dobré. Tvrdí, že se na další výchově svých potomků musí v první řadě domluvit rozpadající se rodina, soud nemůže nutit rodiče, jak se mají dál starat o své děti.
„Střídavá péče byla jedna z mála věcí, na které jsme se dokázali dohodnout.“
Podobně hovoří i paní Johana, která se domluvila se s svým exmanželem na střídavé péči o svou dceru. „Jsem zastáncem střídavé péče, ale rozhodnutí ústavního soudu je hrozně špatné,“ konstatovala sedmačtyřicetiletá Johana. S manželem se rozváděli, když bylo dceři jedenáct.
„Střídavá péče byla jedna z mála věcí, na které jsme se dokázali dohodnout,“ uvedla pro ECHO24.cz Johana. Právě dohoda obou rodičů je podle ní klíčová. Soudem se podle ní střídavá péče nařídit nedá, protože pak nefunguje.
„Není možné, aby soud nařídil, že dítě bude stát v pátek ve čtyři odpoledne s kufříkem před dveřmi jednoho z rodičů a o týden později před dveřmi toho druhého,“ soudí Johana.
Soudy preferují péči u matky
Soudy v současnosti nejčastěji svěřují děti po rozvodu rodičů do výlučné péče matky. A to by se podle Ústavního soudu mělo změnit. Vyhověl tak stížnosti otce, který se marně dožadoval většího podílu na výchově svých dvou dětí. A zároveň v jiné kauze zamítl požadavek matky, která nesouhlasila s nařízenou střídavou péčí.
"Výchova dítěte již nutně není výhradně ani převážně v rukou matky, čemuž musí odpovídat i řešení situace, kdy se manželství rozpadne a je nezbytné zajistit následnou výchovu nezletilých dětí," stojí v nálezu soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové.
Už ve svých dřívějších verdiktech podle ČTK Ústavní soud zdůraznil, že kriteriem pro svěření dítěte do střídavé výchovy není přání konkrétního rodiče, ale především zájem dítěte. Střídavou výchovu soud chápe jako snahu o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče za situace, kdy spolu partneři již nežijí. Dítě si zachová fungující vztah s oběma rodiči a zůstane součástí jejich každodenního života.
„Výchova dítěte již nutně není výhradně a převážně v rukou matky.“
Ústavní soudci dříve rovněž konstatovali, že okresní či krajské soudy sice mohou mít při rozhodování o tom, kdo se bude o dítě starat, ty nejlepší úmysly, avšak harmonické prostředí nelze vytvořit bez přičinění a snahy obou – matky i otce.
Psychická újma dítěte
Klinická psycholožka Leona Němcová ovšem pokládá rozhodnutí Ústavního soudu za nešťastné. „Střídavá péče je velmi polemická záležitost,“ uvedla pro ECHO24.cz Němcová, která provozuje soukromou praxi v Olomouci.
Ve většině případů totiž mezi rodiče nadále pokračují rozpory a konflikty, na což pak při střídavé výchově doplácí právě dítě psychickými potížemi – chybí mu například pocit zázemí, takové děti bývají úzkostnější.
Podle psycholožky se dítě do věku osmi až deseti let jen těžko adaptuje na „kočovný život“ mezi dvěma domovy.
Jsem obětí střídavé péče
Občanské sdružení Jedendomov.cz připomíná na svých stránkách rozsáhlý průzkum z Austrálie, kde je od roku 2006 uzákoněno prioritní svěřování dětí do střídavé výchovy.
„V případě trvajícího konfliktu mezi rodiči na tom byly děti mnohem hůře, než ty, které zůstaly v péči jednoho rodiče a s druhým se pravidelně vídaly. Objevovaly se u nich úzkosti, zoufalství až deprese,“ uvedlo sdružení.
Na svých stránkách cituje i zkušenost Marka, který prošel střídavou péčí a označuje ho za svinstvo:
„Jsem obětí střídavé péče a varuji všechny rodiče, aby si něco takového rozmysleli. Nikdy jsme nevěděli, kde je skutečný domov, nikdy jsme ho neměli. Rodiče se dneska diví, že už jsme je jako dospělí odepsali. Ale mohou si za to sami, protože střídavá péče je nejpohodlnější právě pro rodiče, nikoli pro děti. My jsme postrádali mámu ve chvílích, kdy nám bylo těžko. Domov je jen jeden. Zeptejte se svého dítěte, kde chce žít a podle toho se řiďte, abyste toho pak nelitovali.“