‚Tusk z Polska utekl. Slouží EU a čeká na pokyny z Berlína‘

Polská politická a intelektuální scéna je léta nesmiřitelně rozdělená na různé tábory, v českých poměrech nic tak vyhroceného neznáme. Ostré dělicí linie vedou i napříč někdejšími disidentskými skupinami a mezi bývalými „spolubojovníky“ ze Solidarity. Ať už to bylo téma vyrovnání se s komunistickou minulostí, nebo přístup k Evropě. Zatímco na jedné straně stojí s liberálnějším přístupem – pro zjednodušení – třeba známý novinář Adam Michnik, na protipólu najdeme konzervativního komentátora a spisovatele Bronislawa Wildsteina. Tento nesmlouvavý kritik dnešní polské politiky je přesvědčen, že Poláci trpí komplexem méněcennosti, z čehož plynou dnešní chyby ve vztahu k Evropské unii či Německu. Polsko tak podle Wildsteina nesmyslně ustupuje a přebírá věci, které by přebírat nemělo.

Čtěte také: ‚S Dudou přijde to nejhorší.‘ Michnik kope za Komorowského

Bronislaw Wildstein poskytl Týdeníku Echo rozhovor ještě před prvním kolem prezidentských voleb, další ukázky rozdělení polské společnosti. Ve finálovém klání se utkají současná hlava státu Bronislaw Komorowski, reprezentující liberální směr, a Andrzej Duda, naděje národně-konzervativního tábora na jakousi změnu.

Donald Tusk má za sebou půl roku ve funkci předsedy Evropské rady. Jak se Poláci dívají na jeho jmenování do křesla, kvůli němuž opustil post premiéra?

Bohužel to přijímají. Je na to hrozný pohled, protože to ukazuje náš komplex méněcennosti. Tusk z Polska utekl. Opustil nejdůležitější funkci polské politiky a přijal administrativní funkci v EU. Je potupné, jak nad tím provládní média jásají: Ó, jak jsme byli poctěni! Prostřednictvím tohoto muže jsme byli akceptováni Evropou. Přitom se ani neví, kým byl jmenován. Nejsou na to pravidla. Když byla předtím dotázána dánská premiérka, zda by měla o tuto funkci zájem, řekla ne, rozhodně ne teď, když jsem dánskou premiérkou.

Moc o něm není slyšet. Jste asi lépe informováni o tom, co Tusk v Bruselu dělá...

Čeká na pokyny z Berlína. Je to tak evidentní. Nedělá nic. Byl vybrán Angelou Merkelovou proto, že si mohla být absolutně jista jeho loajalitou. Nemá v té funkci velkou moc, ale mohl by aspoň vytvářet agendu, například mohl pozvat prezidenta Porošenka na zasedání Evropské rady o Ukrajině. Ale on nedělá nic.

Zdá se, že je ještě méně viditelný než jeho předchůdce Herman Van Rompuy…

Což se zdálo nemožné. Nedělá žádnou skutečnou politiku. Ale to bylo v Polsku stejné. Snažil se uchovat ne svou moc, ale svou pozici. Jeho hlavní metodou bylo sdílení moci s nejvlivnějšími skupinami – v médiích, v byznysu a podobně. Občanská platforma (PO) vytvořila oligarchický systém, v němž je formální politická moc velmi omezená. Když říkám oligarchie, nemám na mysli, že by tu bylo pár velkých oligarchů jako na Ukrajině. Ale neexistuje skutečná politická soutěž. Existuje politická opozice, která však soutěží jen v rovině stranické politiky. Ve všech jiných sférách vidíme stále tytéž skupiny lidí, jež představují postkomunistickou kontinuitu. Ty elity jsou vytvářeny kooptací – samy rozhodují, koho mezi sebe přijmou. Jsou mezi nimi noví lidé, ale s velmi malým vlivem. Do voleb v roce 2005 existovala plnokrevná konkurence mezi postkomunistickou stranou SLD a ostatními stranami. PO byla jedna z nich, mají stejně jako Právo a spravedlnost (PiS) kořeny v Solidaritě. Ve volbách v roce 2005 Poláci odmítli postkomunistický systém. Bylo to po Rywinově aféře (filmový producent Lew Rywin nabídl v roce 2002 šéfredaktorovi deníku Gazeta Wyborcza Adamu Michnikovi, že za úplatek v hodnotě 17,5 milionu dolarů zařídí změny v chystané mediální legislativě – pozn. red.) a 70 procent hlasů dostaly postsolidaritní strany, ve vztahu k postkomunismu antisystémové strany. Před volbami PO a PiS deklarovaly záměr vytvořit koalici, ale po volbách šla PO do opozice. Bylo to logické – koalice, která má 70 procent, je příliš velká, nemůže fungovat, aniž by vytvářela vnitřní rozpory. Takže vytvořili opozici, ale velice zvláštním způsobem: spojili se se všemi silami dosavadní republiky – mainstreamovými médii, byznysem, soudcovským stavem atd. A od té doby také vytvářejí obraz, který trvá dodnes: že oni jsou síly světla, civilizace, Evropy – a my strana temnoty a středověku.

Celý rozhovor s polským komentátorem a spisovatelem čtěte v aktuálním vydání TÝDENÍKU ECHO.