12 pravidel pro lepší Prahu. Potěší cyklisty, řidiče naštvou

Nová parkovací místa v centru Prahy jako poslední možnost. Snížení rychlosti pro auta často jen na 30 kilometrů v hodině. A křižovatky se zmenšenými oblouky, které mají zvýšit bezpečnost chodců. Tyto a stovky dalších doporučení přináší receptář změn v české metropoli – Manuál tvorby veřejných prostranství. Server ECHO24.cz vybral z 300stránkové publikace 12 výrazných pasáží.

Text je citacemi z oficiálního dokumentu autorského kolektivu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, mezititulky jsou redakční.

1. Chodci na prvním místě, auta na chvostu

Veřejná prostranství musí zajistit dostatečnou ochranu pro slabší a zranitelnější uživatele, a to zejména před silnějšími a potenciálně nebezpečnějšími uživateli. Jedině tak může motivovat k šetrnějšímu a ohleduplnějšímu chování. Obecně je vhodné řešení přizpůsobit potřebám různých druhů pohybu v prostoru, zpravidla v následujícím pořadí:

1. pěšky
2. veřejnou dopravou
3. na kole
4. autem

Čtěte také: Taková bude nová Praha: široké chodníky, méně sloupů, víc přechodů

Toto pořadí preferencí vychází zejména ze zátěže daného pohybu na své okolí jako např. z hlediska prostorových nároků, energetické náročnosti, míry znečistění životního prostředí apod., nelze ho však brát dogmaticky. Neznamená, že chodec bude mít vždy přednost před jinými uživateli. Jeho potřeby by ale měly být zohledněny přednostně.

Současně je třeba zohlednit význam a účel výše uvedených druhů pohybu v následujícím pořadí:

1. cílová doprava
2. obslužná doprava
3. zásobovací doprava
4. průjezdná doprava

2. Třicítka na silnici, méně mrtvých chodců

Snižování rychlosti vozidel ve městě celkově zvyšuje bezpečnost zejména pro chůzi a jízdu na kole. Při rychlejší jízdě se snižuje lidská schopnost vnímat detaily a několikanásobně se zužuje šíře periferního vidění. Zároveň se výrazně zpomaluje schopnost reakce na jakékoliv podněty. Při jízdě rychlostí 30 km/h lze v případě nutnosti, například při vběhnutí dítěte, zastavit vozidlo tam, kde při rychlosti 50 km/h ani nezačne brzdit.

Následky případné kolize jsou při nižší rychlosti mnohem méně závažné, například při rychlosti 30 km/h je 10procentní pravděpodobnost, že nehoda bude mít fatální následky, při rychlosti 50 km/h dochází k úmrtí chodce až u 80 procent nehod. Při celkovém snížení rychlosti je jízda na uliční síti s křižovatkami s předností zprava plynulejší bez nutnosti častého brzdění a akcelerace. I díky tomu dochází k poklesu hluku z dopravy.

3. Chodníky chodcům. Ale nejen jim

Pěší plochy musí být dostatečně dimenzované tak, aby byl kromě pohybu umožněn také rozvoj pobytových aktivit a celkové oživení a zatraktivnění venkovního prostoru. Chodník musí sloužit především chůzi – základnímu lidskému pohybu po městě, současně má klíčový vliv na městský život, přístupnost a prostupnost města pro všechny obyvatele a návštěvníky. Pro pohyb na chodníku slouží volná část pro průchod. Chodník by měl být rozšířen o další plochu pro pobytové funkce a aktivity, stromořadí, prvky infrastruktury a jiné prvky.

4. Žádné rozlehlé křižovatky s rychlými auty

Je vhodné se vyhnout rozlehlým křižovatkám, které umožňují rychlý průjezd vozidel, připomínají rychlostní silnice a ohrožují bezpečnost pohybu pěšky nebo na kole. Základem musí být snaha vytvořit co nejkompaktnější křižovatky a křížení. Při malém poloměru směrového oblouku (obruby na nároží) odbočují vozidla pomaleji a přímá jízda na kole a chůze pěšky jsou bezpečnější.

5. Cyklisté mají jet po silnici. Ale bezpečně

Základem přístupu je, že cyklista je řidič a jízdní kolo bezmotorové vozidlo. Jízdní kola se standardně pohybují ve vozovce, nikoliv na chodníku, cyklisté sdílejí prostor s ostatními řidiči. Zaváděná opatření kladou důraz na zvýšení bezpečnosti provozu ve vozovce a ochranu chodců před jízdními koly i ostatními vozidly.

Parkovací kapacity v centru města lze zvyšovat až po vyčerpání předchozích nástrojů, navíc by měly být přednostně umísťované mimo veřejná prostranství.

6. Problém s parkováním vyřeší tlak na řidiče

Cílem parkovací politiky je pozitivním způsobem ovlivňovat chování obyvatel a návštěvníků a tím snižovat poptávku po parkovacích kapacitách. Nástrojem je časové omezení délky stání, zpoplatnění parkování (pro návštěvníky i rezidenty), sdílení parkovacího stání (různými subjekty během dne a noci), sdílení vozidel (car sharing), podpora veřejné dopravy, cyklodopravy a pěšího pohybu (cesta není vykonaná automobilem), podpora kombinované dopravy (P+R umožní přesunutí poptávky pro dojíždějící) a další.

Parkovací kapacity v centru města lze zvyšovat až po vyčerpání předchozích nástrojů, navíc by měly být přednostně umísťované mimo veřejná prostranství.

7. Děti si mají už na hřišti zvyknout na nástrahy světa

Při tvorbě nového dětského hřiště se v současnosti velmi často hledí na kritéria, jako jsou nízké náklady na údržbu, nezničitelnost, odolnost proti vandalismu, přehlednost, bezpečnost jednotlivých prvků a ochrana před městským provozem. Herní prvky nebo dokonce celá hřiště jsou často rozdělována podle věkových kategorií.

Extrémní snaha o bezpečnost a odolnost dětských hřišť však dítě spíše izoluje od skutečného světa a znemožňuje všestranný rozvoj jeho osobnosti. Herní prostředí by mělo umožnit setkání dítěte s prožitky přirozeného světa včetně přiměřeného rizika, které vede k ponaučení.

8. Už žádná zámková dlažba ani betonové panely

Použití betonové zámkové dlažby na veřejných prostranstvích není vhodné. Zámková dlažba se nesmí používat v historickém a kompaktním městě. V místech, kde byla použita by se měla v rámci rekonstrukcí a obnovy odstranit a nahradit vhodnějším kvalitním materiálem.

Umísťování nezakrytých stavebních betonových panelů ve městě je nežádoucí. Tam, kde jsou dnes umístěné, je třeba je postupně odstraňovat a nahrazovat jiným vhodným povrchem.

9. Ulice ve městě bez velkého dopravního značení

Podoba všech prvků dopravní infrastruktury musí odpovídat městskému charakteru. Zcela nežádoucí je umísťování informačních portálů, návěstidel a výložníků se značkami tvaroslovím odpovídající rychlostním komunikacím.

Nevhodné použití návěstidel dálničního typu v městském prostředí. Takovéto prvky by se ve městě neměly vůbec vyskytovat. Svou mohutností zabraňují průhledům ulicí, zaclání fasády domů a často zabraňují průchodu v pěším prostoru. Nevhodné umístění návěstidla dálničního typu v městské prostředí přináší neadekvátní měřítko do struktury města.

Vítaným prvkem veřejného prostoru jsou i objekty lehátek, pololehátek a atypických sedacích objektů. Lavičky s úpravou proti ležení není vhodné ve městě vůbec umísťovat.

10. Židle a lehátka rozmístit volně. A před vandaly je na noc zamknout

Volný nábytek, přestože je náchylnější na vandalismus a krádeže, může efektně rozšiřovat možnosti sezení a dotvářet charakteristickou atmosféru místa. Vandalismu, zejména v nočních hodinách, lze předcházet například sklízením do skladu, složením a sepnutím společnými zámky apod.

Vítaným prvkem veřejného prostoru jsou i objekty lehátek, pololehátek a atypických sedacích objektů, pro které platí stejná pravidla jako pro objekty sedací. Lavičky s úpravou proti ležení není vhodné ve městě vůbec umísťovat. Ochranu sedací plochy proti skateboardistům je možné zajistit formou subtilních spár.

11. S přístřešky na zastávkách MHD to nepřehánět

Přístřešky a čekárny by neměly zasahovat do pásu pro chodce a cyklisty. Ve stísněných místech, na úzkém chodníku nebo ostrůvku není žádoucí umísťovat bočnice. Lavičku lze případně nahradit opěrkou. Pakliže přilehlé budovy tvoří přirozenou ochranu jako například podloubí, pasáže, markýza, je vhodné je využít a přístřešek před ně neumístit.

Digitální panel by neměl být součástí označníku vzhledem k malým rozměrům, snížené čitelnosti a vysoké pořizovací ceně. Je žádoucí, aby významné zastávky byly postupně doplňovány samostatnými displeji s aktuálními informacemi. Odpadkový koš by neměl být součástí označníku zastávky. Koše by měly být umístěny dále od označníku.

12. Hodiny v jednotném „pražském“ designu

V běžných částech města je vhodné používat redesign typických „pražských hodin“. V historickém městě je vhodné používat jejich verzi citlivou k historickému prostředí. Městské hodiny by měly být umístěny, aby byly viditelné především ze zastávek veřejné dopravy, a na důležitých veřejných prostranstvích. Z hlediska dobré čitelnosti i při špatných světelných podmínkách je vhodné, aby byly hodiny podsvíceny. Hodiny je třeba přednostně umísťovat na sloupech veřejného osvětlení nebo na budovách. Hodiny by se zpravidla neměly umísťovat na samostatném sloupu.

Stáhněte si: Manuál tvorby veřejných prostranství