TÝDENÍK ECHO: Sám budu vládnouť. Země se mění v Čechofert
Co najdete uvnitř
TÝDENÍK ECHO
1
' alt="red" />
Andrej Babiš uspořádal sněm politické divize svého Agrofertu, kterou voličům prodává pod značkou hnutí ANO, aby ji legitimizoval jako normální demokratickou stranu. Za tímto účelem v první řadě zasedli guru nejtvrdšího křídla eurofederalistů, bývalý belgický premiér a současný šéf „liberální“ frakce ALDE v Evropském parlamentu Guy Verhostadt po boku filozofa Václava Bělohradského, jehož výpisky si Babiš nosí na rozhovory. Majitel Agrofertu si dával záležet, aby jejich přítomnost před kamerami řádně prodal. To bylo ale také to jediné, co připomínalo volební slet klasického demokratického spolku.
Hlavní zprávou ze sněmu ANO je, že se v přímém přenosu ukázalo, že to není žádné demokratické uskupení, ale autoritativně řízená firma jednoho majitele. Symbolem dnešní zmatené doby, kdy už v gigantickém konfliktu zájmů není jasné, kdo je kdo, je referování v médiích. Drtivá většina (včetně těch, co Babišovi nepatří, a částečně i těch veřejnoprávních) píše a mluví o sletu ANO, po tom všem, co bylo v přímém přenosu vidět, podle měřítek pro demokratické spolky.
A nevšímají si, jak moc se tomu Babišova politická firma vymyká. Nejpřesněji popsal stav, kde se ANO po víkendu nachází, premiér Bohuslav Sobotka, do jehož sociální demokracie se Babiš po celý víkend navážel. „Přijaté stanovy ANO spíše připomínají stanovy akciové společnosti s jediným akcionářem a houfem bezprávných statistů. V tomto se skutečně lišíme.“
ANO, a. s.? Bez diskuse
Rysů, které oddělují ANO od tradičních demokratických spolků, jsme přes víkend v Centru pohybové medicíny (financovaném Agrofertem) viděli celou řadu. Prvním a nejvíc do očí bijícím byla absence jakékoliv debaty, otázek, výměny názorů. Když Andrej Babiš pronesl svou nominační řeč, ministr životního prostředí a někdejší manažer Agrofertu Richard Brabec, který sjezd moderoval, opakovaně a až skoro nešťastně vyzýval téměř dvě stovky delegátů, aby se svého předsedy na něco zeptali. Nepadl jediný dotaz. Andrej Babiš pak dostal 100 procent hlasů. Trapnost mu okamžitě došla a prohlásil, že „to vypadá blbě“ a že se alespoň někdo mohl zdržet.
Celý text Lenky Zlámalové s názvem Limity proměny země v Čechofert si můžete přečíst v novém vydání Týdeníku Echo.
Co dál najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo:
Úvodní text Vladimíra Ševely Jak dlouho už jsme ve válce a dokdy tam budeme se věnuje třem konfliktům, které se ve světě za loňský rok rozhořely – na Ukrajině, Blízkém východě a severní Africe, a stavu a připravenosti české armády.
Pravidelná rubrika Salon pokračuje ve vojenské tematice. Pozvání do diskusního Salonu Týdeníku Echo přijali ředitel odboru obranné politiky ministerstva obrany Jan Jireš, redaktor Armádního technického magazínu Dušan Rovenský, sám bývalý voják se zkušeností z misí v Kuvajtu a Iráku, a Petr Nečas, který předtím, než se stal premiérem, byl dlouhá léta expertem ODS na obranu. Za jeho vlády se na podzim 2011 přijala tzv. Bílá kniha Armády České republiky.
Petr Holub se v komentáři Slon ve zdravotnickém porcelánu vrací k sjezdovému projevu Andreje Babiše, který se neobvykle důrazně věnoval tématu zdravotnictví. Jedná se o další útok na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, vizi nebo Babišův střet zájmů?
Text Socialističtí yuppies Lenky Zlámalové je věnovaný první generaci mladých lidí působících v ČSSD, kteří nejsou kariérními straníky ale naopak velmi zdatnými odborníky. Jde o náměstka na obraně Jakuba Landovského a náměstka ministra zahraničí Jakuba Kulhánka.
S komentátorem řeckého deníku Kathimerini Janisem Palaiologosem mluvil o nové řecké vládě marxistické strany Syriza i postojích tamní společnosti Martin Weiss. V rozhovoru V Evropě Syriza mluví úplně jinak než doma v Řecku Palaiologos říká: „Rétorika je protievropská, ale ve skutečnosti jsme velmi hrdí, že můžeme být součástí EU.“ Řecký novinář pro Týdeník Echo zároveň uvolnil i krátkou ukázku ze své knihy o řecké krizi Třináctý úkol Heráklův.
O jednom z nejzávažnějších zahraničních témat uplynulého týdne, vraždě ruského opozičního politika Borise Němcova, píše Martin Weiss v textu Po Němcovově smrti nastupuje v Rusku strach. Domnívá se, že tato vražda znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruské vývoji.
V textu Lordi zvážili Rusko a EU. Koho nalezli lehkým? se Daniel Kaiser věnuje dva týdny staré zprávě evropského výboru Sněmovny lordů, která se dá považovat za jeden z pokusů o popis největší geopolitické krize v Evropě od konce studené války.
Rozpad dlouholetého politického partnerství maďarského premiéra Viktora Orbána a oligarchy Lajose Simicska sleduje v textu Z Orbánovy šedé eminence štvancem redaktor slovenského Denníku N Peter Morvay.
Rozhovor s jedním z obhájců Radovana Karadžiče Marko Sladojevičem přináší Lukáš a Jakub Novosadovi. „Musíme komunikovat. Jinak si zaděláváme na další válku,“ říká právník, který deset let působil u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslágvii v Haagu.
O novém německém snímku Fénix režiséra Christiana Petzolda z doby poválečného Německa píše Ondřej Štindl.
Divadelní představení ústeckého Činoheráku Kopanec recenzuje Lukáš Novosad. „Inscenace patří k dílům založeným na stupňovaném diváckém nepohodlí,“ píše.
