Evropu rozdělil kulturní rasismus, varují Řekové

Nikos Kotzias, řecký ministr zahraničí si postěžoval, že Evropská unie a zvláště Německo diskriminují jeho národ kvůli civilizačním rozdílům. „Je to kulturní rasismus, co nás potkalo,“ prohlásil ministr minulý týden. Řek není Němec, Švéd nebo Angličan a není možné od něho čekat stejné výkony například v oboru správy veřejných financí, má však jiné přednosti.

Kotzias tím mimo jiné reagoval na zprávy, že Řecko nedodrží žádný ze svých čtrnáct dnů starých reformních slibů. Ani nemůže, protože lidé odvedou podle premiéra Alexie Tsiprase na daních o miliardu eur měsíčně méně, než předpokládá rozpočet státu.

Mnozí občané severní Evropy budou považovat Kotziasův výrok za další drzost ze strany notorických dlužníků z Řecka, Kotzias však upozornil na důležitý motiv soudobých dějin. Neříká nic jiného než Samuel Huntington v knize „Střet civilizací“. Na světě existuje řada regionů, které vyznávají rozdílné hodnoty, a tyto rozdíly musí nutně vést k nedorozumění nebo konfliktům. Řecko je obětí takového konfliktu mezi severem a jihem či východem Evropy.

Mezi Perónem a Putinem

Řecká levice vyhrála volby představou státu jako pečovatelské organizaci pro chudé, kterému však nikdo neplatí daně. Německý deník FAZ upozornil, že domovem této ideologie je Jižní Amerika s tradicí populistických diktátorů. Legendu o spravedlivých a silných prezidentech udržuje především nevykořenitelný perónismus v Argentině, který během uplynulých sedmdesáti let změnil jednu z nebohatších zemí světa na chudého příbuzného. Režim může fungovat jenom díky neustálému zadlužování, oslabování domácí měny a seriálu státních bankrotů, přitom se v opakujících krizích vždy uplatní schopní populisté. Spravedlnost pro chudé se podařilo exportovat do Venezuely, Bolívie či Ecuadoru, stejné myšlenky teď zasáhly i jih Evropy. Program řecké Syrizy nechce nic jiného, přímým importem z Jižní Ameriky je španělská strana Podemos, kterou založili poradci prezidentů Bolívie a Venezuely.

Za konflikt různých kultur jde označit také poslední vývoj ve východní Evropě. Řada tamních politiků neustále překvapuje své kolegy ze Západu vstřícností k agresivnímu ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi. Vysvětluje se to tím, že lidem typu Viktora Orbána, Victora Ponty, Roberta Fica nebo prezidenta Miloše Zemana musí imponovat autokratický režim ruského vůdce, který vládne státu spolu se zvláštní sortou podnikatelů nazývaných z nedostatku jiných termínů ruským jménem oligarchové.

Zvláštnosti východoevropských zemí se však neomezují pouze na obdiv k osobě Putina. Rovná daň z příjmu je vynálezem liberálních ekonomů na Západě, prosadila se však pouze na Východě. Začali s ní Rusové, přidali se další a nakonec i Česko, kde je rovná daň ovšem jen formální. Případ rovné daně ukazuje, že východní Evropa (a ostatně i Jižní Amerika) hledají inspiraci na Západě, vybírají si však pouze to, co se jim hodí. Východní Evropa zavedla v jednom období soukromý pilíř penzijního spoření, pak se však silným vládcům východu zdálo lepší soukromé fondy zestátnit. Elektronické registrační poklady pro podnikatele vymysleli na Západě, jejich online připojení na finanční úřady však zavedl jako první silný premiér Bulharů Bojko Borisov, teď jeho vynález míří přes Chorvatsko a Maďarsko do Česka.

Před rozhodnutím

Jih Ameriky i východ Evropy mají společný obdiv k silným premiérům, prezidentům, pokud nejde přímo o diktátory. Rozdíl je na první pohled v tom, že v jižní Americe (a teď i v jižní Evropě) rozhoduje poptávka chudých vrstev po charismatickém zachránci, na východě Evropy je klíčová postava silného vůdce, který už sám určí cestu, se kterou získá moc. Obvykle ovšem volí nacionalismus. Jak ukazuje probíhající ekonomická krize v Rusku, na východě Evropy neoslabí moc silného prezidenta ani zchudnutím širokých vrstev obyvatelstva.    

Slovy řeckého ministra Kotziase, jsme jiní než Západ. A i když přebíráme jeho myšlenky, přesto jen k tomu, abychom obnovili či upevnili systém silných vládců, na který jsme po staletí zvyklí. Nemělo by překvapovat, že také Česko stojí před volbou, jestli zůstat i proti svému kulturnímu naturelu na západě, nebo se vydat na východ či na jih. Zatím nejsme na žádné z obou cest tak daleko jako jiné země. Ve volbách mají úspěch silní vůdci typu Zemana a Babiše, ve srovnání s Orbánem však mnoho moci na sebe nestrhli. Výdaje na podporu chudých se také zvětšují, i když nejsou kryty příjmy, na rozdíl od Řeků jsme však výpadku jedné miliardy eur při výběru daní dosáhli až za dva měsíce, tedy dvakrát pomaleji.