Země zaslíbená pro migranty? Kdysi to byla Etiopie

Dnes míří Etiopané s proudem migrantů do západní Evropy. Před čtyřmi tisíciletími však byla jejich domovina zemí zaslíbenou pro lidi putující ze severu do nitra černého kontinentu.

Muž z jeskyně Mota

Když američtí antropologové John a Kathryn Arthurovi z University of South Florida pátrali v srdci Etiopské vysočiny po jeskyních, v kterých mohli sídlit pravěcí lidé, zavedli je lidé kmene Gamo k jeskyni Mota. „Sem utíkali naši předkové ve válečných časech. Tady se ukrývaly ženy a děti,“ vyprávěli stařešinové.

Manželé Arthurovi se pustili do vykopávek a záhy zjistili, že jeskyně sloužila jako útočiště lidem už před 4500 roky. Tehdy tu našel místo posledního odpočinku mladý muž. Chladné klima ve velké nadmořské výšce nahrálo vědcům nejen tím, že se v něm dochovaly lidské ostatky. V kostech zůstala do značné míry nenarušená DNA. Genetici tak mohli poprvé nahlédnout do genomu pravěkého člověka, který žil nedaleko rovníku. V kostech a zubech jiných pravěkých lidí, například trpasličího člověka floréského známého jako „hobit“, se v tropickém horku a vlhku DNA nedochovala.

Z dědičné informace muže z jeskyně Mota se dá vyčíst ledacos zajímavého. Víme, že měl hnědé oči a tmavou barvu kůže. Zvláštní varianty hned tří genů mu usnadňovaly pobyt ve velké nadmořské výšce. To mu zcela jistě přišlo vhod, protože hory v této části Etiopské vysočiny se mohou směle poměřovat třeba se švýcarským Matterhornem. Nejzajímavější výsledky přineslo porovnání genomu muže z jeskyně Mota s genomy čtyřiceti různých současných afrických etnik a jedenaosmdesáti genomy lidí z dnešní Evropy a Asie. Nejblíže měl pravěký mládenec k lidem etiopského kmene Ari, kteří sídlí nedaleko od jeskyně Mota. Potomci muže z jeskyně Mota se tedy zjevně do světa nehrnuli. Naopak, zdá se, že se svět hrnul k nim.

Imigranti ze severu

Lidé kmene Ari mají ve srovnání s mužem z jeskyně Mota odlišných 4 až 7 procent DNA. Tyto úseky jsou nápadně podobné DNA, jakou nosí ve svých buňkách současní obyvatelé Sardinie a jakou měli pravěcí zemědělci hospodařící na území dnešního Německa. Ariové tedy nesou ve své DNA „evropské“ úseky. Muž z jeskyně Mota je ale postrádá. Co z toho vyplývá? John a Kathryn Arthurovi se domnívají, že se potomci muže z jeskyně Mota smísili s lidmi, kteří do Etiopie přišli z pravlasti prvních zemědělců na Blízkém východě. Znamená to, že v historii lidstva docházelo kromě velkých migrací na nová území i k situacím, kdy migrující masy „zařadily zpátečku“ a vracely se do domoviny svých dávných předků.

Člověk Homo sapiens se vyvinul v Africe před zhruba 200 000 lety. Ze své africké kolébky pak vyrážel na výpravy na ostatní kontinenty a osídlil tak prakticky celý svět. Nedávné nálezy z Číny dokládají, že sem lidé Homo sapiens přišli zřejmě už před 80 000 let. Do Austrálie dorazili možná už před 60 000 roků a do Ameriky před 15 000 roků. Evropa zažila příchod afrických Homo sapiens snad už před 45 000 roků. Tihle „první Evropané“ vypadali podobně jako muž z jeskyně Mota. Měli tmavé oči a tmavou pleť. Není divu. Všichni z více než sedmi miliard obyvatel Země jsou původem Afričané. Jen je to na některých na nás na první pohled méně znatelné. Na našich předcích to bylo vidět hodně dlouho. „Bílí“ Evropané jsou v lidské historii poměrně „žhavá novinka“ nedávného data. Před 7000 roky měli sice někteří evropští lovci modré oči, ale barvou pleti se moc nelišili od čistokrevných Afričanů.

Lidé Homo sapiens, kteří opustili Afriku a usídlili se na Blízkém východě, učinili před 10 000 roků jeden z nejvýznamnějších objevů v celé lidské historii. Domestikovali rostliny a zvířata a přešli od lovecko-sběračského životního stylu k zemědělství. Před 8000 roků začali první zemědělci vycestovávat z Blízkého východu do Evropy a Asie. A před 3000 až 3500 někteří z nich zamířili zpátky do Afriky. Došli až do blízkosti jeskyně Mota na Etiopské vysočině a smísili se s předky dnešních příslušníků kmene Ari. Tento návrat do Afriky nepodnikla zanedbatelná hrstka zoufalců. Do pohybu se daly početné zástupy lidí, kteří si s sebou nesli zemědělství jako novou špičkovou technologii a supermoderní know-how. To jim otevíralo dveře k úspěchu. Výmluvně o tom svědčí fakt, že příměs DNA pravěkých zemědělců z Blízkého východu našli vědci i v dědičné informaci Pygmejů z rovníkových pralesů Konga či Khoisanů obývajících vyprahlé pustiny Kalahari a patřících k nejstarším etnikům světa.

V situaci, kdy do Evropy přicházejí statisíce lidí z Blízkého východu a severní Afriky, možná není jednoduché si představit zástupy lidí putující opačným směrem – tedy ze severu do nitra černého kontinentu. Dědičná informace muže z jeskyně Mota je ale hmatatelným důkazem, že k takové migraci skutečně došlo. A dědičná informace Pygmejů, Khoisanů, lidí kmene Ari a mnoha dalších afrických etnik zase dokazuje, že afričtí starousedlíci „přivandrovalce“ ze severu bez větších problémů akceptovali a dokázali s nimi žít. Už před dvěma tisíciletími nabádal Cicero k poučení z historie slovy: „Historia magistra vitae est.“ Proč si nevzít lekci právě od mladíka z jeskyně Mota?