Elity zkrachovaly, ztratily schopnost vést. Kdo je nahradí?

Brexit byl jen poslední, ale dost ostrou ukázkou krachu elit, který se dá stále silněji pozorovat ve všech vyspělých západních zemích. Střední Evropu a Česko nevyjímaje. Intelektuální, akademické, mediální a do značné míry i politické elity ztrácí schopnost přesvědčovat společnost o svých názorech a ovlivnit ji. Tím přestávají být elitami a stávají se jejich karikaturou – pseudoelitami uzavřenými do svého umělého, vysněného světa a přesvědčenými o své vyvolenosti a nadřazenosti, v níž ztratily schopnost společnost vést. Právě tato schopnost je podstatou elity.

Je to vrstva, která má formální i neformální moc, rozhoduje a vede. Ta moc ale vychází právě ze schopnosti udávat tón, přesvědčovat a ovlivňovat. A ochoty ostatních vrstev tu elitu následovat. Když tu moc ztratí, stává se pseudoelitou, karikaturou elity, kterou většina následovat nechce, a dokonce se proti ní různým stylem vymezuje a bouří. Krachem elity se otevírá obrovský volný prostor pro ty, kdo společnost ovlivnit dokáží. Teď se hraje o to, jestli zkrachovalé elity nahradí skutečné nové elity, se schopností pochopit strachy, touhy a zájmy většiny společnosti, nebo volný prostor ovládnou populisté a extremisté.

Krach elit se odehrává na několika frontách, zásadně ovlivňujících společnost. Nejviditelnější je to u evropské integrace, migrace, ekologismu, vzdělání a genderu a sexuální orientace. Všude tady razí intelektuální, mediální a politické elity názory, které většina společnosti dlouhodobě odmítá. Elitám se nedaří přesvědčit je, proč jsou pro ně dobré. Není to ale zdaleka jen příkop mezi elitami a nižšími vrstvami, jak se v poslední době se vzestupem populistických stran často zdůrazňuje. Názory pseudoelit nesdílí ani značná část lidí z vyšších a středních vrstev. Jen o tom prozíravě nemluví, aby si ve společnosti, kde jsou jiné než rádoby elitní názory karikovány, zesměšňovány a v mnoha případech především v prostředí univerzit nebo vysokého byznysu můžou mít i existenční následky, udrželi své postavení a nedostali se do profesního ohrožení. Své zájmy a názory ale samozřejmě projevují u každých voleb. Je to jedno z vysvětlení, proč tak často průzkumy nevycházejí, jak se to naposledy projevilo i u brexitu.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde