Panáky a převody. Konce tragédií
Noviny plné... čeho asi? Jinak taky referují o soudu s Romanem Janouškem. K české hokejové reprezentaci se připojil Jaromír Jágr, takže odteď už všechno bude jenom lepší.
Romanovi Janouškovi u soudu - dnes dostal tři roky za těžké ublížení na zdraví - výrazně přitížily odposlechy jeho hovorů po dopravní nehodě a také posudek Ústavu soudního inženýrství v Brně. Z líčení Lidových novin: "Soudní síní za doprovodu smíchu zazněly záznamy ze čtyř CD. Policie je pořizovala v období nehody a loni na jaře. Šedou eminenci pražské politiky sledovala původně kvůli jiné věci. Odposlechy zaznamenaly, jak se Janoušek se svými přáteli bavil i o nehodě - jak 'Číňanka hodila šipku na kapotu' a jak by se dalo ovlivnit vyšetřování."
Mladá fronta Dnes píše o úpadku Janouškovy moci. Podle někdejšího primátora a původní profesí psychiatra Pavla Béma "'trpí poměrně velmi vážným onemocněním, při kterém mnoho z toho, co řekne, má informační hodnotu zprávy vyřčené po půlnoci v hospodě se čtyřmi promile alkoholu v krvi.' (...) Janoušek je dnes občas v kontaktu s pražským developerem Luďkem Sekyrou a občas dá 'polibek smrti' náměstkovi pražského primátora Jiřímu Vávrovi, když ho veřejně pochválí. Jinak jsou ale jeho kontakty na pražský magistrát značně omezeny." Text uvozuje titulek "Převádí majetky a pije alkohol", zní to skoro smutně. Jestli je řeč o pár panácích na oslavu úspěšně provedeného převodu majetku, ještě by to šlo. Pokud převádí potom, co zhluboka požil, je to pro zainteresované důvod k obavám.
Hospodářské noviny se obsáhle věnují další pražské kauze - tunelu Blanka. Zpochybňují tvrzení, podle nějž by mohl být otevřený letos v září. "Do konce září by sice měl být zcela hotový po stavební stránce, ale objevují se pochybnosti, zda ve stejnou dobu bude hotová i technologická část, a zejména dispečink tunelu. Tyto věci má na starosti firma ČKD PRAHA DIZ, která na rozdíl od Metrostavu v práci pokračovala i během arbitráže. Jenže zakázku na dispečink jí pražští radní přidělili až včera. A stále častěji nyní zaznívá číslo 290 - tolik dní by mohla firma na vybudování a zprovoznění řízení Blanky potřebovat."
A teď k té Ivetě B. Právo jejímu skonu věnuje otvírák a strany 2 a 3, do rekapitulace zpěvaččiny životní dráhy se pokládá s vervou. "Dostala přezdívku 'česká Amy Winehouse' (...) zahrála si i ve filmu Svatba upírů, v němž byla tak krásná, že se stala idolem snad všech českých a slovenských mladých mužů. (...) Národ, který ji nepřestal milovat, na chvíli uchlácholila její zázračná podzimní proměna...! Deník přináší také povinnou anketu s osobnostmi, vyjádřil se i šéf místní pobočky vydavatelství EMI Vladimír Kočandrle. "Byla dívkou dokonale romantické a křehké krásy, na kterou neustále něco útočí a ona je neustále něčím ohrožena. Fanoušci s ní prožívali drama, v němž šlo o to, jestli její krása přežije a zvítězí nad nesnázemi." Odhlédneme-li od situací podmíněné přepjatosti jazyka, vystihuje roli, již měl IB před publikem hrát, docela přesně.
Střízlivěji zpěvaččinu dráhu popisuje Pavel Klusák v Lidových novinách. "Hvězdné zpěvačky bývají hvězdné díky určité výraznosti a jedinečnosti. Československé poměry však předepisovaly hvězdám spíš uměřenost a poslušnost. Iveta Bartošová následovala s důvěrou do těchto kompromisních vod své kapelníky: když se ukázalo, že jistoty lukrativních osmdesátých let jsou navždycky pryč, musela to pro ni být nejméně taková rána jako úmrtí Sepéšiho." Nemůžu si pomoct a něco připodotknu. Fascinace publika Ivetou Bartošovou taky podle mě souvisí s dědictvím 80. let, protože to byla doba, kdy existovaly monopolní informační kanály. Od jejich konce jsou čím dál vzácnější hvězdy, jež znají všichni, včetně těch, kdo je znát nechtějí. IB byla taky nějak napojená na další důležitý element českého "společného základu" - filmové a televizní pohádky s jejich pojetím princezny, specifickým způsobem líbezné a zároveň vytržené z kořenů tradičních pohádek, neukotveně vlající v kulisách triviálního, ducha zbaveného příjemna.
Bulvárnější deníky jsou dnes do značné míry monotematické. Blesk jednu z mnoha zpráv o zpěvaččině konci uvozuje titulkem. "Iveta je tragédie, která skončí špatně". Evokoval jeden z mých raných zážitků v biografu. Vyrazili jsme se sestrou do kina Vzlet na Zefirelliho Romea a Julii, kromě nás tam byly jen dvě holky kolem čtrnácti. Průběžně se uklidňovaly: "Aleno, to určitě dobře dopadne." Ach ty tragédie... Kdy už konečně některá dospěje k happy endu.
