Toufar byl první, budou i další? Spor o otevření masových hrobů pokračuje
Ministerstvo obrany otevření zatím nechce
NOVÉ
2
Ministerstvo obrany nechce otevírat hromadné hroby, v nichž dnes po celém Česku leží tisíce obětí nacistického i komunistického režimu. V tom největším v pražských Ďáblicích jsou navíc zřejmě i hrdinové protinacistického odboje Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Společně s nimi je zde v hlubokých šachtách podle odhadů až 14 tisíc lidí, mezi nimi i kolaboranti, utonulí a političtí vězni. Ačkoliv již před rokem se z ministerstva obrany ozývalo, že otevření, identifikaci a exhumaci těl podpoří, dnes to odmítá.
Ministerstvo argumentuje tím, že dosud žijící přátelé pohřbených a jejich rodinní příslušníci vyslovují „zamítavý postoj k provedení exhumace“. „Jsme přesvědčení, že by nebylo citlivé v současné době otevírat jednotlivé hrobové šachty, vyjímat jednotlivé ostatky a provádět jejich identifikaci,“ uvedl pro Echo24 tikový mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Podle Sdružení bývalých politických vězňů ČR i Konfederace politických vězňů ČR je to však přesně naopak. „My o otevření hrobů samozřejmě velmi stojíme. Jak máme odpovídat rodinám, které se nás ptají, kde je pohřben tatínek a dědeček. Argument toho, že si to někdo nepřeje, mi přijde nesmyslný. Nám se ozývají jen lidé, kteří to chtějí,“ vyjádřil se nesouhlasně ke slovům ministerstva předseda Sdružení bývalých politických vězňů ČR Jiří Línek.
Organizace, rodiny bývalých politických vězňů i akademici navíc podpořili novou iniciativu „Jména mrtvým“, která si klade za cíl, v co nejkratším časovém horizontu vytvořit seznamy těch, kteří by se v hromadných hrobech mohli nacházet.
„To není jen o Ďáblicích, ale je skvělé, že součástí toho by mohlo být i vyzdvižení největších válečných hrdinů Gabčíka s Kubišem. Ale tady jsou i další stovky normálních obětí. A tam prostě nejde kádrovat po smrti. Hrozně bych si přál, aby ti lidé byli identifikovaní a uložení na lepším místě,“ řekl pro Echo24 soudní znalec Daniel Vaněk, který na projektu spolupracuje.
Čtěte více: Kdo je v šachtě s Gabčíkem a Kubišem? Mrtví mají dostat jména
Celý projekt navíc podpořili i poslanci a senátoři napříč politickými stranami a celou iniciativu chtějí posunout ještě dál a zatlačit na ministerstvo obrany, aby svůj odmítavý postoj změnilo. Již dnes odpoledne zasedá poslanecký Podvýbor pro válečné veterány. Podle místopředsedkyně Jany Černochové (ODS) je v první řadě třeba vytvořit seznamy a až poté se zaměřit na legislativu. Předseda výboru Karel Černý (ČSSD) pro Echo24 řekl, že je zde velká vůle k tomu, aby byl projekt od politiků podpořen.
Neochota a nevůle ministerstva obrany
„Ministerstvo obrany to pro mě naprosto nepochopitelně a ostudně zatím odmítá,“ kritizovala postoj ministerstva Černochová. „Ať nám ministerstvo řekne konkrétní výtky. Ale myslím, že nebude existovat nikdo z žijících příbuzných, který by nechtěl vědět, jestli je jeho příbuzný v tomto nebo v jiném masovém hrobě. Je to spíše neochota a nevůle ze strany ministerstva obrany,“ dodala Černochová.
Ministerstvo obrany se také opírá o slova bývalého předsedy organizace bývalých politických vězňů Stanislava Stránského. „V době, kdy se poprvé v souvislosti s ďáblickým hřbitovem objevilo v tisku slovo exhumace, prohlásil, že je kategoricky proti a že dokud bude živ, nic takového nedopustí,“ uvedl pro Echo24 Petr Medek. Podle Jiřího Línka, to však není pravda. „Byl jsme jeho blízký přítel od roku 1991 a nikdy jsem ho nic takového říct neslyšel.“
Černochová dále zdůrazňuje, že při identifikace mrtvých v Ďáblicích by mohlo dojít i ke zjištění, zda v šachtě jsou skutečně i ostatky československých hrdinů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Zatím o tom nejsou jasné záznamy. V šachtě, kam byla těla házena, dnes podle Línka leží až čtrnáct tisíc lidí. Podle ministerstva obrany se zde dokonce může nacházet genetický materiál až dvaceti tisíc lidí.
Toufar byl první. Budou i další?
Právě z ďáblické šachty byly v listopadu 2014 vyzdviženy ostatky faráře Josefa Toufara, jenž byl v roce 1950 obviněn komunistickým režimem v kauze tzv. číhošťského zázraku a následně umučen. Zemřel 25. února 1950. Jeho ostatky tak byly po více než 60 letech řádně pohřbeny. Celý proces exhumace, který nařídil magistrát ale provázela kritika ze Sdružení bývalých politických vězňů. Podle Línka by bylo vhodné, kdyby při té příležitosti bylo odebráno DNA i dalším obětem a o ty byly rovněž exhumovány.
Čtěte více: ‚S Toufarem to nebyla provokace StB, ale nevysvětlitelný jev‘
Právě v této souvislosti se otevřela debata k tomu, aby se upravila legislativa a k exhumaci všech těl mohlo dojít. Kolem toho, pod koho by vlastně měla celá problematika hromadných hrobů legislativně spadat ale není jasno. Ministerstvo obrany má ze zákona svěřenou působnost nad válečnými hroby a pietními místy. Pokud by v šachtě skutečně ležel Gabčík s Kubišem pak by to podle ředitele Odboru pro válečné veterány ministerstva obrany Eduarda Stehlíka v tomto případě byla zodpovědnost jejich ministerstva.
Obecně však problematika pohřebnictví spadá pod ministerstvo pro místní rozvoj. Dlouho se také diskutovalo, zda by problematika hromadných hrobů neměla být řešena právě v zákoně o pohřebnictví, který letos prošel novelizací a na jehož schválení je ministryně Karla Šlechtová (ANO) obzvláště pyšná. Složitost celé problematiky by ale zákon mohla také celý zabrzdit, a tak se od připojení ustoupilo.
