Merkelová vycukala Řeky. Proč ale jela do Moskvy?

Angela Merkelová si nejen nenašla čas na řeckého premiéra Tsiprase v Berlíně, ale už mu i s předstihem vzkázala, že si nenajde čas na rozhovor ve dvou na příštím evropském summitu v Bruselu 12. února.

Záměr se zdá být čitelný: nechat sebevědomého spasitele Řecka a Evropy takzvaně vycukat. O to zajímavější je, že se narychlo a tajemně vypravila do Moskvy. Po většinu loňského roku jsme mohli vídat tabulky srovnávající, kdo ze západních státníků kolikrát mluvil s ruským prezidentem Putinem, a Merkelová na s náskokem zaujímala první příčku. To ale prý už neplatí. Přelomem byl summit G20 v australském Brisbane loni v listopadu. Tam měla kancléřka s Putinem několikahodinový soukromý rozhovor. Neví se, k čemu tam došlo. Ale poté Merkelové pronesla (na německé poměry) ostrý projev o tom, že si nepřeje Evropu, v níž silní budou diktovat slabším, a od té doby prý s Putinem nekomunikuje.

Proč tedy tak najednou do Moskvy? Nejela tam sama, ale s francouzským prezidentem Hollandem. Víme jen, že tam vezou nespecifikovaný mírový plán. A nejeli tam přímo, ale zastavili se předtím v Kyjevě. Poučení z Mnichovské dohody trvá aspoň v tom smyslu, že šéfové vlád Německa a Francie by se dnes neopovážili otevřeně vést jednání ve stylu „o nich bez nich“. Ale nemělo to, co v Kyjevě prezentovali, mnichovskou substanci?

Z výše řečeného vyplývá, že by kancléřka nevážila cestu kvůli nějakému příměří, které vydrží možná týden, a možná se ani nezačne dodržovat. To byl případ dohody z Minsku, od jejíhož uzavření loni v září povstalci s ruskou podporou získali tisíce kilometrů čtverečních. Logicky tedy při nedávném opakování minských rozhovorů neměli zájem na dohodě – že to byli povstalci, kteří zablokovali jakýkoli pokrok, to konstatoval i srbský ministr zahraničí, který momentálně předsedá OBSE.

Rýsuje se jedno vysvětlení. Ve Spojených státech v posledních dnech zesílilo volání po tom, že by USA měly dodat Ukrajině zbraně. Organizace Atlantic Council o tom vydala studii, již spolupodepsalo osm expertů, bývalých diplomatů či vysokých činitelů několika administrativ – včetně demokratických, dokonce včetně Obamovy (bývalá náměstkyně ministra obrany Michele Flournoyová).

Této výzvy se chopil nejen republikánský senátor John McCain a někteří jeho kolegové. Ashton Carter, Obamův nominant na nového ministra obrany, připustil při senátním slyšení, že si něco takového umí představit. Několik dní předtím se ozval na podporu této myšlenky nečekaný hlas na nečekaném místě: známý britský historik Timothy Garton Ash zveřejnil v Guardianu článek „Putina je třeba zastavit. A někdy děla zastaví jen děla.“ Zdálo se mu logické, že by zbraně dodaly v rámci dělby práce USA – Evropa nese největší tíhu ekonomických sankcí a je nejlépe disponována k vedení diplomatických jednání. „McCain a Merkelová dokonce tvoří dobrou dvojici zlého a hodného policajta,“ napsal. Ano, až na ten nepoměr v jejich funkcích. Prezident Obama chybí.

Když už padlo slovo Mnichov, v Mnichově právě probíhá každoroční bezpečnostní konference, jakési Cannes transatlantické bezpečnostní komunity. Ředitelem konference je nyní Wolfgang Ischinger. Ischinger byl vždy prototypem evropského establishmentového diplomata: „soft power“ EU, multilateralismus, odsouzeni k vzájemné spolupráci – to byly vždy motivy jeho projevů. A tento Ischinger tentokrát před začátkem konference zveřejnil ve středu ve Frankfurter Allgemeine a ve Financial Times komentář, že, pokud Rusko nepřestane povstalce podporovat, měl by Západ dodávkami zbraní Ukrajině pohrozit. „Ti, kdo o obtížných variantách řešení odmítají byť jen uvažovat, by si měli uvědomit, že z nečinnosti také vyplývá odpovědnost. Když nebudeme dělat nic, dost možná zjistíme, že ukrajinská krize může mít a bude mít vojenské řešení,“ uzavírá Ischinger s důrazem a jasností, jaká zatím byla pro úřadující evropské politiky tabu..

Je možné, že německo-francouzská delegace veze do Moskvy varování – jestli nepřestanete, budeme uvažovat o přenesení naší reakce do jiné roviny, než jsou jen ekonomické a politické sankce? To se bohužel zdají vyvracet informace, které dnes prosakovaly z Washingtonu, a to, že Američané nejsou o záměrech Merkelové informováni. To by znamenalo, že Merkelová pohrůžku dodávek zbraní neveze – pokud by se k tomu rozhodla, musela by to koordinovat s Američany. Nic jiného na Putina dojem neudělá.

Proč tam tedy jeli? Nejhorší varianta se zdá být to, co řekl před cestou prezident Hollande: Museli jsme tuto iniciativu pro mír podniknout, abychom nemuseli ničeho litovat.“ Jenže dokud se Evropa nepropracuje k vědomí, že musí Ukrajině buďto pomoci vyhrát, anebo jí říct, aby ustoupila, budou dál umírat lidé a nalétané kilometry budou jen náplastí na špatné svědomí.