Léky proti AIDS si vezmu, až je budou mít všichni

Zackie Achmat

Léky proti AIDS si vezmu, až je budou mít všichniHomo Homini 2001
Zackie Achmat Foto: Official Twitter Profile
Homo Homini

Porazil světové farmaceutické konglomeráty. Do Afriky dostal levnější léky, přesto je sám odmítl užívat. Kdo má prospěch z toho, že jsou na tom země třetího světa tak špatně? Takovou otázku si Jihoafričan Zackie Achmat položil už jako malý kluk. Všechno ale začalo úplně jinak. Protestně podpálil vlastní školu a musel do vězení.

Město zlata, jak se přezdívá největšímu městu Jihoafrické republiky Johannesburgu, je paradoxně jedním z mnoha míst, kde lidé umírají, protože nemají peníze na léky. Právě odtud pochází dnes třiapadesátiletý aktivista, který zasvětil život boji proti nespravedlnosti světových farmaceutických firem.

Zackie Achmat se narodil v roce 1962 na předměstí zvaném Salt River ve smíšené etnické komunitě. Mladého rebela vychovávala pouze matka. Během studentského povstání v roce 1976 tehdy čtrnáctiletý Achmat podpálil vlastní školu na protest proti vzdělávacímu systému apartheidu. O svržení segregačního systému Jihoafrické republiky bojoval až do jeho konce v roce 1994. Za své sociální a politické aktivity byl několikrát zbit příslušníky bezpečnostních složek a byl také zatčen.

„Léky si nevezmu, když Ti, co bez nich umírají, je mít nemohou.“

V roce 1992 úspěšně dokončil bakalářské studium anglické literatury a filmové tvorby na univerzitě v Kapském městě. Po zrušení starého režimu začal Achmat natáčet dokumenty o historii života homosexuálů v Jihoafrické republice. Koncem 90. let ale zjistil, že sám patří mezi miliony Afričanů postižených nemocí AIDS. Přesto léčbu Achmat dlouhodobě odmítal. Prohlásil totiž, že léky bude užívat, až budou dostupné každému Jihoafričanovi.

Na léky nemá ani vláda

V Jihoafrické republice dosahuje epidemie AIDS kritických rozměrů. Podle odhadů zde žije téměř pět miliónu HIV pozitivních lidí a každý den se narodí kolem 200 dětí HIV pozitivních. Většina nemocných ale na léky, které by dokázaly jejich život výrazně prodloužit, prostě nemá peníze.

„Globálním problémem je ekonomická síla. Například čistý zisk z nejprodávanějšího jihoafrického antiretroviru je 152 miliard dolarů za rok. Celkové zisky jedné firmy se tak pohybují okolo 315 miliard dolarů za rok.“ 

Na tzv. antiretrovirální léky, které omezují reprodukci virů HIV v těle a prodlužují život nemocných, měly v Africe patenty pouze velké západní firmy. To jim umožnilo diktovat si cenu na trhu. Léky byly dokonce příliš drahé i pro jihoafrickou vládu, která je nemohla poskytnout státnímu zdravotnictví.

„Myslím, že nejen jihoafrickým, ale globálním problémem je ekonomická síla, kterou korporace mají. Když si vezmete čistý zisk z nejprodávanějších jihoafrického antiretrovirů tak to máte 152 miliard dolarů za rok. Celkové zisky třeba firmy Merck se pohybují okolo 315 miliard dolarů za rok. Takže mají velkou ekonomickou moc a snaží se ji změnit v politickou tak, že třeba v USA mají lékařské firmy na každé dva kongresmany jednoho placeného lobistu… Věříme, že je důležité, aby civilizované společnosti globálně spolupracovaly a ovlivňovaly mezinárodní instituce tak, aby kontrolovaly jednání těchto obchodních společností,“ vysvětloval složitou situaci Achmat v rozhovoru pro festival Jeden svět v roce 2002.

„HIV s AIDS nijak nesouvisí“

Ačkoliv mohla jihoafrická vláda obvinit vlivné farmaceutické giganty ze zneužívání patentního práva, volila raději vlastní vstřícnou politiku. Tehdejší prezident Thabo Mbeki navíc závažnou nemoc v podstatě popíral. Veřejně začal tvrdit, že mezi infekcí HIV a nemocí AIDS neexistuje žádné spojení. Antiretroviry, které takto nemocným umožňují žít téměř normální život, prezident označil za podivný „toxický experiment“.

Jedinou cestu, jak zachránit životy nakažených lidí, spatřoval Achmat v dovozu tzv. generických léků, které kopírují výrobky západních firem. Mají stejné účinky, ale mnohem nižší cenu. Jenže takový dovoz se logicky nelíbil největším farmaceutickým firmám.

V roce 1998 vytvořil aktivista projekt Treatment Action Campaign (TAC), který se snažil velké společnosti přesvědčit, aby změnily cenu léků. Od firmy Pfitzer například požadoval snížit cenu léku Fluconazolu, jenž potlačuje druhotné infekce pacientů s AIDS. Stále se však jednalo o celý dvojnásobek ceny, kterou nabízela jeho generická verze vyráběná v Thajsku. Firma to odmítla. Achmat proto rozjel zásadní kampaň proti zneužívání patentu, kterou veřejně představil na konferenci o AIDS v jihoafrickém Durbanu v roce 2000. Organizoval řadu demonstrací a pochodů, několikrát se ocitl i ve vězení.

„Nechceme být pašeráky. O to by se měla postarat vláda.“

V témže roce aktivista demonstrativně přivezl z Thajska kufr plný generické verze léku firmy Pfitzer, kterou koupil o 98 % levněji, než nabízela společnost. Rada pro kontrolu medikamentů v JAR, která schvaluje všechny léky používané v zemi, ho ale obvinila z pašování. Achmat se dobrovolně vydal policii a se slovy „nechceme být pašeráky, o to by se měla postarat vláda“ vyzval radu, aby dovezený lék schválila. Za necelý měsíc byl propuštěn a lék byl podmíněně schválen. Od té doby Achmat společně s aktivisty z TAC dováží do země pravidelně zásilky léků proti AIDS z Thajska a z Brazílie. Ty však stačí pouze několika stovkám lidí. Dále proto bojoval za distribuci generických léků i v síti státních nemocnic.

Dětská krev na rukou vlády

Už v roce 1997 jihoafrická vláda pod tlakem veřejnosti dovolila překročit patentní právo v případech „zdravotnické krize“.  39 farmaceutických firmám v reakci podalo na vládu hromadnou žalobu za porušování legislativy Světové obchodní organizace, konkrétně „práva na intelektuální majetek“. Achmat vládu hájil. U soudu argumentoval, že „nadnárodní farmaceutičtí giganti prosazují své ekonomické zájmy na úkor lidských životů.“ Výrobci léčiv nakonec od sporu odstoupili.

„Je to opravdové vítězství Davida nad Goliášem, nejen pro nás v jižní Africe, ale též pro lidi v mnoha jiných rozvojových zemích, kteří bojují za dostupnost lékařské péče“, komentoval tehdy soudní vítězství Achmat.

Jihoafrická vláda ale přesto zklamala. Po stažení žaloby nezavedla zákon, který by umožňoval dovoz generických léků. Achmatova organizace proto podala na vládu žalobu a ministerstvo zdravotnictví obvinila ze znemožňování léčby. TAC požadovala, aby vláda podpořila a distribuovala antiretrovirální lék, který podstatně snižuje pravděpodobnost přenosu HIV z matky na dítě. Achmat prohlásil, že šéf vládního programu boje proti AIDS, má „na svých rukou dětskou krev“. Vrchní soud v Pretorii mu dal v prosinci 2001 za pravdu a nařídil vládě povolení a rozšíření léku.

Na přelomu tisíciletí se také podařilo přesvědčit vládu USA, aby zrušila sankce vůči Jižní Africe v souvislosti s dovozy generických léků proti AIDS. Kvůli nátlaku veřejnosti se nakonec i největší světové farmaceutické firmy pod záštitou OSN dohodly, že budou do některých chudých zemí dodávat některé léky se slevou až 95 procent.

Stalinisty svoboda nezajímá

Dnes je Zackie Achmat znám rovněž jako člen strany Africký národní kongres či jako zakladatel Národní koalice pro rovnost gayů a leseb v Africe. Během svého působení získal jedenáct různých světových ocenění, včetně ceny Homo Homini společnosti Člověk v tísni, kterou osobně přebral v České republice v roce 2002. Roce 2004 byl společně s dalšími aktivisty z TAC nominován na Nobelovu cenu míru.

Podle Achmeta je HIV ohromnou humanitární katastrofou, při níž by všechny politické strany měly spolupracovat. „Problém je, že například strana Africký národní kongres je složena z mnoha proudů. Vedle přesvědčených demokratů jsou tam i tvrdí stalinisté. Ti nemají smysl pro něco, jako je svoboda. A náš prezident je jimi bohužel ovlivněn a neslyší, co chtějí lidé. Je to čistě politický problém,“ vysvětloval Achmat při přebírání ocenění Homo Homini v Praze.

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost