Autor Metropolitního plánu: Stropnický chce destrukci, Praha jde ke dnu
KAUZA INSTITUTU PLÁNOVÁNÍ A ROZVOJE
ROZHOVOR
Náměstkyně pražské primátorky Petra Kolínská (SZ/Trojkoalice) zakázala celému týmu, který připravuje Metropolitní plán, vystupovat v médiích, nechtěla, aby svoji práci obhajovali. Nechtěla také zveřejnit odborný posudek, který plán jako celek pochválil. Říká to v rozhovoru hlavní autor tohoto pro město důležitého dokumentu architekt Roman Koucký. Právě on byl oficiálním důvodem, proč pražští radní odvolali šéfa Institutu plánování a rozvoje (IPR) Petra Hlaváčka. Podle Kolínské nekomunikoval a nechtěl zapracovat její připomínky. Podle Kouckého s ním ale náměstkyně hovořila pouze jednou.
Přípravu Metropolitního plánu Kolínská dlouhodobě kritizovala a dokonce hovořila o nelegálnosti. Odborný posudek ale ukázal přesný opak. Kvůli odvolání Kouckého dal výpověď celý tým, který připravoval plán. Praha přitom podle architekta Metropolitní plán potřebuje. Za současných podmínek totiž ekonomicky stagnuje a kvalita života se bude spíše zhoršovat, než lepšit. Pro některé lidi bude stále složitější v Praze žít, říká Koucký .
V emailu jste mi napsal, že váš pohárek trpělivosti přetekl a že je třeba mluvit „bez cenzury“?
Ano, poslední téměř dva roky nebylo možné mluvit o Metropolitním plánu otevřeně. Za tu dobu jsem si znova uvědomil, co znamenají slova jako cenzura, ale také jsem si vážně připomněl slovo normalizace. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel jednání „komise pro dohled nad přípravou Metropolitního plánu“ nápadně připomínající principy StB. A upřímně řečeno mě to opravdu vyděsilo.
Poprvé jsem vás oslovila v polovině července a to jste o situaci v IPR mluvit nechtěl. Co se teď změnilo?
Metropolitní plán jsme nesměli dostatečně propagovat ani komentovat. Snažili jsme se být v pozadí, protože Metropolitní plán a jeho další existence byla, a je stále, důležitější, než jednotlivé osobní zájmy. Proto jsme jako zpracovatelé veřejně nevystupovali.
A to, že nemáte veřejně vystupovat, vám někdo nařídil?
To platilo obecně po celou poslední dobu. Přestože jsme se snažili připravovat propagační materiály, které měly být vydány ve velkém nákladu, paní náměstkyně Kolínská napsala email, že nesmíme propagovat Metropolitní plán a veškeré výstupy s ní musíme konzultovat. Už předtím nám ale její předchůdce Matěj Stropnický zakázal dokončit rozestavěné informační centrum, kde jsme chtěli historii a budoucnost plánování Prahy interaktivně vysvětlovat. My jsme vždycky chtěli, aby se o územním plánování a architektuře mluvilo, ale s novou reprezentací se to vše tak nějak zaseklo. V neposlední řadě jsme měli s paní Kolínskou od června „dohodu“, že obě strany nebudeme vystupovat do konečného vyjádření pracovní skupiny pro posouzení plánu, kterou ustanovila Rada města. Byl jsem „mimo službu“ a mlčel, ale ona dohodu porušila a v médiích vše komentovala dříve, než byl podepsán finální zápis komise. Poté, co se snažila výsledek, který nedopadl tak, jak si představovala, nezveřejnit a poté, co nám výsledek oficiálně doručil Pořizovatel (Odbor stavební a územního plánu MHMP – pozn. red), jsme napsali, že výsledek vítáme a pak se stalo, co se stalo.
Kolínská se snažila utajit stanovisko té pracovní skupiny?
Ano, zakázala nám publikovat výsledek – ani s námi nepromluvila, přepisovala i naše tiskové zprávy, které nakonec ani nebylo možné zveřejnit. Tak jsem alespoň prosadil naši reakci na web. A to asi Stropnického úplně rozlítilo a začal konat. Kolínská je jen prodloužená ruka, proto nechala okamžitě odvolat Petra Hlaváčka.
A řídí ji podle vás Stropnický?
Je to velmi pravděpodobné, všechno tomu nasvědčuje a je to zcela logické. Stropnický udělal vše pro to, aby byla zajištěna kontinuita jeho destrukční politiky.
Vraťme se k tomu posudku. Tu vaši reakci na něj označila Kolínská jako ironickou. Podle ní se ukázalo, že nechcete vést dialog a že jste si ze stanoviska dělal v uvozovkách srandu a nebral jste jej vážně.
Já si nikdy nedělám z vážných věcí srandu. A v takové situaci by si ji nedělal nikdo odpovědný. Já jsem nemohl plán obhajovat a on se před pracovní skupinou, a nejen před ní, obhájil sám. Já jsem závěry pouze přivítal a společně jsme za celou Kancelář metropolitního plánu řekli, že takové konstruktivní pokyny rádi zapracujeme. Chtěli jsme jen pravdivou tiskovou konferenci. Z textu naší reakce to jasně vyplývá, ale kdo ho celý otiskne?
Takže tady byla dohoda, která se týkala vašeho odchodu…
Petr Hlaváček mne v červnu odvolal z pozice ředitele Sekce plánování města s tím, že počkáme na výsledek pracovní skupiny, který měl ukázat „nedostatky plánu“. Ale když přišel text Stanoviska, nejen že plán neshodil, ale on plán dokonce pochválil. Rozhodně vyvrátil veškeré pomluvy o tzv. nezákonnosti. A já jsem si říkal, jak to bude skvělé, že bude tisková konference, kde se ukáže, že příprava plánu probíhá v pořádku a já se vrátím k rozdělané práci (na ředitele sekce se mezitím nikdo nepřihlásil – pozn. red.) a plán bude možné dokončit. Jenže nebyla ani tisková konference, nesměla být ani tisková zpráva. Tak jsme zpracovali „reakci na Stanovisko“, ve které se píše doslova: „Proto je také Zpracovatel připraven toto Stanovisko respektovat a v jeho duchu návrh Metropolitního plánu před odevzdáním do společného jednání dopracovat.“ Nevím, jak z toho vyplývá, že my nic nechceme zapracovat… Nicméně okamžitě nám reakci ze stránek stáhli, asi aby nikdo neznal její skutečné znění. A jediným výsledkem bylo bezdůvodné odvolání Petra Hlaváčka.
Kolínská tvrdila, že Hlaváčka musela odvolat, protože svázal svoje působení v institutu s vaším vedením zpracovatelského týmu . Celou dobu to dělalo dojem, že vadíte především vy. Že nekomunikujete, neberete v potaz žádné námitky.
Pravda je někde trochu jinde. Kolínská se mnou mluvila letos jen jednou začátkem června. Přišla a řekla, musíte odejít, protože se s vámi nedá mluvit. Já jsem říkal, jak to víte, vždyť jste to ještě ani nezkusila. Vy nezapracujete, co já chci, odpověděla. Já jsem říkal, jak to víte, ani jste neřekla, co byste chtěla, abychom zapracovali. Odpověděla, že jí to řekli! Já jsem řekl, že nemám žádný důvod, proč bych měl odcházet… že by spíše měla zjistit, co je to za lidi, kteří jí tak radí a co mají za sebou. Víckrát jsme spolu osobně nemluvili. Radní Plamínková (Jana Plamínková, radní pro oblast infrastruktury, technické vybavenosti a životního prostředí – pozn. red.) se mnou nehovořila ani jednou a Stropnický si na rozhovor musel zřídit „komisi pro dohled“. Dostávali jsme jen příkazy, o žádné diskuse nikdy nešlo. A když nás pracovní skupina pochválila, nevěděli kudy kam – Já jsem čekal, že přijde nějaká omluva. Pak jsem dokonce už ani omluvu nechtěl, těšil jsem se na společnou tiskovou konferenci, po které už bude vše jasné… Ukázalo se ale, že moje naivita, se stářím asi jen zvětšuje.
A co další argument, že příprava plánu má dvouroční zpoždění?
Dvouleté zdržení jde plně na vrub Stropnického destrukční politice. Dva roky jsme ztráceli čas svojí obhajobou a odvracením pomluv a opakovaných útoků. Všechny ty komise, kontroly a šikanózní přístupy všech zastavily práci týmu, postupně rozkládaly IPR a způsobily ono klíčové zdržení. Svoji úlohu v tom, bohužel, sehrál i pořizovatel. Ono opravdu nejde přes den být na složitých jednáních a po nocích dělat na plánu. Jen tři čtvrtě roku jsme nedělali nic jiného, než že jsme zachraňovali Pražské stavební předpisy. Ano, ke zpoždění jsme také přispěli naší nadstandardní snahou mluvit s městskými částmi, a obecně se zveřejňováním tezí plánu, což si přál už na začátku Hudeček (bývalý primátor Tomáš Hudeček, pozn. red). To proto, že chyby, které vzniknou na začátku, se vždy nejhůře odstraňují. Myslím, že bylo správné věnovat energii a čas městským částem a nejen jim v nadstandartní míře právě na začátku, nikoli vše předělávat před koncem. Není to ztracený čas.
A jak velkým problémem je tohle zpoždění?
Všichni říkají, že Praha musí mít plán do roku 2020. Ale to není zcela pravda, je to zase jen překroucená informace. V roce 2020 přestane platit současný plán. Kdyby se to stalo, možná by se Praze naopak ulevilo a možná by se začalo lépe stavět. Nový plán může být schválen a vydán kdykoli.
Takže žádný chaos?
No, chaos má samoregulační tendence, takže by to možná bylo pro Prahu očistné a ve výsledku lepší, než tisíce změn současného plánu, což je ale ve své podstatě také chaos. Ale existují ještě Územně analytické podklady, Zásady územního rozvoje, jsou tu hygienické normy a Pražské stavební předpisy. Je tu přebujelá legislativa, takže by se řešení snadno našlo. Je to svým způsobem jen šíření poplašné zprávy. Já osobně vidím dva scénáře. Buďto ministerstvo termín prostě prodlouží, protože tohle zpoždění se netýká jen Prahy. Nebo vydá pokyn, že bude dál platit současný plán, protože v něm už přece proběhly změny podle nového zákona. K takovému řešení všechny kroky podle mě směřují. Stávající plán ten nejhorší, který kdy Praha měla a jeho tisíce změn – navždy.
A co tedy bude teď s vaším Metropolitním plánem? Téměř celý tým dal výpověď s vámi v čele.
Můj tým se rozhodl, že už to takhle dál nejde. Jednostranné politické zásahy do zpracování plánu jsou opravdu nepřijatelné, nikdy jsem se s podobným jednáním nesetkal! Plán existuje, ale je pochopitelně nedodělaný. Je to asi jako kdybyste šla na ples, měla pěkné šaty, boty, šperky, ale nestihla jste se učesat a nalíčit. Chybí poslední korektura, která z obyčejného textu udělá dobrý právní dokument, který zapadne do naší legislativy a bude čitelný a srozumitelný i v širším kontextu. A v tomhle stavu my ho teď připravujeme k archivaci – hibernován bude čekat na svoji dobu. Asi jako Blaničtí rytíři.
Kolínská říká, že najde někoho jiného, kdo tým povede, že se bude dál na plánu pokračovat.
No, pouze se ukazuje, že skutečně neví, o čem mluví. Je to takové poslední zoufalství… Destrukce bez pokračování. Bude zajímavé sledovat, jak se celá kauza vyvine. V Metropolitním plánu je vloženo 25 let mého výzkumu a 4 roky tvrdé práce nového týmu To, že jsem všechny své znalosti věnoval IPR a Praze, ještě neznamená, že to může dodělat kdokoliv. Je to minimálně otázka morální a etická. A navíc tady není nikdo, kdo by dokázal skutečně pokračovat. Takže pokud se o to někdo pokusí, plán zničí – udělá prostě jiný. Velká znalost celého týmu nejen metody Metropolitního plánu, ale také ve smyslu konzultací s městskými částmi se nedá jen tak nahradit, protože každé místo na mapě má v návrhu svoji historii a vy ji jako zpracovatel musíte znát. Během přípravy se na radnicích vyměnily dvě politické reprezentace a my jsme zohledňovali jejich požadavky, ty nové i ty staré. Je za tím opravdu hodně práce. Všechno bude znova. Myslím, že nikdo slušný do toho nepůjde a ti ostatní to prostě nebudou umět použít.
To je trošku patová situace.
Ne trošku. To je patová situace
Pokud by Kolínská našla lidi, kteří by to chtěli dodělat, jak dlouho jim bude trvat, než se s tím plánem seznámí, zorientují se v něm a dostanou se na tu úroveň, na které je teď váš tým?
Na úroveň stávajícího týmu se nemohou dostat nikdy, nebylo lehké takový tým vytvořit. Je kombinací „mladé digitální energie“ a „starých dlouholetých a různorodých zkušeností“. Takový tým nemá, jako celek, u nás obdoby. Takže to bude především zcela jiný tým. Podle mě půl roku je minimum, spíš to bude rok. A ani poté nebudou schopni pokračovat, protože odhalit všechny digitální vazby bude složitější, než jen přepsat textovou část. Kancelář metropolitního plánu vytvořila zcela nový typ územního plánu. Není to jen obrázek nakreslený v počítači, ale digitální systém dat provázaný na 3D model – první digitální plán v ČR. Vše je tak provázáno, že je možné, i v dobré víře, do systému zanést chybu.
Co varianta, že se začne dělat nový plán od nuly?
Ano, to je možné, jestli si to společnost vyžádá. Určitě by to bylo čistší, než zničit plán Metropolitní. Ale já si to nedovedu představit, pokud už teď je tak těžké najít shodu, bude těžké vůbec začít. A největší otázkou bude, kdo začne – vybere ho nějaká komise? A kdo bude vybírat ty, kteří budou v té komisi?
Za jakých podmínek byste vy a váš tým byli ochotní pokračovat? Musela by odejít Kolínská?
Nepředbíhejme, to není podstatné. Musíme počkat, zda se vzpamatuje většina, která dosud mlčí. Dnes víme, že v reálu je to asi tak patnáct dvacet lidí, kterým Metropolitní plán tak zásadně vadí. Chtějí návrat starých plánovacích pořádků, stýská se jim po direktivním řízení společnosti. Některým jde zase o ten plán stávající a o nové rozvojové plochy. Ale všichni ostatní bohužel mlčí. Politici mlčí, investoři mlčí, obyvatelé mlčí … Architekti jsou povětšině zmateni. Budoucnost Prahy nemůže zachránit zpracovatel dokumentace. Je to společensky příliš závažný dokument na to, aby ho hájilo dvacet lidí. To nejde.
Proč je tak důležitý?
Protože Praha jde ekonomicky, ale hlavně mentálně ke dnu. Ztrácí poslední zbytky energie, žije už jen z podstaty. A Prahu následuje celá republika. Pokud se bude pokračovat podle stávajícího územního plánu, nebo pokud se v novém plánu objeví podobné „regulace“, bude to mít přímý dopad na úroveň života města. Už teď víme, že to bude dopadat především na ty chudší. Nejvíce se budou zdražovat malé byty, studentské byty, bude se zvyšovat nájem. Nekoncentrovanost města bude generovat novou dopravu. Ukažte mi politika, který se postaví za vizi, že Praha musí stagnovat? Která strana řekne, že cílem je, aby se snižovala životní úroveň a žilo se tu hůř? Kromě Stropnického to neřekne nikdo. Oslavovali jsme 700 let Karla IV., a to najednou slovo developer nevadilo. Ano, zakládal největší plochy, osazoval jednotlivé církevní řády, aby byla zajištěna kultura a vzdělanost. Ale zároveň také říkal, postavíš-li do dvou let, budeš osvobozen od daní. A nikoli „fuj ty zlý developere, sedřu tě z kůže“. Jestliže chci vystavět metropoli, musím s těmi, kteří chtějí a umějí investovat a stavět, spolupracovat. Nemůžu je postavit na pranýř. Musím mít, jako komunita, jasnou vizi a tu společně s nimi naplňovat.
Takže navrhujete volnější přístup?
Územní plán musí být iniciační, nikoli pouze zakazující – regulační. Musí definovat veškeré hodnoty a naznačit způsob, jak tyto hodnoty rozmnožovat tak, aby se zlepšila kvalita života. My jsme se snažili udělat čitelná a vymahatelná pravidla. Pravidla hry, která platí pro každého, nikoli pouze zákazy a překážky pro někoho. Například jednoduché pravidlo – můžeš postavit čtyři patra zde, nebo dvacet pater tam. Tím vznikne celková kompozice města, staré i nové hodnoty vedle sebe v synergii – a město bude prosperovat. To umí zkontrolovat každý i bez speciálních znalostí. Pořád věřím, že člověk má být svobodný a zároveň odpovědný. My jsme si po revoluci zvykli, že máme svobodu, ale odpovědnost nějak nechceme přijmout. A na tom právě staví všechny aktivistické skupiny, mají svobodu něco zastavit, ale žádnou odpovědnost za celkovou stagnaci nenesou. Dokud se to nezmění, Praha a potažmo celá republika na tom lépe nebude.
