‚Svobodní v Rakousku nejsou extremisté. Mají názory jako Zeman‘

Lothar Höbelt je v Rakousku vzácný úkaz: akademik, který veřejně a dlouhá léta podporoval stranu Svobodných (FPÖ). Rozhovor jsme pořizovali ve Vídni v jeho univerzitním kabinetu hodinu poté, co byly oznámeny výsledky prezidentských voleb. Nakonec vyhrál zelený Alexander Van der Bellen, kandidátovi FPÖ Norbertu Hoferovi uteklo vítězství o pouhých 31 tisíc hlasů. Po rozhovoru Höbelt spěchal do televize: „Nijak se tam nehrnu, ale kdybych nešel, říkali by o mně, že se mi nechce, když jsme prohráli.“

Jak byste výsledek těchto neuvěřitelně vyrovnaných voleb popsal?

Jako pat. Když je to padesát na padesát, může úplně stejně vyhrát jedna nebo druhá strana. Francouzům nebo Američanům se vždycky obtížně vysvětluje, že v Rakousku prezident nemá skoro žádné pravomoce. Tedy v ústavě je má, teoreticky by mohl jmenovat svou vládu a rozpustit parlament, ve skutečnosti to ale žádný prezident za 70 let neudělal. To, co provedl Miloš Zeman před třemi lety, by tady voliči neakceptovali. Současně je ale prezidentská volba důležitá. Prezident je volen lidovým hlasováním, nikdo jiný ve vysoké politice o sobě nemůže tvrdit, že by měl legitimitu získanou v lidové volbě.

U nás i jinde po Evropě budí velkou pozornost 50 procent hlasů pro Svobodné.

Tím mohou být překvapeni jen ti, kdo Rakousko neznají. FPÖ v průzkumech stabilně dosahuje na třetinu preferencí.

To ano, ale zdálo se, že ta třetina je jejich strop a nad něj že neporostou.

V tom je prezidentská volba užitečná. Ukazuje totiž nejen přímou podporu FPÖ, ale i počet možných spojenců. Minimálně polovina lidoveckých voličů volila Hofera, mezi sociálními demokraty většinu určitě neměl, ale i v tomto rezervoáru získal hlasů dost. Lidé často hledali paralelu s prezidentskými volbami ve Francii před patnácti lety, kde se Jean-Marie Le Pen dostal do druhého kola, a v něm už žádné hlasy navíc nezískal. Republikánská solidarita tváří v tvář grázlovi z pravice. To je ale nesmysl, v Rakousku to takhle nefungovalo a nefunguje. Není důvod, aby FPÖ někdo ostrakizoval.

Proč tedy přesto ostrakizováni jsou?

Dojem, že jsou vyčleněni z dobré společnosti, vzniká vlastně jen při pohledu zvenčí. Souvisí to s tím, že média jsou skoro všude po Evropě nalevo od středu. Česká republika, řekl bych, se z toho ještě trochu vymyká, určitě se vymyká Anglie a Itálie, zato v Německu, Francii, Rakousku jsou novináři v podstatě masově nalevo. No a pak se může zdát, že Svobodní jsou jakási nesystémová strana. Přitom například v Burgenlandsku vládnou spolu se socialisty, v Horním Rakousku s lidovci, mají spoustu starostů a primátorů. Je to taková oboustranná koketerie. Část levice hlásá: za žádnou cenu Svobodné nepouštět k moci. A Svobodní jsou s tím spokojení, dává jim to bonus protisystémové strany, těch, kdo chrání malé lidi proti pánům nahoře. Ve skutečnosti to pravda nebyla a není.

Jaký dopad má, když potentáti z Evropy Rakušanům doporučují, že mají hlasovat proti Svobodným?

Předpokládám, že se tím nechá ovlivnit možná pár voličů lidovců, takových těch bázlivých: Co si o nás pomyslí ve světě… Celkově to bude vyvolávat spíš opačnou reakci. Když někoho doporučí Jean-Claude Juncker (předseda Evropské komise, pozn. red.), považovaný tady za alkoholika a blázna, je to spíš polibek smrti. V roce 2000, kdy EU uvalila na Rakousko kvůli vládě lidovců a Svobodných diplomatické sankce, vyšel průzkum, že novou vládu proti EU podporuje i polovina voličů sociální demokracie.

Kdo jsou rakouští Zelení?

Zelení představují v rakouské politice levý okraj, jsou hodně nalevo i od českých zelených, něco jako v Německu strana Levice (postkomunisté – pozn. red.). Našel byste mezi nimi hodně bývalých komunistů a trockistů, ovšem Van der Bellen je z umírněného křídla. Příjemný člověk, dá se s ním debatovat. Van der Bellen i Hofer byli oba dva dobří, volitelní kandidáti.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.