Pedofilie, nebo intrika Kremlu? Morální autorita nařčena z pornografie

Následuje příběh, jehož zhodnocení nebude na konci poznámky, ale čeká nás až za několik týdnů. Toto netradiční pojetí redakční poznámky volím proto, že česká média se případu zatím přes jeho vysokou zajímavost vůbec nevěnovala. Jde v něm o patrně nejslavnějšího sovětského disidenta Vladimira Bukovského, který byl ze Sovětského svazu vyhoštěn v roce 1976 a kterému z patnácti let dospělého věku, jež mohl prožít ve vlasti, padlo dvanáct na pobyty ve vězeních, psychiatrických léčebnách (kam tehdy zavírali disidenty) a pracovních táborech.

Od konce 70. let Bukovskij s přestávkami žije v Cambridge, kde před deseti dny zahájil hladovku. V SSSR hladovku držel vícekrát, ale tentokrát si zahrává asi nejvíc, nejen že už je starý, ale loni absolvoval těžkou operaci srdce a dosud se z ní úplně nezotavil.

Proč používat hladovku v nejstarší demokracii světa? Před rokem touto dobou se v několika britských médiích objevila zpráva britských vyšetřovacích orgánů, že slavný disident je podezřelý z dětské pornografie, z držení i zhotovení neslušných fotografií. Měl je mít ve svém počítači, který mu policie zabavila při prohlídce v jeho cambridgeském domku. Přestože vydal okamžité dementi, pro jeho přátele a četné obdivovatele to byl šok. Nekompromisní Rus je celoživotním vzorem čestného života a až nelidské statečnosti, bez přehánění morální veličina. Soudní stání bylo tehdy před rokem stanoveno hned na další měsíc, Bukovskij se ovšem k soudu nedostavil, místo toho odjel do Německa na privátní kliniku.

To vypadalo jako nepřímé potvrzení obžaloby. Od té doby na jasně vypadající případ padají pochybnosti. Bukovskij do Německa musel, čekala ho těžká operace srdce s velkým rizikem, že ji nepřežije, termín byl stanovený dávno před policejní razií. Kdyby tehdy do Německa nejel, nepřežil by zcela určitě. Z kliniky v Mnichově se mohl vrátit teprve po čtyřech měsících, a od té doby se domáhal dalšího líčení.

Jenže britské orgány prvotní spěch vyměnily za laxnější tempo, k soudu dojde až teď v květnu. Mezitím Bukovskij podal na vyšetřující orgány žalobu pro nactiutrhání, ani na její projednání se pořád nějak nemohl najít termín, nakonec by se mělo konat v červenci. Teď veterán antikomunismu za každou cenu chce, aby se žaloba pro nactiutrhání projednala ještě před líčením kvůli pornografii. Právě kvůli tomu riskuje hladovkou život.

Zdálo by se to jako vrtoch, ovšem starý muž a jeho přátelé jsou přesvědčeni, že tudy vede jediná cesta, jak z britské policie dostat informaci o oznamovateli. V procesu pro nactiutrhání žalovaná strana musí svůj zdroj odkrýt. Netřeba zdůrazňovat, že tu existuje podezření na ruské tajné služby, s nimiž je Bukovskij v celoživotní válce. Je také hlasitým kritikem prezidenta Putina, dokonce proti němu chtěl v roce 2008 kandidovat v prezidentských volbách, úředním rozhodnutím do voleb nebyl vpuštěn. Také pomáhal defektorovi z FSB Alexandru Litviněnkovi a Pavel Stroilov, důležitý Bukovského spolupracovník a taktéž utečenec z Ruska, Litviněnkovi pomáhal s vydáváním knih v angličtině a editoval mu je.

Dávno předtím, v 90. letech, Bukovskij a Stroilov využili chaosu a z Moskvy na Západ vyvezli kvantum utajovaných dokumentů sovětského politbyra respektive Gorbačovovy prezidentské kanceláře, kterýžto únik by za trestuhodný považovala každá mocnost světa. Motivů pomstít se má Moskva dost. Nenávist je oboustranná a velmi osobní.

Měnilo by zjištění, že se soud koná na podnět Kremlu, něco na podstatě věci? Záleží na tom, co se v Bukovského počítači našlo nebo nenašlo, a  jestli bylo technicky možné mu do počítače něco vpašovat zvenčí. Co když kauza přes všechny podezřelé okolnosti má věcný základ? Bukovskij po zahájení hladovky namluvil prohlášení na video, na němž zaujme, s oč větší vervou vyvrací podezření z produkce než podezření z držení „neslušných obrázků“.

Člověk by si také řekl, že orgány činné v trestním řízení nepůjdou do takového procesu s prázdnýma rukama a s takto zabijáckým paragrafem budou zacházet obezřetně. I když - kdo chtěl, mohl u nás v České republice v nedávném případu manažera Ředitelství silnic a dálnic sledovat, s jakou lehkostí policie nejprve veřejně hauzíruje s trestným činem držení dětské pornografie, aby ho potom čtyři roky nebyla ochotna prokázat.

Jeden by namítl: to je Česká republika, Bukovskij ale žije ve Spojeném království. Ovšem britská slovutná policie se v posledních letech dopustila už tolika případů falešného obvinění týkajících se dětské pornografie nebo pedofilie, že to těžko můžeme považovat za jednotlivé, spolu nesouvisející chyby. V Británii se jako pozdní reakce na několik skandálů organizované pedofilie vyvinula regulérní fobie, v níž média bez důkazů obviňují ze sexuálního zájmu o děti kdekoho, a policie pak bez důkazů pořádá teatrální, chtělo by se napsat šlachtovské razie v naději, že něco uvízne v síti.

Asi nejotřesnější v tomto ohledu byla loňská policejní prohlídka v domě známého konzervativního politika Leona Brittana – pět týdnů po jeho smrti (!). Nenašli nic, neměli žádný důkaz, celý případ se rozpadl. Ale s obviněním musí žít i polní maršál Lord Bramall, veterán druhé světové války a vrchní velitel britské armády za války o Falklandy, který desetihodinovou, naprosto bezvýslednou prohlídku u sebe doma absolvoval ve svých 91 letech.Velitel policie se odmítl lordovi omluvit, jen uznal, že se jeho hoši z průběhu případu mohou poučit.

Nařčeni z pedofilie byli za poslední dva roky in memoriam a bez řádných důkazů bývalý premiér Edward Heath (+2005) nebo legendární anglikánský biskup George Bell (+1958).

Čemu tu má člověk, který vyrostl v úctě k sovětským disidentům a západním institucím, věřit? I Bukovského případ skončí tak, že jedna jistota padne. Pokud tedy Bukovskij ještě předtím nezemře.