Brexit? Máme dost svých krizí

Boris Johnson, Nigel Farage, David Cameron, Jeremy Corbyn, Jean-Claude Juncker a podobně. Jména těchto politiků zaplňují titulní strany médií a širé prostory Facebooku i Twitteru. Nejen velkoměstské kavárny, ale i venkovské hospody diskutují, co pro nás znamená brexit, a každý vášnivě prosazuje své názory. Jdou kolem nás dějiny a každý se s tím musí nějak vyrovnat. Ovšem najít východisko ze zapeklité situace po britském referendu musí nejdřív najít výše zmínění pánové.

Tato situace je ovšem ideální pro tuzemské politiky. Úplně se zapomnělo na současné potíže, za které by jim někdo mohl připsat odpovědnost. Nejde pouze o policejně-politické aféry, poprask po brexitu zakryl opravdové krize, o kterých se dlouhodobě ví, nemusí se však řešit, protože pozornost veřejnosti si uzurpovali Britové. Zdánlivě obyčejné tuzemské potíže však mají nevýhodu v tom, že se v čase prohlubují.

Zdravotní péče na příděl

Hlubokou krizí nazývají situaci ve svém oboru zdravotníci a zemědělci. Situace je nejhorší od listopadu 1989, a pokud se s tím nic neudělá, bude nutno přistoupit k pokud možno dramatickým protestům. Lékařský odborový klub varuje, že jeho členové a příznivci přestanou v září chodit na přesčasy a že se tím zdravotní péče dostane na pokraj kolapsu. Česká lékařská komora zase svolá na září mimořádný sjezd, aby před volbami přitlačila politiky a donutila je k nějakému činu. Vypadá to jako nevhodná politizace problému, jenže se dá zdůvodnit tím, že situace je dlouhodobě neudržitelná.

Čekací doby na plánované operace a dokonce i na specializovaná vyšetření se průběžně prodlužují, některé nemocnice nemají doktory, jiným chybí sestry. Na zdravotním stavu občanů se to podepisuje už dnes a nemá cenu čekat, až se dostupná péče v některém z regionů úplně zhroutí. Skutečnost, že nízkou dostupnost péče občané Prahy nepociťují, ještě neznamená, že v některých odlehlých oblastech není každodenním problémem.

Labutí píseň venkova

Rolníci v čele s Agrární komorou zase uvažují, kdy bude nejlepší zablokovat zemědělskou technikou dálnice. Také oni už delší dobu upozorňují, že dochází k likvidaci české produkce potravin. Produkce vepřového kryje domácí spotřebu méně než z poloviny už několik let, od letoška platí totéž pro mléčné výrobky, na řadě je drůbež. Logicky to znamená omezování chovů a pěstování plodin určených pro výživu zvířat. Místo toho se rozšiřují lány řepky, kukuřice a pšenice, určené pro energetické zpracování. Přirozeně se nehnojí chlévskou mrvou, ale průmyslovými hnojivy, což rychle znehodnocuje zemědělskou půdu.

Rezignace na soběstačnost v potravinách a likvidace krajiny jsou další postupující krizí, se kterou se přes občasné sliby vládních činitelů nic aktivně nedělá. Jako by měl někdo zájem oba sektory zlikvidovat.

Jaké to je, když se zaspí

V této souvislosti jsou úvahy o Brexitu víceméně škodlivé, protože odvádějí pozornost od něčeho pro Čechy bezprostředně důležitého. Využít by šly ještě jako připomínka, co může způsobit jedna dlouho neřešená krize. Hlasité stížnosti na přistěhovalce z východní Evropy chodily do Londýna z východní a střední Anglie už před pěti lety. Nebraly se vážně, protože se řešily významnější věci s Evropskou unií a nespokojenost s přílivem Poláků, Litevců a Rumunů se dala odbýt tvrzením, že jde o projevy nedůstojné xenofobie, populismus, nepřípustnou politizaci věcného problému, který se stejně řeší apod. Nedělalo se ovšem nic a v některých anglických regionech se podle laických odhadů podíl Východoevropanů na obyvatelstvu přiblížil třetině. Po referendu se všichni divili, proč na východním pobřeží a v okolí Birminghamu, kde přece nejsou žádné vážné potíže, najednou dvě třetiny občanů hlasovaly pro vystoupení z EU.

Každá krize si vynutí řešení, a čím déle se otálí, tím větší otřes přinese. To platí pro britskou imigraci stejně jako pro zdravotnictví a zemědělství v Česku.