Česko může přijmout euro, ale nechce

Jak zjistila aktuální analýza Výzkumné služby Evropského parlamentu, Česká republika splňuje všechna ekonomická kritéria pro přijetí eura. Ekonomické ukazatele říkají, že české ekonomice se daří v současné době velmi dobře. A protože jsme od roku 2004 členem Evropské unie, zavázali jsme se v přístupové smlouvě k přijetí této společné měny. Proto je nutné se ptát, kdy jindy se nabízí lepší příležitost pro přijetí eura, než když ekonomiku netrápí žádné problémy a Česká republika?

Zdálo by se tedy, že připojení k eurozóně by nestálo nic v cestě, nicméně euro bude nejspíše i nadále hudbou velmi vzdálené budoucnosti. A více, jak fakta, budou o budoucí diskusi o euro rozhodovat spíše emoce a mýty.

Problémem je strach z eura

Termín přijetí společné měny určuje vláda a členství je podmíněno splněním ekonomických a právních kritérií, které vymezila Maastrichtská smlouva. Čtyři základní podmínky pro přijetí eura známé jako maastrichtská či konvergenční kritéria uvádím pro přehlednost níže:

1. Cenová stabilita: Průměrná roční inflace nesmí být vyšší, než 1,5 % průměrné roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace, což splňujeme beze zbytku.
2. Stabilita devizového kurzu: Nejpozději dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do evropského mechanismu směnných kurzů (tzv. ERM II), což v praxi znamená, že musí kurzy svých měn udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu 15 % od stanoveného středního kurzu k euru. Po tuto dobu by taktéž nemělo dojít k devalvaci národní měny.
3. Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb: Dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než 2 % průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajících se cenové stability.
4. Vyrovnaná bilance veřejných financí: Podíl veřejného dluhu na HDP nesmí být vyšší, než 60 % a podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být nižší než 3 %.

Pokud jde o uvedená Maastrichtská kritéria, zde by patrně nebyl pro Česko veliký problém s jejich splněním. Potíž spočívá v něčem úplně jiném, a to podle mě v nedůvěře většiny obyvatel vůči euru. Není proto divu, že za současného naladění veřejnosti by bylo zavedení eura pro jakoukoli vládu politickou sebevraždou. Podle průzkumu Eurobarametru je 70 % Čechů proti zavedení eura a pouze 29 % je pro. Je proto svým způsobem pochopitelné, že žádná vláda proto nebude riskovat zavedením eura ztrátu své popularity, a podřezávat si tak větev, na které sedí.

Výhody eura versus přetrvávající mýty

Zavedení eura s sebou nese řadu výhod, zvláště za situace, kdy s výjimkou Polska už všechny naše sousední země součástí eurozóny jsou. Jednotná měna s sebou nese jednak odstranění kurzového rizika z většiny zahraničně obchodních transakcí, značnou výhodou je i pozitivní vliv cenové transparentnosti na kvalitu konkurenčního prostředí, zlevnění bezhotovostního platebního styku se zahraničím, odstranění poplatků za výměnu měn, snazší cestování a v neposlední řadě také pobídka pro příliv zahraničních investic.

Zavedení eura je ale spojováno s řadou mýtů, nepřesností a polopravd, které bohužel našly odezvu u velké části veřejnosti, a jsou nejspíše největší příčinou toho, proč lidé zaujímají tak negativní postoj vůči euru. Častým mýtem ohledně přijetí eura, který mají Češi a někteří euroskeptičtí politici uložený v hlavě, je to, že s eurem se automaticky zvednou ceny v obchodě. Něco takového se nezakládá na pravdě.

Přijetí eura by byla ve své podstatě neutrální operace, při které budou jak ceny, tak mzdy i úspory přepočítány aktuálním koeficientem. Zdražení tak bude spíše v oborech, kde je menší konkurence. Proto by se mi chtělo říci, že bychom měli hledět na fakta a nepodléhat nesmyslným fámám! Ale to v tomto případě eura spíše nesplnitelný sen.