Praha oživí tajemné prostory pod Stalinem

Vedení Prahy chce oživit podzemní prostory, které byly součástí někdejšího Stalinova pomníku na Letné. Náměstek primátorky Matěj Stropnický (Trojkoalice/SZ) na letní měsíce naplánoval několik kulturních akcí, které návštěvníky zavedou do unikátního a jinak nepřístupného podzemí. Letos uplyne 60 let od odhalení neblaze proslulého pomníku, kterému se přezdívalo fronta na maso. 

Rozlehlé prostory pod metronomem a v jeho bezprostředním okolí dostanou dočasně k dispozici neziskové organizace, mimo jiné kulturní centrum nesoucí název Pod Stalinem a Institut světelného vzdělávání.

Na červen jsou naplánovány mezinárodní závody ve freestyle koloběžkách. Stropnický vyjednává také s organizátory festivalu Prague Biennale a s pořadateli koncertů jazzu a world music. „Jde o skvělé, trochu tajemné prostory, vhodné pro nejrůznější jednorázové kulturní akce,“ uvedl Stropnický. 

Dvaadvacet metrů dlouhý žulový pomník zapuštěný v letenském svahu vznikl na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Ve své době se stal největším, nejdražším a nejbizarnějším sousoším v Evropě. S velkou pompou byl odhalen 1. května 1955.

Podle historika architektury Zdeňka Lukeše mělo rozsáhlé podzemí, které ohromný pomník podpíralo, původně sloužit jako monumentální sál nebo komunistické mauzoleum. Bývalý režim ale myšlenku nikdy nezrealizoval. Pomník stál pouhých sedm let. V listopadu 1962 musel kvůli změně poměrů a sovětského vedení zmizet. Byl odstřelován a zničen. 

Prostory dosud nenašly žádné využití. Krátce po sametové revoluci sloužilo rozsáhlé podzemí podpírané soustavou sloupů jako klub, vysílalo odsud Rádio 1. Od té doby se objevila řada myšlenek, jak s místem naložit. Mluvilo se o vzniku muzeum totality, o kavárně nebo oceanáriu. Vše ale zůstalo ve fázi úvah. 

Stalin mohl stát v Dejvicích

Myšlenka postavit sovětskému vůdci Josifu Vissarionoviči Stalinovi v Praze pomník se objevila záhy po skončení druhé světové války. Zpočátku to vypadalo, že socha „praporečníka míru“ bude součástí dejvického Vítězného náměstí. Četné zastánce ale měly i další zvažované lokality jako Letenská pláň, nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem nebo prostor u Wilsonova nádraží. Zvláštní komise v čele s ministrem informací Václavem Kopeckým dala přednost Letné, konkrétně místu poblíž Hanavského pavilonu. Nakonec ale padlo rozhodnutí postavit pomník o trochu východněji, přímo proti Čechovu mostu. 

Podoba monumentu vzešla z výtvarné soutěže, vypsané v dubnu 1949. Z více než pěti desítek došlých návrhů vybrala porota k realizaci studii architekta Jiřího Štursy, jeho ženy Vlasty a sochaře Otakara Švece. Vítězný tým přišel s ideou sousoší, v němž bylo za Stalinem sešikováno osm postav, symbolizujících československý a sovětský lid. Právě kvůli množství postav se později monumentu přezdívalo „fronta na maso“, ale porotci byli nadšení. „Z ideologického hlediska je tento návrh jediný, který spojuje vedoucí osobnost celého pokrokového světa, osobnost generalissima J. V. Stalina jasně s lidem,“ zněl verdikt hodnotící komise. 

Spolutvůrce spáchal sebevraždu

Na základní kámen budoucího pomníku poklepal premiér Antonín Zápotocký 22. prosince 1949. Vlastní stavební práce na tehdy největším skupinovém sousoší v Evropě ale započaly až v únoru 1952. Toto zpoždění způsobilo, že se Stalin dokončení své sochy nedožil (zemřel v březnu 1953). Slavnostnímu odhalení pomníku v květnu 1955 nepřihlížel ale ani jeho spolutvůrce Otakar Švec, který měsíc před tím spáchal sebevraždu. 

Vnitřek více než 30 metrů vysokého pomníku tvořila masivní železobetonová konstrukce. K ní byly uchyceny kamenné části sochy, vytesané z 235 kvádrů severočeské žuly. Celkový účet za celou megalomanskou stavbu se vyšplhal na závratných 140 milionů korun. 

Mračna nad Stalinovou sochou se začala stahovat už v roce 1956, kdy sovětský vůdce Nikita Chruščov přednesl proslulou řeč, v níž zkritizoval kult Stalinovy osobnosti. Českoslovenští komunisté dlouho váhali, jak na nový kurs zareagovat. K rozhodnutí odstranit Stalinovu sochu z Letné došli teprve v roce 1961. Návrh dílo postupně rozebrat byl pro svoji náročnost zamítnut, a tak byla socha na podzim 1962 natřikrát odstřelena. 

Metronom, Klaus, Čtvrtníček...

Ze Stalinova pomníku zbyly pouze podzemní prostory, jež do roku 1989 sloužily jako skladiště. Krátce po sametové revoluci zde vznikl rockový klub a vysílala odsud i první soukromá rozhlasová stanice v Československu, dnešní Rádio 1. První nepřehlédnutelnou změnou byla ale až instalace kinetické plastiky Vratislava Nováka v roce 1991. Oficiálně nese název Stroj času, ale do obecného povědomí vstoupila prostě jako metronom. 

Zdálky viditelné místo na hraně Letenské pláně také několikrát přitáhlo pozornost reklamních agentur. V září 1996 zde nechal organizátor pražského koncertu Michaela Jacksona vztyčit zpěvákovu sochu v nadživotní velikosti. Před volbami v roce 1998 umístila obří billboard na podstavec Stalinova monumentu Občanská demokratická strana. Tvář jejího tehdejšího předsedy Václava Klause vzápětí vystřídal obdobně pojatý portrét herce a recesisty Petra Čtvrtníčka. 

Zhruba před deseti lety to vypadalo, že se areál pomníku konečně dočká trvalejšího využití. Australská společnost Underwater World zde plánovala vybudovat obří mořské akvárium. Konkurenční zájemce, firma Swarowski, chtěla stavět výstavní a společenský komplex s multimediálním programem. A konečně třetí projekt, za nímž stála společnost Sika Interlab, počítal s audiovizuální scénou, která by propojila pohled na Prahu s filmovými obrazy o historii a krásách města. Ani jedna ze zmíněných variant ale nedošla naplnění, stejně jako plán na výstavbu pavilonu pro Muchovu Slovanskou epopej, o němž se mluvilo před pěti lety.