Čtvrtá hvězda není Okresní přebor. Komárek nekomárek.

Seriál Čtvrtá hvězda skončil. A zase jednou rozdělil diváky na dvě poloviny. Dvanáctidílný seriál České televize tvůrčího týmu Okresního přeboru k sobě přizval hereckou a režijní partu pražského Dejvického divadla a vyřádil se v zázemí a především na recepci malého hotelu, aby zajisté užaslému publiku předvedl, v jaké kondici se nachází české hoteliérství.

Z ohlasů, rozesetých různě po webu, se zdá, že Čtvrtá hvězda rozděluje diváky zhruba na dvě opravdu vyvážené poloviny – jedna si seriál oblíbila, druhá ho nesnese. Tím je zajímavý, protože polarizované přijetí dává naději, že vzniklo smysluplné dílo.

Rozhlédnu-li se však po svých přátelích, kamarádech a známých, kterým se seriál líbí, mám obavu, že skupinu fanoušků pojí fakt, že dosud žádný z nich nemá diagnostikován Aspergerův syndrom nebo jinou poruchu autistického spektra. Jedině tak si svedu vysvětlit jejich nadšení z příběhu defektních a nenormálních lidí. O nikom jiném totiž seriál není.

Normální jsou Sparťané? To snad ne

Kurióznost představených postav – recepčních, kuchařů, manažerů, údržbářů atd. – dokreslují vedlejší hrdinové jednotlivých dílů: paraplegik, neslyšící gauner, prostitutka florbalistka, pornoproducent a ovšem úplatný a mstivý hloupý policajt… Četné zapojení jiných národností do děje – najde se Slovák, Maďaři, Irové, Číňani… – naštěstí dává našinci naději, že dle autorů není ve srabu sám a magoři se najdou po celém světě. (Krátká, ale nutná odbočka: Jediní, koho scenáristické trio Petr Kolečko, Miroslav Krobot, Jan Prušinovský považuje za jakžtakž normální, jsou fanoušci Sparty. Jako roztomile naivní vidění světa lze tento mýtus blahosklonně tolerovat, byť stále netuším, na čem se zakládá. Každé novorozeně přece ví, že správné fandění se vyučuje jedině na Slávii – ať zrovna sídlí na kterémkoli stadionu.)

Kurióznost představených postav – recepčních, kuchařů, manažerů, údržbářů atd. – dokreslují vedlejší hrdinové jednotlivých dílů: paraplegik, neslyšící gauner, prostitutka florbalistka, pornoproducent...

Důraz na excentričnost je u zmíněných autorů zvláštní, neboť mezi tuzemskými filmaři patří bez výjimky k inteligentním a přemýšlivým autorům. (Vlastně tím jsou sami excentričtí – tak že by proto?) Prušinovský své kvality potvrdil i úvahou, již poskytl producentům České televize coby seriálovou reklamu. Svou věcností se běžnému juchání propagačního kutilství vymyká: „Můj názor na žánr sitkom je všeobecně známý. Naší kultuře tato forma není příliš vlastní, český jazyk nemá tak přesný – diktující – jazyk, kterým oplývá angličtina, a síla kvalitního českého humoru netkví ve slovních hříčkách. Síla českého humoru vždy stála v dobře situovaném pohledu na komplexní postavy a jejich naturel. (…) Právě proto jsme klasickou sitkomovou strukturu v zásadě ignorovali. Vznikl soubor dvanácti epizod, které se samozřejmě dají sledovat odděleně, protože vždy vyprávíme situačně. Zároveň vývoj a příběhy jednotlivých postav epizody spojují do velmi jednoduchého epického celku.“

Tradice češství

Je třeba dodat k tomu jenom málo. Zaprvé, že sitkom ani britkom (jako o seriálu mluví například producent Jan Štern) nejsou vhodná zařazení, seriál je vztahovka. Zadruhé režijní přístup k látce je pochopitelně obdobný přístupu k Okresnímu přeboru. V obou dílech je čas na akci, to není zajímavé, ale rovněž na pomalé sekvence a lyrické pauzy. V Okresním přeboru jsou to záběry na prázdné hřiště za různého počasí, v rozličnou roční dobu atp., v Čtvrté hvězdě je to třeba mnoha pauzami přerývaný rozhovor kuchaře Tichého (M. Krobot) a pokojské Aleny (Pavlína Štorková) v průběhu výstupu sklepního výtahu na úroveň ulice, při němž je zvukově zdůrazněn popis rána (zpívající ptáci) v ještě tichém městě mimo záběr.

Srovnání s Okresním přeborem se samozřejmě nabízí. A na něm se vyjevuje, proč a v čem Čtvrtá hvězda selhává. Okresní přebor těžil ze známého prostředí, použil češtinu, jíž lidé vskutku mluví, zvolil překvapivé obsazení proti zvyklostem (intelektuál Vetchý a blbec Sobota naruby, a coby prosťáčci) a především vrátil do hry tradici zdejšího humoru – figurkaření na české vesnici. Za humorem se skrýval krutý svět, kde všechny postavy jsou sice zapálené pro věc, ale jsou zlé, zákeřné a sobecké a ztvárněné situace smutné. Poetika seriálu navazovala nejen na Jaroslava Haška nebo Karla Poláčka, ale až na literaturu a drama 19. století a vřadila tak celé dílo hluboko do známých vod. Jestli jsem o některém porevolučním díle byl ochoten uvažovat jako o ryze českém, je to Okresní přebor.

Troufám si tvrdit, že každý Čech i Češka aspoň jednou zkusili hrát fotbal. Vekslovat ale zažila jen hrstka lidí.

Čtvrtá hvězda má v mnohém podobnou výchozí pozici, leč snaží se za každou cenu tradici vzepřít. Vsadila na typově standardizované obsazení (tedy přenesla ustálenou divadelní poetiku do televize, aniž ji obohatila – mix Okresního přeboru byl inovující) a směnila humor za bony. V tom je kámen úrazu: tvůrci Čtvrté hvězdy tvrdí, že seriál je velmi pravdivý (Martha Issová) a současně vekslácký (Petr Kolečko). Troufám si tvrdit, že každý Čech i Češka aspoň jednou zkusili hrát fotbal. Vekslovat ale zažila jen hrstka lidí. Ostatně ten nepoměr je zjevný i ze zaměstnanců hotelu: jediný aktivní vekslák je recepční Ivana Trojana, a ten ve svých pokusech šidit lidi je trapný. Ředitel hotelu (Martin Myšička) již tuto kariéru pověsil na hřebík a prostitutka florbalistka (Klára Melíšková) dokonce na byvší časy především vzpomíná. Rozdíl mezi oběma seriály je tento: Okresní přebor ukázal, co a jak žijeme. Čtvrtá hvězda vzpomíná, co možná někteří zažili.

Anebo by chtěli zažít. Můj závěr mi totiž kazí vzpomínka na Martina Komárka, jehož měsíc starý protest proti jednomu z dílů seriálu, v němž se v uvozovkách natáčelo porno, byl na úrovni rodiče, který si čílí, že jeho potomka někdo ve škole vyučuje sexuální výchovu. Vyvolává záměrně v autu kopulující Ivan Trojan takové reakce u ústavních představitelů tohoto národa, je vlastně Čtvrtá hvězda reálná a pravdivá "velice velmi".