Nasazují životy v bojových zónách. Chtějí dokázat válečné zločiny

Anna si ve svém pařížském bytě navléká nepropustně černou abáju. V muslimském hábitu, ve kterém jsou jí vidět jen oči, se cítí bezpečně. Poskytuje jí také možnost dostat se se svým manželem do válkou zmítané Sýrie naprosto nepozorovaně, a také nelegálně, přes tureckou hranici. Anna a Ole jsou členy tzv. E-teamu neboli Emergency teamu pod organizací Human Rights Watch.

Několikrát ročně vyjíždí do nebezpečných konfliktních oblastí bez ohledu na vlastní bezpečí, aby svým neúnavným vyšetřováním válečných zločinů přinutili politické představitele ke změně situace. Režiséři Katy Chevigny a Ross Kauffman se ve svém dokumentu E-TEAM vydávají spolu se čtyřmi z nich do ohnisek konfliktů a ukazují, že jejich práce má smysl.

Dokumentaristi nás nejprve zavádí do Sýrie, nad kterou už většina politických představitelů zlomila hůl a občanská válka přerostla v nevyřešitelný konflikt ničící jeden národ. Anna Neistat a Ole Solvang se do země tajně dostávají v roce 2013, v době kdy konflikt trvá již dva roky a je stále stejně trýznivý a krvavý. Vládní vojska prezidenta Bašára al-Asada provádějí vyvražďování rodin a někdy i vesnic. Anna s manželem jsou tady, aby posbírali důkazy o těchto zvěrstvech a zveřejnili je na netečném západě. 

Stávají se vyšetřovateli, kteří vyslýchají přeživší rodinných tragédií. Plačící matka svírající fotku svých třech mrtvých synů, kteří s válkou neměli nic společného nebo místnost pokrytá ještě čerstvou krví po jiném masakru jsou všeříkající. Chevigny a Kauffman nám dovolují stát se očima a ušima Oleho a Anny. Oni sami nedávají najevo pohnutí, strach ale často ani lítost. Ne proto, že by všudypřítomnou bolest a nespravedlnost necítili, naopak ji cítí ze všech nejsilněji a proto si ji nesmí připustit. Ve svých vyšetřováních musí být objektivní a vyslechnout stovky verzí, aby jejich důkazy byly nevyvratitelné. 

Po návratu na západ přichází část možná nejtěžší – přesvědčit lidi, kteří mají moc, aby začali konat.  Výsledky vyšetřování dostávají do těch nejprestižnějších médií jako jsou New York Times nebo BBC. Anna pořádá tiskovou konferenci v Rusku, které otevřeně Bašárův režim podporuje a dodává mu zbraně, v Rusku, které je Anninou rodnou zemí a je i pro ní jámou lvovou. 

Film nás z ničeho nic přenese do Berlína a Ženevy, kde žijí další dva členové E-teamu, jeden z nich Fred Abrahams ho v devadesátých letech i založil. Postupem se na pár okamžiků dostáváme do roku 1998 v Kosovu za mladým Fredem, který za války vyšetřoval masakr Albánců v jedné malé vesnici. Díky němu a textu, který vyšel v newyorských The Times (a které tehdy Richard Holbrooke hodil v Bilém domě na stůl) se prezident Clinton rozhodl situaci řešit. 

Fred, když chová svého malého syna v klidném berlínském bytě, pevně věří, že on a další vyšetřovatelé E-teamu mají moc něco změnit. On to dokázal. Při soudním procesu v Haagu dokonce svědčil proti Slobodanu Miloševićovi jako očitý svědek cíleného a vědomého vyvražďování Albánců srbskou armádou.

Spolu s Peterm Bouckertem, expertem na zbraně a vojenská zařízení, se opakovaně vydává do Libye, poprvé jako vyšetřovatelé zločinů padlého Kaddáfího a jeho masakrů ve věznici v Tripolisu a podruhé jako stopaři zločinů, které páchali rebelové opilí vítězstvím. 

,,Válka neskončí. My ji nezastavíme. Ale můžeme ji tím, co děláme udělat aspoň o trochu snesitelnější pro lidi, kteří se stali jejími vězni,“ říká Fred po návratu z Libye.

Smrt je abstraktní pojem

Film neukazuje jen nelehkou práci jedné složky lidsko-právní organizace Human Rights Watch ale zaměřuje se především na její členy a velmi umě propojuje i dává do kontrastu jejich pracovní a soukromý život. Právě intimita, bez které by byl film jen dalším odosobněným realistickým thrillerem o světových konfliktech, je ve snímku klíčová. 

Velmi zajímavou část filmu tvoří vhled do Annina soukromého života s manželem a dvanáctiletým synem. Anna je přesvědčená o tom, že její syn není jejich prací nijak ovlivněný. I když on sám vypadá jako bezstarostný teenager, pod povrchem má o rodiče strach. ,,Smrt je jednoduše hrozně abstraktní pojem,“ říká Anna, která ani při bombardování, které probíhá jen 15 metrů od hotelu, kde v Aleppu bydlela, nepřipouští možnost smrti. Její chování ve filmu vyznívá paradoxně poměrně sobecky, především vůči její rodině. Film tím naráží i na druhotný problém skloubení rodinného života s prací jako je tato. I když ocelová Anna působí dojmem, že zvládá oboje, rodina se ocitá na druhé koleji.

I přesto, že se tvůrci stali na delší dobu součástí životů vyšetřovatelů E-teamu a jezdili s nimi do rizikových oblastí, dokázali si zachovat objektivní pohled a nesklouzávají ani k emocionálnímu patosu, ale ani se nesoustřeďují příliš na války samotné. Oboje mistrně kombinují a scény z terénní práce citlivě prokládají malými střípky z Annina manželského života jako třeba když se Ole v Sýrii nechá stříhat před jejich výročím svatby.

Hledání těch správných odpovědí

Válka v Sýrii nekončí a diktátor s chladnýma očima postupuje na škále zrůdnosti vůči vlastnímu národu na další příčku. Při bombardování civilistů jsou použity chemické zbraně. ,,Dostáváte se do neuvěřitelných situací a nedokážete pochopit, co vede lidi k páchání něčeho takového. Nemám na to odpověď,“ říká s bezmocným výrazem vyšetřovatel Peter. 

Anna, Ole, Fred a Peter však dokážou nalézt odpovědi na jiné otázky. Žene je pevné přesvědčení o tom, že jednotlivec může věci změnit k lepšímu a pomoci lidem, kteří jsou bezmocní. Aniž by to bylo jejich cílem často ovlivňují malé, ale důležité úseky toku dějin. Díky E-teamu se svět dozvěděl o chemických útocích syrského režimu, přinutil Obamu jednat a pomohl usvědčit Miloševiće. Odpovědi, které vyšetřovatelé nalézají v prachu rozbombardovaného Aleppa, jsou tedy právě ty, které by svět měl nadále brát v potaz.

E-TEAM / Ross Kauffman, Katy Chevigny / USA / 2014 / 89 min. Uvádí festival Jeden svět