Fotbal a demokracie. Plus losos
Z titulní strany přílohy Práva Styl mi zpěvačka Markéta Konvičková sděluje: „Mám pocit, že sním“. Tak to jsme dva. Těžko dnes připoutat oči k novinovým titulkům.
Nicméně. Deníky řeší dění na ministerstvu spravedlnosti. Právo je charakterizuje evokativním nadpisem „Další dusno u Válkové“. Náměstek ministryně Pavel Štern totiž včera podal trestní oznámení kvůli tendru na elektronické náramky pro vězně. Podle Šterna je ohrožují „nestandardní pokyny“ Heleny Válkové. Lidové noviny zprávou otvírají. „Podle náměstka Šterna ministryně Válková nestandardně tlačila na podřízené, aby jí umožnili získat informace z cenových nabídek od potenciálních dodavatelů. Štern, který v minulosti Probační a mediační službu (mimo jiné odtud se Válková měla snažit informace získávat – pozn. aut.), ministryni po konzultaci s právníky ústně i písemně vysvětlil, proč jí požadované detaily poskytnout nemůže. Když politička neuspěla, obrátila se v pátek na Jitku Čádovou, ředitelku PMS, jež za přípravu veřejné zakázky odpovídá. Ani tam nepochodila. (...) Postup Válkové vyvedl náměstka z míry natolik, že se rozhodl celou záležitost oznámit policii.“ Můj čistě outsiderský a neinformovaný dojem: Popsané chování Heleny Válkové odpovídá stylu člověka, který sám sebe vyslal na „záchrannou“ misi, a proto je oprávněn stát nad pravidly, navíc bez něj by nic nešlo. Anebo je to úplně jinak.
Hospodářské noviny přetiskují komentář známé americké (a v Evropě usazené) publicistky Anne Applebaumové. Píše o mistrovství světa v kopané, podle ní příprava podobných sportovních monstrakcí vyžaduje pořadatele jistým způsobem bezohledného, nehledícího na náklady a protesty místních, sledujícího propagandistické cíle. I proto je podle ní současné mistrovství „Poslední demokratický World Cup“. „Jedinými uchazeči o pořadatelství OH v roce 2022 tak pravděpodobně zůstanou Peking a kazašské Almaty – nikoli náhodou leží obě tato města v zemích, kde názory voličů nebudou brány v úvahu, kde pouličním demonstrantům nebude umožněno protestovat před napůl dokončenými stadiony a kde se vedoucí představitelé vrhají po příležitosti naparovat se před celým světem. Z podobných důvodů není náhodné ani místo příštích dvou mistrovství světa: v roce 2018 ho uspořádá Rusko a v roce 2022 Katar, kde tamní představitelé na rozdíl od Brazilců mimo jiné vědí, že stavební projekty potřebné pro mistrovství světa dokážou financovat s využitím fakticky otrocké práce: při výstavbě stadionů pro mistrovství světa v Kataru již zemřelo více než 400 stavebních dělníků z Nepálu. Demokraciím podobné zneužívání nemůže projít.“ Nostalgický přípodotek: argumenty Applebaumové jsou dost silné, pro lidi mojí generace ale měly fotbalové šampionáty nějaký, ehm, demokratizační efekt. Už tím, jak ty akce popíraly režimem vnucovanou uniformitu. Ta různost, všechny ty excentrické figury, různé formy individualismu a taky argentinské máničky.
Právo popisuje další sestavování kandidátky ANO pro komunální volby v Praze. Ve hře je prý bývalý ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. „Ježek se ale podle Babiše nemá stát přímo lídrem. ‚Myslím, že na naší kandidátce bude. Přesvědčuju ho, jednáme spolu,‘ uvedl Babiš. ‚Bohužel pana ředitele Bobka jsem nepřesvědčil,‘ doplnil. Šéf ANO jednal i vdovou po architektu Janu Kaplickém Eliškou. Zda bude i ona kandidovat, nechtěl Babiš říct.“ To případné spojení Elišky Kaplicky s Vlastimilem Ježkem působí dojmem, že by se v Praze mohla odehrát jakási repríza boje o blob, v němž se oba angažovali. Je pravda, že část pražské veřejnosti ten boj prožívala dost intenzivně. Nemyslím ale, že by jeho protagonisté měli dnes potenciál mobilizovat lidi. V tom zrychleném čase připadá tehdejší spor o novou Národní knihovnu už tak dávný.
A ještě jednou z té přílohy Styl. Mají tam rubriku Potravina týdne, což je, myslím, nenápadně nádherné jméno. Tenhle týden to vyšlo na lososa. Perex naláká: „Milé čtenářky, čím častěji budete připravovat lososa, tím dříve váš partner pochopí, jakouže barvu budou mít vaše nové lososové šaty.“ Tady bych, milé čtenářky, trochu brzdil. Nic proti rafinovanosti, ale stará dobrá přímočarost může taky přinést výsledek. Někdy prostě stačí říct: „Drahý, chci šaty v lososově růžové a jestli nevíš, co to je za odstín, tak v krámě to vědět budou.“ Spoléhat na to, že to partnerovi při pojídání xtého lososa v řadě tak nějak docvakne, je potenciálně běh na hodně dlouhou trať. A i kdyby to jednou vyšlo, mohlo by v budoucnu přinést nepříjemná nedorozumění. Znáte to, osmažíte k obědu kus vepřového - a on pak přinese kostýmek v barvě řízku. Tady není o co stát.
