Proto je správně, že se ta špína zdola vyvalí

Případ Čapí hnízdo je vymyšlená, nesmyslná záležitost a trestní stíhání poslední zoufalý pokus toho zkorumpovaného systému mě zlikvidovat. Těmito slovy komentuje Andrej Babiš postup kriminalistů, kteří požádali sněmovnu o jeho vydání kvůli podezření z dotačního podvodu. S názorem, že za obviněním jsou politické důvody, souhlasí i prezident Miloš Zeman, který prohlásil, že se jedná o provokaci a zneužití policie. Nejčastěji však v souvislosti s politickým podtextem kriminálního případu používají média slovo „účelovka“. Pochází sice od Babiše, vyslovil ho ovšem v případě uniklých nahrávek rozhovorů s novinářem Markem Přibilem. V souvislosti s Čapím hnízdem ho dosud veřejně neužil.

Když novináři a experti v komentářích k žádosti o zbavení imunity opakují slovo účelovka, pak prozrazují, jak je ovlivnil Babišův způsob myšlení. To platí i pro ty, kdo dokazují, že chystané obvinění žádnou účelovkou není. Za žádost o vydání si může sám miliardář, jehož právníci zdržovali vyšetřování, a dokonce žádali o prověření případu vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Jenom tím zařídili odklad o tři měsíce. Kdyby nezdržovali, mohl být Babiš obviněn už před půl rokem.

Ve skutečnosti není slovo účelovka relevantní. Každé lidské chování má svůj účel a obvykle více než jeden. Když dýchám, nemusím zdůrazňovat, že dýchám vzduch. Když něco dělám, vždycky to dělám účelově. Hlavním účelem policejního jednání je shromáždit důkazy o trestném činu a předložit je soudu. Proto je nejen účelné, ale dokonce nezbytné obvinit podezřelé osoby.

Nepochybně existují i další účely, které je možné hledat v souvislosti s tím, že z trestného činu má být obviněn významný politik vládní strany. Opravdu může být účelné, když se obviní před volbami, protože v tomto období jsou politické poměry pod drobnohledem veřejnosti a vládní politici se musí názoru veřejnosti obávat. Už se stalo, že exekutiva využila bez ohledu na veřejnost všechny nástroje, které má k dispozici, aby stíhání důležitého koaličního politika zabránila. Také vládní většina ve sněmovně nemusí jednoho ze svých lídrů vydat ke stíhání, aby nezpůsobila koaliční krizi. Dva měsíce před volbami však zbývají ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi už jen marná slova o tom, že policie postupuje neprávně. Koaliční dohody také už nefungují a o nevydání ve sněmovně vážně nemluví ani Babišovi poslanci.

Volby a pravda o politicích

Babišovi příznivci svými slovy o účelovosti myslí, že se za postupem pražské kriminálky skrývá ještě jiný politický účel, tedy poškození Babišova hnutí před volbami. V souvislosti s obviněním jakéhokoli politika se takový účel musí objevit vždycky, nutno však připomenout, že v případu Čapí hnízdo ho policisté ke svému rozhodnutí nepotřebovali. Předvolební kontext policejního obvinění i každého jiného skandálu, který se týká významného politika, je také možné hodnotit z jiného pohledu, než že v první řadě jde o to, politika před volbami poškodit. Připomínat prohřešky politiků patří obecně k demokratickým volbám. Pokud bude muset Bohuslav Sobotka vysvětlovat svůj postup při privatizaci OKD před soudem ve stejné době, kdy bude sněmovna vydávat Babiše, rozhodování voličů se tím jistě také ovlivní. Nepochybně se objeví i další skandální informace.

Aféry politiků se vždy publikují „účelově“, a nejčastěji tedy právě před volbami, kdy je ten účel nejsilnější. V demokracii se takový postup považuje za legitimní. Ve volbách mohou lidé změnit vládu, a je tedy právě před nimi dobré připomenout, jací jsou lidé, kteří ji dosud drželi, zvlášť jestli se nedopustili nějakých vážných prohřešků. „Všichni přece víme, že všechno není v nejlepším pořádku, a proto je správně, že se ta špína zdola vyvalí,“ komentoval před jedenácti lety jeden z takových případů ústavní právník Vojtěch Cepl. Pokud lidé chtějí zvolit politika, který je v podezření, že podváděl, mají k tomu plné právo, ale mají také právo vědět, kdo je ten člověk, kterému předávají nad sebou moc.

Vyšetřovatelům to mohlo být při jejich rozhodování úplně jedno, i když je Babiš a jeho lidé podezírají z opaku, ale i kdyby jim to třeba soukromě jedno nebylo, demokracii nepoškodili. Demokracii by naopak rádi omezovali ti politici, kteří označují každou předvolební aféru za účelovku a provokaci, protože by z pochopitelných důvodů potřebovali všechny nepříjemné informace o své osobě či svých spojencích zamést pod koberec. Není divu, že se rozčilují, protože před volbami k tomu nemají žádné prostředky.