Koho to máme za hranicemi? Obrana Saska a malých vlastí

Po německých volbách se v našich liberálních kruzích přehnala vlna zděšení, koho to máme za hranicemi. Silná podpora pro AfD téměř vyvolala paniku, že na druhé straně Krušných hor se k moci derou nacisté, a to, že tam zvítězili (ne zdaleka všude) xenofobové, se má skoro za jisté. Premiér Sobotka například varoval, že hned po muslimech a migrantech jsou dalším předmětem averze Češi a jiní Slované, čímž ovšem atavismy spíše přivolává on.

Všeobecně se pak usoudilo, že zvláštní obliba AfD v Sasku má příčinu v zaostalosti obyvatelstva, na kterém se, podobně jako u nás, podepsalo desetiletí komunismu a odtrženosti od Západu, k němuž to mají geograficky Sasové nejdál. S oblibou se pak opakuje argument, že lidé tam volí stranu kritizující migraci proto, že mají minimální zkušenost s cizinci, kterých je tam stále ještě málo, takže lékem na jejich zabedněnost by bylo zvýšit jejich počet, čímž by „xenofobie“ poklesla. Je zajímavé, že tento recept neplatí třeba ve Francii, kde silná pozice Národní fronty v posledních desetiletích souvisí právě s nezvládnutou integrací. Tento názor vychází z představy, že lidé nejsou schopni věci odhadnout, aniž by s nimi byli bezprostředně konfrontováni. Proč například prostí Američané tak sveřepě odmítali komunismus, když ho nepoznali a třeba za svůj život se ani s žádným komunistou nepotkali? Protože jim stačil selský rozum a to, co se o něm doslechli. Třeba si v Sasku již také všimli, že ne všechno třeba v multikulturním Porýní-Vestfálsku klape, jak má, a tak se podle toho chovají. Poděkují a odmítnou to. Na to mají volby.

V rozhovoru, který vychází v posledním Echu, drážďanský sociolog Werner Patzelt uvádí mnohem střízlivější důvody pro úspěch AfD – ze kterého nemá žádnou radost, podobně jako autor tohoto článku. Považuje to za důsledek „hlouposti“ zavedených politických stran, především té, kterou vede Angela Merkelová. Patzelt uvádí, že tam, kde nyní triumfovala AfD, především na východě Saska, měla po roce 1989 abnormálně silnou pozici CDU, která voliče zklamala. Volili ji dosud mimo jiné proto, že věřili, že tato (kdysi) konzervativní strana je „zárukou toho, že nebude bezhlavé přistěhovalectví, že bude zajištěna prosperita a že se nebude zneužívat sociální systém. A právě CDU, její kancléřka, těmto svým tradičním voličům řekne: Jste pakáž. V srdcích máte zlobu a chlad“. (Slova kancléřky z projevu na Nový rok 2015 na adresu těch, kdo se v Drážďanech účastnili demonstrací Pegidy.)

Osobně jsem přesvědčen, že Sasové nemají v srdci více zloby a chladu než jinde – a asi ani méně. Mají však obavu, že se jejich zem může změnit, a to způsobem, který si nepřejí. A mají k tomu důvod. Stačí ostatně přejet ty hranice. Sasko je nejúspěšnější zemí bývalého východního Německa. Podoba městeček, vesnic a výstavních Drážďan se už zcela vyrovná poměrům na Západě a v něčem, ve stavu silnic, v tom, jak jsou opravené domy, jak vypadají náměstí, jak se zachází s památkami, je často i předčí. Saské Švýcarsko, o kterém se po úspěchu AfD vtipkovalo, že Švýcaři protestují, proto jeho pojmenování, je vypiglovanou a vyšňořenou turistickou destinací, na kterou jsou místní právem hrdí – a Švýcarsku může konkurovat. Samozřejmostí jsou v saských městech a vesnicích projevy místního folklorního svérázu, spolu s Bavorskem jsou tu k vidění kroje dokonce i na ulici, pořádají se tu lidové slavnosti a udržují řemesla. Zcela jedinečné jsou krušnohorské Vánoce, které nemají ve svém estetickém a duchovním účinku v našem koutě Evropy srovnání. Protože jsme si je nechali vzít. Sasové ne, ti na nich o to více lpí.

Nespíš proto, že si jich váží, stejně jako si váží toho, že žijí způsobem, kterým žít chtějí, který považují za správný a jejich. Je-li něco na úspěchu AfD znepokojivé (a je to vlastně silně znepokojivé), je to fakt, že zavedené strany jim onu jistotu neposkytují. Koho je to chyba. Těch Sasů?