Tusk míří do Bruselu, ve Varšavě může začít boj o moc

Ještě před pár měsíci Donald Tusk opakovaně prohlašoval, že se do evropských institucí v žádném případě nechystá a jeho jedinou starostí jsou polské zájmy, které může hájit především ze svého dosavadního úřadu.

Tento týden dokonce představil reformy, které měla vláda pod jeho vedením uskutečnit v následujícím období. Komentátoři označili příslib vyšších důchodů, vyjasnění odposlechové aféry nebo větší přítomnost jednotek NATO jako populismus. Tím se už ale dosavadní polský premiér zabývat nemusí, protože mění své působiště a z Varšavy se přesune do Bruselu.

Zvolení Donalda Tuska do čela Evropské rady se v polských kruzích pochopitelně neobešlo bez reakcí. Vládní Obyvatelská platforma se radovala z úspěchu svého lídra stejně jako vůdce opozice Jarosław Kaczyński, který unijní představitele vyzval, aby si ho vzali kamkoli, hlavně když nebude v Polsku. Znát byl ale především údiv. I přes veškeré premiérovy deklarace o tom, že zůstane věrný domácí politické scéně, se jeho jméno v souvislosti s nově získanou funkcí sice objevovalo, ale největší naděje byly vkládány do představitele diplomacie Radosława Sikorského. Jako blesk z čistého nebe se tedy v pátek v médiích objevila zpráva, že o novém postu pro dosavadního premiéra je prakticky rozhodnuto.

Čtěte také: Unijním prezidentem je Donald Tusk, vystřídal Van Rompuye

Unijní úspěch přišel polskému premiérovi velice vhod. Jeho popularita v domácích průzkumech strmě klesá. Důvěryhodnost současné vlády narušila odposlechová aféra, která vyústila policejní razií v redakci týdeníku, který ji rozpoutal, nebo poněkud zvláštně načasovaným zásahem antikorupčního úřadu v kanceláři lidoveckého poslance poté, co jeho strana chtěla po koaličním partnerovi odvolání ministra vnitra. Navíc se proslýchá, že nebyly zveřejněny všechny nahrávky a v těch doposavad utajených figuruje samotný premiér. Zatímco v dosavadní pozici by musel Donald Tusk čelit palčivým problémům, ziskem nové funkce mu spadla do klína velké šance na prodloužení politické kariéry. Jeho mise v Radě může trvat až pět let, přičemž o rok později přijdou na řadu polské prezidentské volby. To už ovšem nebude moci kandidovat současný populární prezident Bronisław Komorowski a Tusk bude coby bývalý evropský funkcionář ideální kandidát na toto stanovisko.

Otázkou nyní zůstává, kdo převezme post premiéra a předsedy strany. Komentátoři naznačují, že se uvnitř Platformy může strhnout mocenský boj, někteří dokonce používají termínů jako jatka. Právě z těchto důvodů nejspíš jeden z ministrů naznačil, že by Tusk mohl zůstat alespoň v čele partaje. Předpokládaným nástupcem by se ovšem měla stát současná předsedkyně sněmovny Ewa Kopaczová, která již dokonce prohlásila, že je ochotna tuto roli přijmout. Premiéra ovšem jmenuje prezident a ten má, podle lídra socialistů, jiného kandidáta, ministra obrany Tomasza Siemoniaka. Svou příležitost nebude chtít promarnit ani Grzegorz Schetyna, někdejší Tuskův rival, jemuž se nově vzniklou situací otevřela možnost ovládnout stranu.

Čtěte také: Tusk: Evropa musí být jednotná vůči Ukrajině i Libyi