Nefotbalová krása holandského vlastňáku
Štěstí září z dnešních titulních stran. Rozesmátí gerojové v bílých dresech kynou publiku na Letné, sobě navzájem i nám všem, vidím je mávat v rytmu tepu tetelícího se srdce. Ve včerejším vydání téhle rubriky jsem se rozpřemýšlel nad tím, zda se dívat na kvalifikační utkání českých fotbalistů proti Nizozemsku. Případné nedívání jsem chápal jako osobní oběť, jež by snad mohla pootevřít dveře zázraku. Pošetilá představa!
Díval jsem se a nakonec se ten zázrak stal stejně. Pro mě důležitá informace: běh světa je určován momentálním stavem mé psýchy v míře menší, než se většinou domnívám. Šokující. Znamená to snad, že ani smyslem počasí není dát mi najevo, jak se ke mně vyšší místa momentálně staví? Zřejmě existuje i taková možnost. Možná se věci někdy prostě jen tak dějí.
A včerejší mač byl výmluvným příkladem toho „jen tak“, jež může někdy působit dojmem beznadějně absurdním, jindy jím ale probleskne naděje a snad i hlubší smysl. Může se to stát. Po vyčerpávajícím utkání, v němž někdo kromě soupeře zarputile bojuje taky se svými nemalými limity, udělá obránce soupeře obrovskou, nesmyslnou a v něčem i zpupnou chybu. A naservíruje vítězství. Ten holandský de facto vlasťnák z dvaadevadesáté minuty asi nepředstavuje výrazný příspěvek do historie kopané jako výkonu těla a ducha, příklad fotbalové krásy. Vystihl ale krásu jinou – krásu nepředvídatelnosti, jež nemusí být jen zdrojem stísňující nejistoty, ale taky naděje. Ehm.
Je v těch novinách materiál, který by se svou silou těm obrázkům mohl rovnat? Stručně řečeno ne. Ale v rychlosti. V Hospodářských novinách krátká reportáž Martina Nováka z ukrajinského Kramatorska. „Válka rozděluje příbuzné, kolegy, kamarády i sousedy. ‚Mám přes chodbu dlouholetou známou, jsme kamarádky desítky let. Podporuje Doněckou lidovou republiku. Říkám jí pořád, že to takhle nejde, že musí být mír a pak se všichni musíme nějak domluvit. Nerozumíme si, říká Anna Petrovna. Sergej už je rovněž v důchodovém věku, pracuje jako taxikář. Ale dříve? ‚Byl jsem důstojníkem sovětské armády. Sloužil jsme nějakou dobu v Maďarsku. Pak přišla perestrojka, skončil Sovětský svaz,‘ vzpomíná. Jeho znechucený pohled na kolonu ukrajinských obrněnců a tanků hovoří za vše. ‚V Kyjevě je mnoho fašistů a tady se tak chovali. Odvážel jsem lidi ze Slavjansku, když byli v obklíčení. Stříleli po nás. V takové Ukrajině žít nechci, říká Sergej. I on ale přiznává, že rodina není jednotná. ‚Syn se snachou žijí v Kyjevě a snacha tvrdí, že za to může Rusko. Také ji už zpracovali,‘ stěžuje si bývalý důstojník.“
Lidové noviny popisují spory o novelu občanského zákoníku, kterou chce prosadit náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. Nikdo jimi moc nadšený není, včetně Pelikánovy šéfky. Spletitou normu prý dál zbytečně komplikuje. „Nový občanský zákoník umožňuje, aby člověk v případě bezprostředního ohrožení svého práva mohl zadržet pachatele či ‚předmět doličný‘, ale jen tehdy, je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Například hospodský takto může – do příchodu policie – zadržet hosta, který se snaží odejít bez placení. Do budoucna by se ale tato možnost měla omezit. (...) ‚Novela ponechává jen takový případ, kdy má být zadržena osoba. Nedopadá na zadržení věci, třeba důležitého důkazu,‘ říká jeden z hlasitých kritiků novely Filip Melzer z olomoucké právnické fakulty. (...) s trochou nadsázky by se dalo říci, že člověk by sice mohl zadržet zloděje, ale nikoli jeho lup. Pokud by někdo viděl, že vedle něj kdosi vede kolo, jež mu bylo před časem ukraden, dle novely by mu jej nesměl zadržet.“ Možná by v také situaci bylo na místě zadržet toho chlapíka v naději, že jím vedené kolo nebude pokračovat v jízdě samostatně. Ale na právo já nejsem zrovna číman.
A jako by těch dobrých zpráv nebylo dost! Se srdcem smutkem staženým jsem tu včera oznamoval rozchod Dary Rollins a toho muže Rytmuse. A kolegové mě zpravili, že podle četných návěstí na informační dálnici ten rozchod byl fingovaný! Že to celé nějakým mně ne úplně pochopitelným způsobem souvisí s reklamou na žvýkačky! Nechť jsou tyto dva pilíře československého kulturního dědictví nadále spojeny klenbou míru, lásky a harmonie!
