Cesta dětí za americkým snem? Přes Rio Grande i peklem pouště

Dětští uprchlíci do USA

Cesta dětí za americkým snem? Přes Rio Grande i peklem pouštěNOVÉ
Migranti na mexických hranicích do USA Foto: Foto: Twitter, Howard Vern Fleisher
Svět

Americké hranice podle agentury Reuters překročilo od října ilegálně téměř 60 000 dětí. Nezletilí Latinoameričané do USA prchají zejména z Guatemaly, Hondurasu a Salvadoru před násilím a chudobou, které panují v jejich zemích. Věří, že Spojené státy je zpět nepošlou a tak projdou třeba i „měsíčním peklem“, aby se dostaly ke svým rodičům. Americké úřady ale potřebují na péči o dětské migranty miliony dolarů. Podle prezidenta Obamy by neměly dostat azyl.

Děti přes hranice většinou míří za svými rodiči, kteří si už ve Státech našli práci a našetřili dost peněz, aby zaplatili převaděčům a znovu tak sjednotili svoji rodinu. Imigrační řízení se táhnou celé roky a děti mohou většinou v zemi dočasně zůstat s příbuznými. Cesta ze „americkým snem“ ale není jednoduchá. Server Time přinesl příběh dvou sourozenců, kteří „měsíční peklo“ přes hranice absolvovali minulý rok v srpnu.

Michael a jeho sestra Yerlin bydleli se svým strýcem v San Pedro Sula, druhém největším městě Hondurasu, které patří k nejnásilnějším oblastem Latinské Ameriky. Jejich rodiče odcestovali do USA za lepší prací. Když byl strýc zabit skupinou místních gangsterů, nechali pro své děti poslat. 

„Je to obchod,“ říká mexický převaděč, který si pašováním lidí vydělává desítky tisíc dolarů. 

Společně s dalšími imigranty se Michael a jeho sestra nejdříve několik týdnů tísnili v nákladním automobilu, který je na černo dostal do Guatemaly a pak se několik dní plavili člunem do Mexika. Za takovou cestu si místní pašeráci účtují třeba i 2500 dolarů na osobu. Pro případ, že by je v USA chytili, naučili je převaděči část mexické hymny a dostali falešné mexické průkazy totožnosti. Následovala pětidenní cesta autobusem na sever směrem k americkým hranicím. Dále se plavili přes Rio Grande do Jižního Texasu a u břehu se připojili k dalším dětem bez doprovodu. Nakonec se plahočili několik hodin pouští, až narazili na amerického hraničního agenta, který je dovezl do uprchlického centra. Náročná cesta trvala celý měsíc. 

Michael a jeho sestra Yerlin byli jako nezletilí uprchlíci bez dokumentace zařazeni do uprchlického tábora v El Pasu, odkud byli nakonec přeloženi  ke svým rodičům v New Orleans.

Je to jenom obchod 

„Je to obchod,“ říká mexický převaděč, který si pašováním lidí vydělává desítky tisíc dolarů. Podle zprávy OSN mají latinskoameričtí převaděči ročně obrat až 130 miliard korun. Za jejich pomoc platí migranti statisícové částky. Kojoti, tedy profesionální převaděči lidí, přitom musí uplácet vládní úředníky, gangy řídící vlaky a drogové kartely, které kontrolují cesty na sever.

„Jižní hranici Spojených států od začátku letošního roku překročilo přes 57 tisíc dětí. Za loňský rok se tak počet migrujících více než zdvojnásobil.“

Podle informací Úřadu pro přesídlení uprchlíků překročilo jižní hranici Spojených států od začátku letošního roku přes 57 tisíc dětí. Za loňský rok se tak počet migrujících více než zdvojnásobil. Nezletilí imigranti se pak rozptýlí po celé zemi, nejčastěji do Texasu, Californie a na Floridu. Přes tisíc z nich, včetně Michaela a Yerlin, bylo letos přeloženo do Luisiany a většina nakonec umístěna v přístavním městě New Orleans. 

Násilí je na denním pořádku

Podle prezidenta Obamy jde o humanitární krizi a situaci je třeba řešit. Americké úřady totiž na péči o dětské migranty potřebují miliardy dolarů, stejně tak na zpřísnění ostrahy mexických hranic. Politici se zatím ale nedokázali v migrační politice sjednotit.   

Právníci, kteří se problematice uprchlíků v USA dlouhodobě věnují, namítají, že děti v Latinské Americe prchají především před násilím. Únosy na cestě ze školy, držení kvůli výkupnému či sexuální útoky jsou na denním pořádku. Jsou také často nuceny přidat se k pouličních gangsterům. 

Veřejné vnímání situace imigrantů není jednotné. Například v New Orleans, kde koncem léta roku 2005 město zpustošil hurikán Katrina, byli přistěhovalci otevřeně přijati a společně s místními pomohli oblast znovu nastartovat. „Po Katrině nás tady vítali, protože jsme jim pomohli zrekonstruovat město. Potřebovali nás tu,“ říká otec dvou uprchlých sourozenců, který si začal vydělávat jako automechanik. Jeho žena Maria získala práci uklízečky.