Zpackané důkazy DNA. Kolik Čechů je odsouzených omylem?

Letos v květnu soud propustil z vězení třiadvacetiletého Lukáše Nečesaného, odsouzeného za pokus o vraždu kadeřnice. Odseděl si přes dva roky. Nejvyšší soud neřekl, že mladík je nevinen, nicméně poukázal na až neuvěřitelné chyby soudců i policistů a nařídil obnovu řízení. Hlavním důkazem v procesu proti Nečesanému byla takzvaná pachová stopa na místě činu. Její využití v kriminalistice bývá přitom často kritizováno jako sporná metoda.

To využití analýzy DNA, tedy nositelky genetické informace obsažené v deoxyribonukleové kyselině vyskytující se v lidské tkáni, bylo až donedávna považováno za téměř nejspolehlivější kriminalistický postup při identifikaci pachatelů. Při dodržení všech laboratorních pravidel je podle policie prakticky neomylná – uvádí se spolehlivost vyšší než 99,99 procenta.

Význam analýzy DNA umocnily kriminální seriály, kde forenzní experti dokážou vraha usvědčit během několika hodin, maximálně dní. V reálu to trvá o poznání déle, justice však nedá na DNA dopustit. V Česku byla metoda identifikace lidí pomocí DNA využita poprvé v roce 1992. Devět let poté byl v Kriminalistickém ústavu Praha spuštěn systém CODIS, získaný od americké FBI, a začala fungovat Národní databáze DNA shromažďující genetické profily získané od osob i ze stop z místa činu.

Co uvízlo pod nehty

V mediálním ruchu kolem případu Nečesaný poněkud zapadla zpráva, že na soud v Ústí nad Labem se s žádostí o obnovu procesu na konci května obrátil advokát Aleše Provazníka. Ten strávil deset let za mřížemi a dva roky v sexuologické léčbě, protože byl v roce 2003 odsouzen za vraždu šestnáctileté dívky.

Podle obžaloby v parku v Rumburku zardousil studentku gymnázia, předtím ji měl mlátit pěstí a kopat do obličeje. Tehdy devatenáctiletý Provazník u soudu přiznal, že se s děvčetem seznámil den před její smrtí. Sešli se i druhý den, líbali se a osahávali. Poté tvrdil, že spolu odešli do klubu, kde se mu dívka ztratila z očí. Nikdo z kamarádů ho však v klubu neviděl a soud mu neuvěřil.

Hlavním důkazem proti němu byl nález DNA dívky za jeho nehty. Provazníkovo DNA se zase našlo ve stěru zpod nehtů dívky. Tvrzení obhajoby, že k výměně tělesných látek došlo při dobrovolném sblížení, soudce nepřijal a jako důkaz proti obžalovanému využil i zjištění policie, že Provazník měl na těle škrábance od dívčiných nehtů. „Jde o důsledky marného boje oběti,“  prohlásil státní zástupce.

Obhájce odsouzeného marně poukazoval na jednu nesrovnalost: v policejním vzorku DNA, který byl podle vyšetřovatelů setřen z nehtů mrtvé dívky, se našlo jen DNA Provazníka. Ve vzorku za nehty obžalovaného zase byla pouze genetická stopa oběti.

Podle forenzního genetika Daniela Vaňka je vyloučeno, aby při odběru biologického materiálu provedeného výškrabem zpod nehtů nebyla ve vzorku DNA člověka, jemuž je DNA odebírána, popřípadě směs DNA tohoto člověka a biologický materiál další osoby, se kterou přišel do kontaktu. „Během mé téměř 25leté praxe jsem se s ničím takovým nesetkal. Nevidím jiné vysvětlení, než že vzorky byly omylem zaměněny,“ říká Vaněk.

Celý rozsáhlý text Vladimíra Ševely čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.