Rok od Majdanu. Podívejte se, jak to tehdy bylo

Ukrajina si připomíná události z Majdanu, které vedly k pádu proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Už je tomu rok, co po masivních protestech na kyjevském náměstí Nezávislosti odstoupil. V neděli má v Kyjevě část pietních akcí navštívit český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Nepokoje na Ukrajině vypukly po 21. listopadu 2013, kdy proruská vláda prezidenta Viktora Janukovyče zastavila přípravy podpisu asociační dohody s Evropskou unií a vyzvala k rozšíření hospodářské spolupráce s Ruskem.

Svůj krok vysvětlila tím, že jednání s Bruselem bude pozastaveno do doby, než bude jasné, jakou kompenzaci obdrží Kyjev od EU za ztráty způsobené oslabením ekonomické spolupráce s Moskvou.

Čtěte také: Ukrajinská cesta od bankrotu přes válku k bankrotu za přispění Západu

Vzápětí vyšli prozápadně orientovaní Ukrajinci do ulic. Protesty začaly v Kyjevě a postupně se rozšířily především na západ země do regionů, které se obávaly vlivu Ruska a požadovaly proevropské směřování Ukrajiny. Naopak ruskojazyčné oblasti na východě a jihu země integraci s Ruskem podporovaly.

Centrem a symbolem tehdejších protestů na Ukrajině se stalo kyjevské Náměstí nezávislosti, zkráceně nazývané Majdan (náměstí). Na tomto ústředním náměstí v centru Kyjeva vyrostly barikády a podle důvodu protestů (odmítnutí dohod s EU) a podle místa dostaly nepokoje i název – Euromajdan.

Čtěte také: Západ neumí na Rusko reagovat. Kdo přežije?

Odpor proti vládě Janukovyče byl zpočátku roztříštěný. Prozápadní opozici vedli několikanásobný světový šampión v boxu a zakladatel Ukrajinské demokratické aliance pro reformy UDAR (Úder) Vitalij Kličko, právník a ekonom Arsenij Jaceňuk, který je nyní premiérem, a Oleh Ťahnybok, šéf strany Svoboda, která je označována za nacionalistickou, svými oponenty až za krajně pravicovou.

Iniciativu v kyjevských ulicích postupně převzaly krajně pravicové skupiny Pravý sektor a Společná věc v čele s Dmytrem Jarošem, jejichž členové stáli za násilnými akcemi.

Čtěte také: Propojování EU s Ukrajinou je obrovské riziko, míní Zaorálek

Po krvavém 20. únoru se situace částečně uklidnila a 21. února prezident Janukovyč a opoziční předáci Jaceňuk, Kličko a Ťahnybok podepsali dohodu o ukončení politické krize. Následující den ale poslanci sesadili Janukovyče, který poté uprchl ze země, a na 25. května vyhlásili prezidentské volby, které vyhrál podnikatel Petro Porošenko.

Při násilnostech zahynulo asi 110 civilistů a necelá dvacítka policistů. V médiích se pro oběti Euromajdanu vžil název „nebeská setnina“.

Na Janukovyče, který nyní podle dostupných informací žije v ruském Rostově na Donu, byl vydán mezinárodní zatykač a Rada Euromajdanu (koordinační orgán opozice) navrhla na premiéra Jaceňuka, jehož vláda byla schválena 27. února.

Čtěte také: Minsk: zmražení konfliktu, nebo mír pro naši dobu?

Asi o necelý měsíc později Ukrajina přišla o Krym, kde žije převážně ruskojazyčné obyvatelstvo a který anektovalo Rusko, údajně kvůli obavám o osud Rusů žijících na tomto poloostrově. Na počátku dubna vypukly na východě Ukrajiny boje mezi ruskými separatisty a ukrajinskou armádou, které trvají dodnes.