ANO bere útokem 'pražskou kavárnu'
Čtenářovi a voličovi, který byl v posledních vydáních spíš peskován za lenost, jdou dnešní vydání docela po srsti, dojde i na pochvalu.
Podle Mladé fronty Dnes je na tom ODS špatně s penězi – má dluhy a příjmy se kvůli volebním propadům hodně snížily. „Podle zdrojů MF DNES to řešilo grémium strany. Při dotazu, zda padlo slovo insolvence, jsou jeho členové velmi opatrní. ‚Bavili jsme se o tom, že v tuhle chvíli má ODS věřitele, které je nutné řešit rychle,‘ říká místopředseda strany a senátor Tomáš Vystrčil. Na jednání o insolvenci si prý nevzpomíná. ‚Ale mohlo to padnout při analýze rizik,‘ připouští. (...) Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura připouští, že se zprávy o zájemcích na koupi stranických dluhů objevují. ‚Že občas slyšíme, že někdo šmejdí kolem, že by něco koupil, to ano,‘ řekl funkcionář, který je členem týmu ODS pro hospodaření.“
Hospodářské noviny hlásí, že v komunálních volbách na Praze 6 bude za ANO kandidovat vdova po známém architektovi Eliška Kaplicky. „Absolventka FAMU a filmová producentka se ke svému politickému angažmá zatím nechce vyjadřovat. Oficiálně si vzala čtrnáct dnů na rozmyšlenou, jestli se do čela kandidátky na Praze 6 postaví. Podle informací HN s ní však už kandidát na primátora Jan Kasl napevno počítá. (...) Eliška Kaplicky zapadá do Babišovy strategie vybudovat hnutí ANO na známých osobnostech, které se nějakým způsobem utkaly s bývalými politickými reprezentacemi. Tak například přivedl exprimátora Jana Kasla, který se v roce 2002 dramaticky rozešel s ODS.“ Komunální volby v Praze se začínají zdát pro další vývoj ANO hodně důležité. Rozhodovat se v nich totiž bude taky o tom, jestli se Babišovo hnutí stane jaksi „salonfähig“, přijatelné a snad i podporované v té často vysmívané, co do míry vlivu přeceňované, a přesto nějakým způsobem důležité „pražské kavárny“. ANO, myslím, potřebuje, aby se jeho volba přestala považovat za prohřešek proti dobrému vkusu. Angažmá paní Kaplicky s její osobní historií tomu může pomoct. Docela by mě zajímalo, jak by ANO a TOP 09 reagovaly, kdyby je výsledek komunálních voleb v Praze tlačil do koalice. Ale na takové úvahy je asi ještě brzo.
Jan Macháček ve stejném deníku komentuje výsledek evropských voleb. Podle něj „Unii zachránil střed a východ Evropy“. „Dnes je francouzský volební výsledek tak strašný, že je možná lepší české a slovenské ignorování než obsah vypláchnuté kloaky, který do Bruselu a Štrasburku vysílá nazlobený galský kohout. Průměrný český a slovenský budoucí europoslanec vypadá najednou stravitelně. A elita mezi nimi také není nejhorší: bývalý eurokomisař, ministr spravedlnosti, viceguvernér. Ale kdoví, jak by to dopadlo, kdyby účast prostého lidu byla vyšší. (...) V ČR vyhrála nesystémová strana, jejíž nesystémovost spočívá v tom, že nechce zvyšovat daně a raději zkouší rozbíjet klientelistický systém a hledá rezervy. V rámci výsledků celé EU to není tak špatné. (...) Úspěch svobodných je zasloužený. Svobodní sice odříkávají nabiflované jehovistické libertariánské mantry, ale jejich úspěch je výsledkem dlouholeté soustavné práce a jejich euroskepse je autentičtější než u ODS. Mezi studentstvem má strana velkou podporu. Vsadím se, že tam teď Klaus bude chtít vstoupit, a doufám, že ho nevezmou.“ Úspěch Svobodných mě ponechává spíš lhostejným, nemyslím že by to byl důvod k nějakému zděšení. Udivuje mne ale ta Macháčkova (a včera Šídlova) argumentace prací. Skutečně představuje takovou hodnotu? Politický úspěch si v minulosti jistě poctivě odpracovala kdejaká monstra, jež bych s českými Svobodnými nesrovnával. I jejich monstrozita byla nějakým způsobem autentická. No a? Jinak na ten Klausův vstup bych si nevsázel – i při vědomí léta trénované myšlenkové pružnosti bývalého prezidenta. Představa, že by byl schopný se až tak ponížit (v zájmu čeho?), mi ale přijde jako scifi.
V Lidových novinách mě strhl text Josefa Káninského „kult Jágr nesmí zemřít“ tak, až jsem se do něj dost zamotal, vlastně v něm jsem zamotaný ještě teď, budu v něm možná bloudit po zbytek svých dnů. „Ano, už zase. Už zase se bavíme o Jaromírovi Jágrovi. Když to děláme, hodnotíme jeho hru a jeho kariéru, zhusta nehovoříme o něm, ale sami o sobě. Jako jednotlivci i jako národ, hokejový i nehokejový.“ No tak jo. Když mluvíme o Jágrovi, mluvíme ve skutečnosti o sobě. Třeba platí i to, že když mluvíme o sobě, jde řeč ve skutečnosti řeč o Jágrovi. Protože přiznejme si: všechno je Jágr.
