Sankce? Energetická nezávislost? Gazprom to s Evropou umí

Zprávy o náletech ruských stíhaček v Sýrii zastiňují některé další aktivity vlády Vladimira Putina v zahraničí, které stojí také za povšimnutí. Zatímco na Blízkém východě se Moskva snaží rázně demonstrovat svoje geopolitické ambice, v Evropě se ve stejné době pokouší mnohem jemnějším způsobem upevnit pozici klíčového dodavatele zemního plynu. Státem řízený kolos Gazprom úspěšně boduje hlavně u německých firem, před jejichž ekonomickými zájmy jdou stranou protiruské sankce EU i fakt, že hlavním poškozeným bude Ukrajina.

Motivy ruské strany se zdají být zřejmé – státní pokladna je extrémně závislá na příjmech z vývozu surovin a disciplinovaný evropský zákazník platí pořád nejvíc. Nízké ceny ropy stlačily dolů i ceny zemního plynu a tím roste tlak na větší objem prodeje. Předpoklady, že ústup Gazpromu z Evropy se přinejmenším vykompenzuje vyššími dodávkami do Číny, zatím nevypadají úplně reálně.

Dalším důvodem pro vlídnou taktiku může být také očekávané rozhodnutí v antimonopolním řízení, které proti Gazpromu vede Evropská komise za letité zneužívání dominantního postavení ve středo- a východoevropských zemích. V horším případě hrozí největší plynárenské firmě na světě pokuta více než sedm miliard eur. Hraje se ale také o to, jak se budou počítat ceny – zda se stejně jako dosud dlouhodobě navážou na ropu (což nyní vychází výhodně), nebo se budou počítat volně (což s sebou přináší riziko náhlých výkyvů oběma směry).

Že Gazprom ustoupil z někdejší zatvrzelé pózy, potvrdily uplynulé týdny. Koncem září zástupci koncernu po celkem krátkých jednáních, vedených pod patronátem EU, jeho představitelé souhlasili s novými podmínkami pro obnovení dodávek zemního plynu Ukrajině. Ty byly zastaveny od letošního července. Ukrajinci si museli kupovat surovinu odjinud, ačkoli přes jejich území dál proudila polovina ruských dodávek plynu do EU. Dohoda zatím platí jen do konce března, i tak je ale považovaná za důkaz oteplení ve vztazích Rusko-Evropa.

Čtěte také: ‚Dělají z nás idioty.‘ Fico kritizuje dohodu Evropy s Gazpromem

Podobně lze číst dohodu Gazpromu s německou chemickou skupinou BASF, původně sjednanou už dříve, ale zmrazenou po anexi Krymu a vyhlášení protiruských sankcí. Wintershall, dceřiná firma BASFu, získala čtvrtinovou účast na těžebním projektu v západní Sibiři. Gazprom na oplátku převzal její prodejní a skladovací firmy v Německu a navíc poloviční podíl ve společnosti, která se zabývá průzkumem a těžbou ropy a plynu v Severním moři.

Jiná dohoda, která svoji podstatou ještě více oponuje smyslu protiruských sankcí i deklarovaným snahám Bruselu o vymanění EU ze závislosti na dovozu energetických komodit z Ruska, byla podepsána už začátkem minulého měsíce. Gazprom si v ní dojednal s pěti evropskými společnostmi (Royal Dutch Shell, Engie, E.ON, BASF, OMV) zdvojnásobení kapacity plynovodu Nord Stream, který obchází Ukrajinu ze severu a přepravuje plyn po dně Baltského moře přímo do Německa.

Co to znamená pro Křetínského a Topolánka?

Dohodu o třetím a čtvrtém potrubí Nord Streamu minulý týden kritizoval místopředseda Evropské komise, Slovák Marek Ševčovič. „Musíme vědět, jestli existuje nějaký úmysl zastavit tranzit přes Ukrajinu, co ten projekt znamená pro Ukrajinu a střední Evropu. Energetická bezpečnost východoevropských zemí by tím zcela jasně snížila,“ poznamenal. Dohoda se určitě nelíbí také českému miliardáři Danielovi Křetínskému, jenž prosazuje alternativní plynovod Eastring napříč Balkánem. Projekt má na starosti bývalý premiér Mirek Topolánek.

Tento týden přišla ruská společnost s oznámením, které může hrát do not Topolánkovi i ve prospěch využití baltského projektu: kapacita nového plynovodu s názvem Turkish Stream, jenž má přivést ruský plyn po dně Černého moře do Turecka a dál do jihovýchodní Evropy, bude oproti původním plánům poloviční – namísto 63 milionů kubických metrů ročně jen 32 milionů ročně. To znamená další oslabení ruských plánů na jižní obchvat Ukrajiny. Poprvé musel Putin kapitulovat před necelým rokem, když narazil s velkolepým projektem South Stream.

Jedno je jisté, Rusko nebude z plynového trhu v Evropě ustupovat dobrovolně. Silný podíl v dodávkách surovin (Gazprom pokrývá zhruba třetinu evropské poptávky po zemním plynu) mu dává kromě vítaných miliard do rozpočtu také nepopiratelný hospodářsko-politický vliv mezi odběrateli, kteří jsou na něj nejvíc odkázáni. A jak minulý týden potvrdil zástupce šéfa Gazpromu Alexander Medveděv, společnost očekává, že podíl společnosti na evropském trhu v následujících deseti až patnácti letech „přinejmenším neklesne“.