Slasti života na inverzním kyvadle
Provoz na informační dálnici zpomalil – v tomhle horku se není co divit. Čeští hokejisté z mistrovství přivezou cenné francouzské skalpy. Ani jsme nedoufali.
Mladá fronta Dnes tentokrát nezačíná nějakými novými poznatky z vyšetřovacích spisů kauzy kolem Jany Nagyové. Otvírákovým titulkem hlásí, že „česká auta omládnou“. Čtenář, jehož navnadí představa, že mu někdo posype garáž ženšenem, bude ale textem spíš zklamán. Jeho auto totiž neomládne, stát ho jen bude silněji tlačit k tomu, aby si pořídil nové, pracuje na tom příslušná komise na ministerstvu průmyslu. „Největší rozruch vzbudí nejspíš návrh zavést silniční daň, tedy poplatek za používání auta, i pro fyzické osoby. Taková daň je v některých zemích běžná.“
Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), think tank Václava Kaluse, se podle Lidových novin těší preferenčnímu zacházení při získávání dluhů. „Dokázali totiž (lidé z CEP – pozn. aut.) přimět zadluženou společnost Via Chem Group, aby od CEP odkoupila zpět své vlastní dluhopisy. A to v situaci, kdy byl Via Chem prakticky v úpadku. Na poslední schůzi prozatímního věřitelského výboru koncem dubna na to upozornili právníci Prahy 6. Této městské části totiž Via Chem dluží peníze. Stejně jako radnice Prahy 10, Sokolova a dalších měst nakoupila ‚šestka‘ dluhopisy Via Chemu v hodnotě stovek milionů prostřednictvím brokera Key Investments. Získat alespoň část problematických investic zpět se jim nedaří už více než dva roky. Transakci Klausova CEP proto považují za protizákonné upřednostňování věřitele. (...) Není to poprvé, co jména Klausových blízkých spolupracovníků padají v souvislosti s Key Investments. Její londýnskou matku v letech 2002 až 2003 řídil Klausův kancléř Jiří Weigl. Svou roli přitom nikdy nevysvětlil.“
Právo se krátkou zprávou vrací ke svému včerejšímu tématu – spekulacím o vyslání Lubomíra Zaorálka do Bruselu jako eurokomisaře a nástupu Hynka Kmoníčka z Hradu na ministerstvo zahraničí. Premiér Sobotka o téhle rošádě prý neuvažuje. Alexandr Mitrofanov ji ale považuje za jistým způsobem odpovídající zdejší tradici. „Na ministerstvu, kterému jeho osazenstvo přezdívá barák, by se usadil člověk, který, na rozdíl od ‚vetřelce‘ Zaorálka, tamní zákoutí a věčně trvající mocenské hry včetně žabomyších válek dobře zná a uměl by v nich chodit. Jako někdejší koncertní hráč na klasickou kytaru navíc dokáže vyluzovat tak složité akordy i v zahraničněpolitickém chování, že ho nikdo nenapadne pro příliš jasné postoje. A ČSSD by navázala na tradici, kdy své výrazné lidi, kteří jsou spíše evropskými než českými sociálními demokraty, posílá do bruselského vyhnanství, aby doma nepřekáželi.“
Dnešní dávka odposlechů v MFD je spíš takový žánrový obrázek – činí kauzu kolem Jany Nagyové o trochu barvitější. V článku v podvalu na straně čtyři se popisují amatérské a odpovídajícím způsobem nekňubné snahy Nagyové nechat sledovat dva podřízené jinými zaměstnanci úřadu vlády, kteří přitom narážejí na překážky typu „děsně vysoká zeď“.
Petr Kamberský v komentáři pro Lidové noviny píše o vyšetřování kauzy Jany Nagyové. „To, že se na Úřadu vlády‚děly věci‘ je příšerné (a také byl premér na české poměry bleskově dotlačen k rezignaci). Ale nemůžeme v rámci boje s neřádem zavírat oči nad evidentními přešlapy státní moci. Protože když se zblázní premiér, lze ho poměrně snadno vystřídat. Ale když se zblázní celá třída – v tomto případě špičky policie a státních zástupců, odneseme to vposledku všichni.“ Vzdáleným ale přitom docela osvětlujícím způsobem s Kamberského textem koresponduje recenze Josefa Chuchmy na prozaickou prvotinu Borjany Rodové Inverzní kyvadlo v kulturní rubrice stejného deníku. „Otec s dospělou dcerou si vyjedou na dvojkolové plošině, takzvaném segwayi. Dcera Erika se té jízdy zprvu bojí, neví, jak to principiálně funguje. Otec jí to vysvětluje: jde o princip inverzního kyvadla, které – ‚na rozdíl od obyčejného kyvadla, které pravidelně kmitá kolem rovnovážné polohy‘ – se ‚nachází v trvale nestabilním stavu‘. Na principu inverzního kyvadla funguje život Eriky. Ale nejen jí.“ Pěkná metafora, která, myslím, docela vystihuje i současné dění kolem agilních představitelů justice a jimi odposlechnutých hovorů. Optimista by ho mohl vnímat jako projev chování obyčejného kyvadla, které se nejdřív vychýlilo do polohy „vyšetřit nejde nikdy nic“ pak k „vyšetřuje a odposlouchává se prakticky všechno“ a časem dospěje k nějakému plus mínus rozumnému rovnovážnému stavu. Skeptik si ale může připadat jak na kyvadle inverzním – žádná rovnováha nebude, za to se nám pod nohama rozjede nějaká nablýskaná a zbytečná segway.
