Synci a dcerky z dobrých rodin
Bývalí rozvědčíci a rozvědčice se cvičí v umění explikace, byla válka, bude hokej.
Mladá fronta Dnes se v úvodu vydání zabývá současností i minulostí české (československé rozvědky). Na tu dnešní se podle deníku chystá kontrola – kvůli nákupu nemovitostí a úniku informací o nich – jeden konspirační „objekt“ prý rozvědka musela prodat, protože byl odhalený. Deník se taky zabývá minulostí některých představitelů ANO, již v minulosti pracovali pro komunistickou rozvědku nebo tajnou policii. Známý je případ Radmily Kleslové, pražské šéfky ANO, která se „jako příslušnice 23. odboru I. správy StB, takzvané nelegální rozvědky, připravovala na výsadek v zahraničí.“ Deníku k tomu poskytla okouzlující vysvětlení: „Nemohl jste být bez zaměstnání, byl byste příživník a zavřeli by vás. (...) Holku, která byla zrovna po škole, obviňujete z toho, že měla prokouknout ten systém? V té době tady byl normální právní stát. (...) Mám zkoušku z teorie státu a práva, takže dokážu říct, zda tu byl právní stát. Vymahatelnost práva tu existovala.“ Páni. Jako by to bylo včera, zase ta dilemata prožívám. Nutnost mít razítko v občance, aby jednomu nepřišili „příživu“. Naštěstí tehdy byly alternativy, člověk si mohl být jistý, že nenajde-li nějakou fajn zašívárnu na vrátnici, může se vždycky nechat vyslat rozvědkou pod fiktivním krytím do světa. Jinak nad tím údivem někdejších pětadvacátníků a pětadvacátnic šokovaných tím, že by od nich mohl někdo očekávat schopnost tehdy nahlédnout podstatu režimu, mi srdce přetéká účastí. Jasně, neměli tehdy ani tušení. Proč se ale nezeptali třeba v trafice?
MfD referuje o minulosti dalších představitelů ANO. Vlivný člen hnutí Josef Kubů byl major rozvědky, působil v Berlíně a ve Vídni. „Po roce 1989 byl u zrodu chemického a potravinářského kolosu Agrofert. Už od začátku 90. let působil v orgánech jeho společností například jako prokurista.“ Bývalý předseda buňky ANO na Praze 10 a dnešní šéf Prahy 15 Petr Jetmar má sice negativní lustrační osvědčení – StB ho registrovala jako důvěrníka. „Podle spisu Jetmar jako frontman undergroundové skupiny Step informoval o takzvané ‚závadné mládeži‘ okolo pražské bigbítové scény. V dokumentech najdeme, že vědomě poskytl jména, adresy a další informace o lidech, jež později StB vyslýchala či je získala jako agenty. (...) … se s Andrejem Babišem zná od 14 let. Jeho i Babišovi rodiče pracovali v diplomatických misích na Západě.“ V textu je ještě pár obdobných biografií – dávají dohromady obrázek nějakého osobnostního typu, synků a dcerek z prominentních rodin, asi technokraticky založených, netrpících přehnanými skrupulemi. Prima.
Právo referuje o dnešní recepci na ruské ambasádě u příležitosti Dne vítězství, loni se tam prezident důkladně připravil na svůj známý výstup u korunovačních klenotů. Letos ale nedorazí, stejně jako naprostá většina politických špiček. „Na recepci (...) však podle informací Práva přijde exprezident Václav Klaus či špičky komunistické strany v čele s předsedou Vojtěchem Filipem.“ Příznačné. Alexandr Mitrofanov ve stejném deníku píše o historii novodobého užívání černooranžové svatojiřské stužky – loni se na recepci všem hostům rozdávala a očekávalo se, že si ji připnou. Dnes se jí označují mimo jiné i separatističtí bojovníci na východní Ukrajině. „Svatojiřská stužka, která existovala za carského Ruska jako odznak osobní vojenské statečnosti, měla zpravidla černé a žluté pruhy. Ta dnešní se začala masově používat po vydařeném marketingovém tahu agentury RIA v roce 2005. V těchto dnech se stala povinným atributem všech, kdo podporují Putinovu politiku doma a v zahraničí. Tyto stužky používají separatisté na Ukrajině, kteří je umísťují už i na flašky s vodkou v obchodech.“
Lidové noviny rozebírají nominaci Pavla Mertlíka na kandidáta sociální demokracie na post eurokomisaře. „K uvolnění Mertlíkova jména došlo dva týdny před evropskými volbami, v nichž ČSSD míří k porážce a podstatný podíl na tom má, dle vnitrostranické analýzy, lídr kandidátky Jan Keller. Kellerovi se nepodařilo sdružit mimoměstskou sociálně frustrovanou populaci, což si ČSSD sázkou na ostravského marxistu slibovala, zato se mu podařilo odehnat městskou levici, která je náročnější na erudici kandidátů. Tah klidným bankovním expertem Mertlíkem má proto vyvážit ‚efekt Keller‘ a médií poskytnout jinou potravu než jen Pavla Teličku z ANO.“ Pozoruhodné. Dle mých – zcela nesoustavných a sporadických – pozorování Jan Keller na městskou levici funguje docela dobře, především na tu radikálnější. Inu – člověk míní a vnitrostranická analýza mění.
Obraz vskutku nevyzpytatelných cest lásky evokuje titulek soudničky v Právu: „Uklízečka z fary ukradla staré tisky, chtěla manželovi koupit samopal“. Předpokládám, že příběh bude pokračovat útokem osamělého samopalníka na vazební věznici, jinak si ten chlapík manželku prostě nezaslouží.
