Land Rover Defender Heritage: Poslední jízda s jedním ze základních aut

Land Rover nedávno přestal vyrábět jeden ze zásadních modelů, který výrazně ovlivnil pojetí off-road vozidel a rozšířil se po celém světě. Jeho dlouhý život jsme si připomněli s finální edicí Heritage.

Land Rover Defender netřeba představovat. Hranatý off-road navazující na model Series, jehož kořeny sahají až do roku 1948. Původně se jmenoval Land Rover Series, od roku 1983 pak 90 a 110 (dle délky rozvoru). Ke konci 80. let, když automobilka přišla s modelem Discovery, byl pro snadnější odlišení v rámci modelové nabídky pojmenován Defender. A tím už zůstal.

Odolný, silný, hrubý – vůz, který spolehlivě rozezná i laik, vyzkoušel během let řadu rolí a stal se ikonou. A jelikož se v roce 2016 přestal vyrábět (a my se můžeme těšit na zcela novou generaci), je dobré si ho připomenout poslední jízdou. K té jsme zvolili Defender 110 Station Wagon s paketem Heritage, který odkazuje na historicky nezastupitelné místo modelu ve světě off-roadů.

Tady se nenastupuje, ale šplhá

Ačkoliv se jedná v podstatě o nové auto, Defender je skutečně z jiného století. Stačí se k němu přiblížit a je hned jasné, že jízdní zážitek bude velmi specifický. Testovaný model vypadá velmi poutavě, čemuž dopomáhají prvky zmíněného paketu Heritage. Mezi nimi vynikne hlavně zelená barva Grasmere Green v kombinaci s bíle lakovanou střechou, retro přední maska, plechová kola a označení HUE 166, připomínající registrační značku historicky prvního předprodukčního Land Roveru.

Do Defendru se nenastupuje, ale šplhá. Jakmile se usadíte do jednoduše tvarovaného sedadla a uchopíte ohromný volant s designem z 80. let, všimnete si několika věcí. Za prvé, že sedíte vyosení – pedály jsou prostě moc vlevo. Pak je tu ta hranatá věc připomínající palubní desku, posetá různými ovladači a rádiem Alpine. Klimatizace sice nechybí, ale mnohem důležitější jsou páky uprostřed, obstarávající pohon všech kol. Vzadu je průměrně místa a kufr, přístupný dveřmi otevíranými do boku, je dostatečně velký pro převoz všeho možného.

Defender je již od roku 2012 vybaven turbodieselem 2,2 litru o skromném výkonu 122 k, který po otočení klíčkem hlučně startuje. Točivý moment vrcholí hodnotou 360 Nm při 2000/min. Ano, Defender zní jako traktor, ale kdo by od něj očekával nějakou sofistikovanost? To zkrátka nemá v povaze. Když je olej v převodovce studený, řazení vyžaduje sílu a cit. A když se zahřeje, je to jen o trochu lepší. Šnekovému řízení chybí přímost i přesnost, ale zase vám nedovolí věnovat se čemukoliv jinému než samotnému ovládání auta. A toho si cením. Jakmile se s Defenderem trochu skamarádíte, můžete vyrazit do terénu. Jízda po silnici totiž není to, na co je král divočiny zvědavý – karoserie na žebřinovém rámu poskakuje, kroutí se a vy musíte neustále korigovat směr volantem. Hluk se stává samozřejmým doplňkem jízdního zážitku. Pak ale sjedete mimo silnici a Defender vám předvede, z jakého je ve skutečnosti těsta.

Auto z nejzábavnějších

Poradí si skoro ze vším. Běžná polní cesta s výmoly není výzvou, tu projedete pouze v běžném režimu se stálou čtyřkolkou. Jakmile dojde na překonávání hlubokých příkopů či přejezdy hromad kamení či hlíny, pomůže vám uzávěrka mezinápravového diferenciálu. Sice vám omezí schopnost auta zatáčet, ale výrazně zlepší schopnost pokračovat dál. A když se až po dveře brodíte v bahně, přichází na řadu redukční převodovka. Už její zařazení mechanickou pákou je práce pro chlapy. Ale vyřadit jí, to už vyžaduje drsný zacházení – není na škodu si předtím trochu popojet, aby se ozubená kola uvolnila. V terénu se namakáte i na volantu, který vyžaduje obě ruce a soustředěnost. Pokud projedete hlubokou vodou, počítejte s tím, že vám do auta nateče. Sice ne moc, ale zase ne úplně málo. Co vám budu povídat, už dlouho jsem nejezdil zábavnějším autem…

Normální cestovní rychlost na dálnici je zhruba 120 km/h (maximální 145 km/h), přičemž Defender spotřebuje tak 12 l/100 km. Uváděných 11,1 l/100 km nejsem schopen změřit, protože palubní počítač takový údaj neumí zobrazit. Ve skutečnosti zcela chybí a na jediném displeji je pouze denní počítadlo kilometrů. Nevadí, umím bez toho žít. „Luxusní výbavu“ kromě zmíněné klimatizace reprezentuje i jednostupňové vyhřívání sedadel. Výhodou je pak velmi slušné topení.

Defender je auto z jiného světa, na který jsme v digitální době už skoro zapomněli. Je hrubý, hlučný a náročný jako staré auto. Na silnici se moc dobře necítí, ale v terénu ho zastaví máloco. Pracovní stroj, zabahněná ikona, která si už dávno zasloužila svůj kultovní status.

Za desítky let jich v Británii smontovali přes dva miliony a stále je o ně zájem. I když už se nevyrábí, dealeři po Evropě ještě vyprodávají zbytky zásob. Testovaný vůz byl s i příplatkovou výbavou oceněn na 57 000 eur, což je zhruba 1,5 milionu Kč. To sice není málo, ale je nutné si uvědomit, že Defender je auto, se kterým můžete přijet k opeře i na farmu a ani jednou to nebude působit nepatřičně. Má totiž styl a za ten se prostě platí.

Plusy:

Odolnost, terénní schopnosti, výhled, styl

Minusy:

Chybí komfortní prvky, náročnost řízení a řazení, hlučnost

Verdikt:

Sice se těším na nový Defender, ale už teď vím, že ikonu stejně nenahradí. Defender je jedním ze základních automobilů. Je až k neuvěření, co všechno projede a přitom to nevypadá, že bych se dostal ne jeho limity. Naopak, Defender nechce bývalý vojenský prostor s loužemi a bahnem, on vyžaduje expedici do zapadlých cest rumunských hor. A já ho tam chci vzít. Pryč od elektroniky, displejů a aplikací, s ryzím autem přímo do divočiny.