Podnikatele zasáhla velká nejistota
Online sledování tržeb
TÝDENÍK ECHO
5
Svoboda podnikání, jeden z pilířů polistopadové svobody, je ohrožena zákonem o evidenci tržeb, podle kterého bude „Velký bratr“ z ministerstva financí on-line sledovat tržby všech podnikatelů. To říkají zvláště malí a střední podnikatelé, proti kterým je zákon v první řadě namířen. Vládní ekonomové s podporou velkých firem však upozorňují, že větší než malé množství podnikatelů zneužilo polistopadovou svobodu k daňovým podvodům. Zavedení zákona je proto nezbytným krokem, jak dát do pořádku podnikatelský stav.
Zastánci obou názorů se sešli v diskusním Salonu Týdeníku Echo. Jménem malých firem mluvil předseda Asociace podnikatelů a manažerů Radomil Bábek. Jménem státní správy hájil návrh zákona odborový ekonom a poradce ministra financí Andreje Babiše Jaroslav Ungerman. Za Hospodářskou komoru, která chce najít řešení schůdné pro stát i podnikatele, hovořil ředitel právního oddělení a bývalý náměstek ministra financí Ladislav Minčič.
Je je už jasné, co přinese rok 2016, kdy začnou být povinné elektronické pokladny on-line napojené na ministerstvo financí, kterým se také říká elektronická evidence tržeb (EET)?
Bábek: Možná tomu nebudou čtenáři věřit, ale vlastně nejsem nepřítelem převedení podnikatelských účtů do on-line světa. Pro mě je nepřijatelné, v jaké podobě nám ministerstvo financí předložilo zákon. Pro Asociaci podnikatelů je nepřijatelné, že to z nás plošně dělá zloděje, že to na nás vyvíjí vysoký tlak, že to klade do budoucna podmínky, ale nikdo předem neřekne, jaké podmínky a jaká nebezpečí nás čekají.
Není tedy jisté, jak bude systém elektronické evidence tržeb fungovat?
Bábek: Je to jednoznačně experiment, protože existuje opravdu snad jedna země, podle které se můžeme řídit. Elektronickou evidenci tržeb v tom pojetí, ve kterém to u nás plánují, má jen Chorvatsko, kde to nic zvláštního nepřineslo. Živnostníků je asi 900 tisíc a 270 tisíc je malých podnikatelů, kteří mají do deseti zaměstnanců. A není jisté, co s nimi bude dál.
Hospodářská komora také zastupuje podnikatele. Vám je jasné, do čeho jdete?
Minčič: Sdružujeme širokou škálu podnikatelů, nejenom drobné živnostníky, ale také relativně velké firmy. Setkáváme se s tím, že různé skupiny podnikatelů mají jiný pohled na stejnou věc. Například Svaz obchodu a cestovního ruchu mimo jiné sdružuje obrovské maloobchodní řetězce. V rámci jejich zisků není přechod na elektronickou evidenci tržeb nějaká zásadní položka.
Bábek: S tím nesouhlasím. Dnes jsem četl připomínky Hospodářské komory a Svazu obchodu a cestovního ruchu a jednoznačně je od obou dvou požadováno, aby velké řetězce měly výjimku, že budou předávat všechny údaje do 48 hodin. To znamená, že nebudou účastníky on-line systému, protože mají úplně jiný způsob předávání informace od kasy do místní centrály, do pražské centrály, evropské centrály. A protože mají nějaké firewally, tak to nějakou dobu trvá, a teprve pak se to celé vrací zpátky. De facto je to tak, že se nový zákon týká výhradně malých podnikatelů a živnostníků. Podle mě se Hospodářská komora za ně nepostavila.
Minčič: V Hospodářské komoře máme 14 tisíc subjektů, z toho je nadpoloviční většina drobných a malých podnikatelů a kolem třiceti čtyřiceti procent představují větší firmy. Naše stanovisko proto vychází z toho, jaké členy reprezentujeme. Máte pravdu, že jedním z požadavků je, aby byl pro některé velké maloobchodní řetězce uplatňován zjednodušený systém. Ale dnes jsem byl na zasedání dvou pracovních týmů tripartity, kde byli přítomni jak zástupci podnikatelů a zaměstnanců, tak úředníci z ministerstva financí. Explicitní požadavek ze strany prezidentky Svazu obchodu na zjednodušený režim jsem tam nezaznamenal. Naopak bylo od větších podnikatelů voláno, aby výjimky nebyly vůbec žádné, aby to bylo úplně plošné a týkalo se to úplně všech. Na druhé straně zazněl od skupiny těch nejdrobnějších podnikatelů názor, že ti nejdrobnější, bez ohledu na charakter odvětví, byli z téhle plošné povinnosti vyjmuti. Od zástupců ministerstva financí zaznělo, že si to takto nepředstavují, že by se mohlo vyjmout podle zvláštností vedení byznysu. Uváděly se dopravní prostředky, prodej plynu a elektřiny.
Ungerman: Zavedení EET nepřichází v úvahu tam, kde jsou regulovány ceny, třeba v energetice. Tam se nám zdá, že není důvod, protože platby se mohou dohledat jinak. Příkladem je i autobusová doprava. Logicky není možné, aby řidič na každém místě vydával stvrzenku a ještě byl on-line připojen. Tak by to šlo buď po skončení dne, nebo když odevzdává výkaz. Také osobně nevidím velký problém, když řetězec bude odevzdávat po dávkách. Proč by to nemohl odevzdávat každou hodinu nebo půl dne? Jen musím zkontrolovat, jak jeho systém pracuje. Bylo několikrát řečeno, že ministerstvo financí hledá zvláštnosti jednotlivých činností. Jestli se ukáže, že to tam nejde, třeba když provozujete chatu někde v horách a nemáte spojení, tak najdeme jiný způsob, jak by to dotyčný odevzdal. Kolikrát se mi i v Praze v Dejvicích přeruší telefon. Takové situace mohou nastat, ale proto musí být zákon napsaný tak, aby obsáhl všechny tyto možnosti.
Stále zůstává varianta, že minimálně zpočátku dostanou všichni elektronickou pokladnu? Minimálně proto, aby se otestovalo, jestli jejich příjmy nepřesahují milion, a jestli tedy nemusejí platit DPH?
Ungerman: Samozřejmě, řekli to představitelé ministerstva financí. Jsou podnikatelé, kteří mají rodinu, manželka nepracuje, a oni za rok vykážou několik desítek tisíc příjem. Tak se potom ptejte, z čeho ti lidé žijí.
Bábek: Tomu se musím smát, to jsou oblíbené floskule a vytrhávání z kontextu. Je to příklad, jako když chce někdo ukázat, jak může také vypadat česká gastronomie, a nafotí, jak někdo neumělou rukou píše na tabuli křídou „guláž“ a má tam další hrubky. Nebo nafotí nějaké opravdu ošklivé jídlo a řekne, tak vidíte. Nepochybuji, že někdo vykazuje na příjmech deset tisíc, ale také nepochybuji o tom, že když se o tom mluví, tak se o tom ví. Pak je zásadním přestupníkem finanční úřad, který nekoná. Tady se do veřejnosti neustále vysílají signály, že ti malí živnostníci, to je jeden podvodník vedle druhého. Není to pravda.
Ungerman: Já jsem řekl, že to jsou podvodníci?
Bábek: Neberte to osobně, pane Ungermane. Já jsem řekl, že jste to vytrhl z kontextu.
Ungerman: Vy jste vytrhl z kontextu moje slova. Nikdy jsem neřekl a nikdy z ministerstva nezaznělo, že by to byli podvodníci. Najděte to v ministerském materiálu, a až to tam najdete, tak prosím.
Bábek: V materiálu to napsáno není, ale v mediálním prostoru se vytváří takový dojem. Když vystupuje ministr Babiš, tak říká, jak podnikatelé neplatí daně, vezměme si ministra Mládka a jeho „živnostníci jsou paraziti“. Odborář Středula poukazuje na to, že podnikatelé mají nárok na třetinovou sádru, premiér Sobotka vystupuje a říká, plaťte daně, nebo je zvýšíme. To je všechno třídní boj, vrážení klínu do společnosti. Já tvrdím, že finanční úřady mají přehled, jak se ti lidé chovají, jestli mají nebo nemají velké tržby. Mají právo, a dokonce povinnost jít tam na kontrolu. Nedělají to a chtějí zavést plošné sledování, zavést systém, který nejsou schopni podpořit čísly.
Je skutečně nezbytné zavádět tak tvrdý či důkladný nástroj? Technicky to problém není…
Bábek: Je to technický problém. Slyšel jste, že pan Ungerman má problémy s připojením v Dejvicích. Ale všichni ti, kdo budou mít problémy s připojením, budou muset sami dokazovat, že to není jejich vina. V daních je důkazní břemeno na poplatníkovi.
Není to přehnané opatření? V mnoha evropských zemích nic podobného neexistuje.
Ungerman: Já vím. Tak potom srovnávejme systémy státní správy, které jsou v jednotlivých zemích, jaká je tam společenská etika. Nemůžete k nám přirovnávat Německo. V Německu máte daňovou pomůcku, která vyměří daň, a nikdo se vás neptá. Řekněme, že jste taková profese v takovém městě, tak musíte mít takový výdělek a tady máte daň. Zkusí to někdo udělat u nás? V tom je ten problém. My nemáme německou minulost. Před časem jsem si prohlížel francouzský daňový zákon. Tam vám říkají jasně: používejte elektronické pokladny. Když použijete papírový doklad, tak si můžete být jisti, že po čase přijde finanční kontrola a bude se vás ptát, kde jste ten doklad zanesli do účetnictví.
Minčič: Zavedení elektronické evidence neznamená, že ke každé transakci nebude doklad a že kontrola dokladů nebude probíhat. Správce daně třeba dostane ze systému EET informaci, že v jednom obchůdku jsou tržby za jeden měsíc ve výši několika desetitisíců, v jiném podobném obchodě o ulici dál možná o řád větší. Úředník jenom z této informace nemůže něco doměřovat. První, co udělá, je, že se tam půjde podívat, jestli ten, který za srovnatelných podmínek vykazuje menší tržby, něco nezatajuje. Teprve po konfrontaci s realitou může uvažovat, že by zahájil nějaké řízení. Veškerý smysl evidence vidím v tom, jak říkal kolega Bábek, že skutečně směřuje k digitalizaci, že se stále zkracuje okamžik mezi uskutečněním transakce a jejím odražením do nějakého informačního systému. Dobám, kdy se to dělalo ex post, po roce nebo po měsíci, zdá se, je odzvoněno.
Pokračování diskuse si můžete přečíst v Týdeníku Echo.
