Gazprom utáhl, nezmar nakráčel
Čtvrtek!! Na stránkách deníků je tupen Luis Suárez, k tomu jsem si už ale svoje řekl. Ohlašuje se konec hokejového týmu Lev Praha, k tomu toho moc co říct nemám. A život jde dál a tak je to správně a tak to máme rádi.
Lidové noviny v otvíráku anoncují souboj „Chovanec versus Babiš“ v kombinaci s upírskou karikaturou Luise Suáreze hned vedle to vypadá dost akčně. Nicméně. Má jít o veřejné IT zakázky: „V kabinetu Bohuslava Sobotky se rodí plán, jak tuto oblast dostat ‚pod stát‘ a zakázky dostávat takzvaně ‚in-house‘, tedy bez výběrového řízení. Záměr však skrývá zárodky konfliktu. Hrát se nebude o nic jiného než o to, které ministerstvo ovládne ‚státní služby v informačních technologiích‘ a získá vliv na zakázky za miliardy korun. Proti sobě stojí projekty úřadů ovládané na jedné straně hnutím ANO a na druhé ČSSD (vnitro a finance – pozn. aut.).“ Jasně, chápu, důležitá věc, peníze nás všech a tak. Přiznávám ale povrchnost – ze zprávy o tom, že se šéfové dvou byrokratických institucí jednou kvůli čemusi možná zhádají, mi puls moc nezrychlí.
Mladá fronta Dnes má na titulce kauzu manipulací zakázkami v Nemocnici Na Homolce, začíná tam i text o možném konci Lva Praha. „Ruská liga stojí na penězích dodávaných státními firmami pod kontrolou Vladimira Putina, hlavně Gazpromu. Plynařský gigant však s hokejisty naložil jako s Ukrajinou: utáhl kohouty. Majitelé klubů, ruští oligarchové, dostali příslib pouhé poloviny loňského přídělu, někdo i méně, což je případ i Jevgenije Myškovského, vlastníka Lva. ‚Stále to může být jen hra, kdo dostane z Moskvy víc peněz,‘ řekl MF DNES zdroj informovaný o dění v KHL. Ještě prý není vyloučeno, že Lev zůstane mezi vyvolenými.“ Inu, cesty Gazpromu jsou nevyzpytatelné. Nebo možná vyzpytatelné, kdo s nimi spojí svoje fanouškovské emoce, asi se nemůže divit. On se tedy vlastně nemůže nikdo nikdy ničemu divit. Ale o tom až jindy.
V Hospodářských novinách dvoustránkový text Marka Hudemy ke stoletému výročí první světové války. Podobně jako další autoři také pátrá po podobnostech doby těsně před ní a dneškem. „Stejně jako před první světovou válkou i dnes existují země a státníci, kteří se nebojí jít až na samou hranici vojenského střetnutí. S blížícím se stoletým výročím zničující války, která se nakonec rozhořela až více než měsíc po atentátu v srpnu 1914, proto začali novináři i politici varovat, že situace se může opakovat. První přišla na řadu Čína, která je i vojensky rostoucí velmocí a aktuálně vede spor s Japonskem o ostrovy Senkaku. Právě japonský premiér Šinzó Abe prohlásil, že Čína a Japonsko jsou dnes jako Německo a Velká Británie před stoletím. A to včetně vzájemné ekonomické závislosti. (...) Abe tím vyvolal pozornost, která se ale po obsazení Krymu ruskými vojsky obrátila k Moskvě. ‚To, co vidíme dnes, se velmi podobá tomu, co se dělo před sto lety,‘ prohlásil například slavný ruský spisovatel Boris Akunin. Poukazuje přitom na podobný ‚hurá patriotismus‘ i na to, že Rusko podporuje nevyzpytatelné ukrajinské separatisty i podivný režim v Podněstří. dostává se tak do sporu nejen s Ukrajinou, ale i s Evropou a USA. Nové nebo staronové velmoci se zkrátka snaží změnit zaběhlý řád a cítí se ‚uražené‘ a zahnané do kouta, stejně jako kdysi Německo a Rakousko-Uhersko.“ Laický přípodotek: mezi lidmi výrazně sílí, nebo se to tak alespoň zdá, konspirační představa dějin jako centrálně (a zlovolně) kontrolovaného mechanismu, který plus mínus bezchybně naplňuje předem dané účely. Zásady tohohle nazírání říkají, že bude-li třeba za osm let válka, ví někdo už teď, kdo půjde proti komu, a jak to dopadne. První světová válka je, myslím, příklad toho jak dějiny ve skutečnosti často běží samospádem, který do značné míry bezmocné aktéry strhává.
Podle Práva žaluje právník Pavel Hasenkopf prezidenta Zemana o 300 tisíc koruna a hradního kancléře Vratislava Mynáře o 70 tisíc. Odškodněn má být za to, že ho prezident a Mynář označili za jednoho z autorů Klausovy amnestie. „Právník v žalobě píše, že ho výroky poškodily společensky, morálně, ale i profesně. Text Klausovy amnestie totiž považuje za ‚velmi nekvalitní‘. ‚Přisuzovat žalobci řemeslné zpracování novoroční amnestie žalobce vnímá stejně, jako přisuzovat kvalitní značkové firmě nekvalitní, cizí šunt,‘ míní Hasenkopf. Klausova amnestie se podle něj zapíše do do novodobých českých dějin, podobně jako třeba proslulý projev bývalého generálního tajemníka komunistické strany Milouše Jakeše v Červeném hrádku a stane se legendou.“
V Blesku mimo jiné i působivě vykreslená momentka ze života: „Zaměstnanci McDonald’s nevěřili svým očím, když do restaurace suverénně nakráčel muž s kuchyňským nožem zabodnutým v zádech! Předtím než omdlel, nezmar stihl vysvětlit, že se dostal do rvačky se dvěma muži.“ Vida ho, nezmara. Suverénně nakráčí a pak sebou prostě praští. Typické. Publikum si zaslouží víc!
