Ministru Chovancovi nechodil plat. Pravda a mýty o rozpočtu 2014

Posedlost rozpočtovým deficitem vyčítali politici i ekonomové bývalému ministru financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09), který také podle názorů většiny Čechů příliš tvrdě šetřil. Předloňské volby přinesly obrat o 180 stupňů a nový ministr Andrej Babiš (ANO) na nějakou miliardu nekouká. Rozpočet se znovu stal švédským stolem, odkud si může brát každý, kdo přijde. Tak zní hlavní motiv Státního závěrečného účtu 2014, který je nezvratným důkazem, že se hospodaření státu po nástupu Sobotkovy vlády zhoršilo.

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) neměl loni dobrý začátek března. Marně kontroloval účet v bankomatu, peníze za únor mu prostě nepřišly. Ptal se v práci na ministerstvu a tam mu potvrdili, že peníze ani neodešly. V rozpočtové kolonce „plat ministra vnitra“ nebyla na rok 2014 nachystána ani koruna. Chovancovi nezbývalo než navštívit kolegu z financí Babiše a požádat ho, aby mu peníze přidělil mimořádným rozpočtovým opatřením. Pak ještě musel souhlasit rozpočtový výbor sněmovny, aby se výdajích ministerstva vnitra objevila položka „plat ministra“ s částkou 1 758 219 korun.

„Tato částka představuje superhrubou mzdu a víceúčelovou paušální náhradu. Žádné jiné částky nebyly ze mzdových prostředků ministerstva poskytnuty,“ potvrzuje mimořádnou událost zachycenou ve Státním závěrečném účtu Chovancova mluvčí Hana Malá. Potíže podle ní způsobilo opomenutí předchozí Fischerovy vlády. Jejím ministrem vnitra byl vicepremiér Martin Pecina, jemuž šel plat z Úřadu vlády a který o peníze pro svého nástupce nepožádal.

Nedá se nic namítat proti tomu, že si ministr vnitra vyžádá z rozpočtu svůj zasloužený plat, potíž je v tom, že u ministra financí uspěje s žádostí skoro každý. Dokonce to je hlavní potíž celého rozpočtu roku 2014.

26 miliard od šéfa Agrofertu

Z větších položek rostly nejrychleji subvence soukromým i státním firmám. V posledních letech se je stát snažil omezovat a ročně klesaly o 2–5 miliard, loni se však zvýšily o 26 miliard, skoro o 15 procent. Na své si přišly průmyslové firmy, kterým stát pomohl padesáti miliardami na výzkum, inovace a podporu exportu, patnáct miliard stát poslal producentům elektřiny z obnovitelných zdrojů, dvanáct miliard dostali dodavatelé vody převážně na výstavbu kanalizace, sedm miliard velcí znečišťovatelé vzduchu na nákup nových spalovacích kotlů a podobných technologií. Zemědělci dostali skoro 30 miliard na výměru půdy, kterou obhospodařují, dvanáct miliard šlo na rozvoj venkova, pod nímž se rozumějí opravy místních silnic, čištění odpadních vod, úprava pozemkových poměrů nebo poradenské služby. K tomu šly tři miliardy na udržování krajiny, kam patří třeba obnova remízků, šetrné kosení luk nebo likvidace náletových dřevin. Dotační titul „Ochrana krajiny“ byl nejúspěšnější vůbec, protože obdržel o 88 procent víc peněz než v roce 2013.

Celý článek najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.