Vysycháme a lepší to nebude

Tak tu máme nejhorší sucho za posledních 12 let. A při pohledu na předpověď je téměř jisté, že rekord se ještě o nějaký ten rok posune. Vodáci dřou o říční dno, správci toků upouštějí z přehrad a čím dál víc obcí zakazuje používat vodu k napouštění bazénů. Že bude nouze také o pitnou vodu, prý nehrozí. Veolia a další vodárenské společnosti ujišťují, že veřejné vodovody jsou plné stejně jako dřív. Některým vesnicím na Prostějovsku nebo na severu Čech sice vysychají lokální prameny, vodojemy se ale naplňují odjinud, a tak obyvatelé nic nepociťují. Zatím.

Panika opravdu není na místě, na druhou stranu ale také není úplně prozíravé změny v počasí úplně podceňovat. Takoví Kaliforňané by mohli vyprávět. Obyvatelé jednoho z nejvyspělejších států USA byli dlouhá léta v pohodě, roztáčeli kohoutky a podceňovali celkem výmluvné statistiky, až padla kosa na kámen. Voda prostě došla. Guvernér Jerry Brown jim letos v dubnu nařídil, že kalifornská města a obce musí omezit spotřebu vody o čtvrtinu.

V Česku to snad tak daleko nedojde. Téma patrně bere trochu vážně i vláda, ministr zemědělství Marian Jurečka jí tento týden předkládá materiál o připravovaných opatřeních „pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“. Problémy, které v současnosti trápí Kalifornii, totiž nejsou až tak vzdálené, jak by se mohlo zdát. Tuzemští hydrologové připomínají, že skoro všechna voda v České republice pochází z atmosférických srážek. Nemáme moře ani množství velkých přírodních jezer jako třeba Finové a o většinu vody svým způsobem přicházíme, protože odtéká řekami do zahraničí. Zásahy do krajiny během uplynulých desetiletí, jako bylo scelování pozemků a napřimování toků, zrovna neprospělo přirozenému vodnímu režimu. Analýzy vláhové bilance ukazují, že se suchem celkem pravidelně bojují zemědělci hlavně v severozápadních a východních Čechách a na jižní a střední Moravě. A kromě sucha se častěji než dřív vyskytují také povodně.

Skeptici můžou říct, že se nic dramatického neděje a klima si prostě jde svojí cestou. Možná je jich u nás trochu víc než jinde díky vyhraněnému postoji bývalého prezidenta Václava Klause k takzvanému globálnímu oteplování. Ono se ale na Zeměkouli opravdu něco děje. Neříká to jen papež, ale také historická data institucí, která se nedají jen tak zpochybnit. Americký Národní úřad pro ovzduší a oceány (NOOA) v nedávné zprávě uvedl, že letošní červen byl nejteplejším šestým měsícem od počátku měření v roce 1880. Mimořádně teplá byla celá první polovina roku a vedra sužovala lidi takřka na všech kontinentech. Podle ročenky téhož úřadu loni vystoupaly hladiny moří k novému rekordu, ledovce ubývaly jednatřicátý rok po sobě a od 60. let přibývá nadprůměrně horkých dnů a klesá počet chladných nocí.

Ať věříme na globální oteplování nebo ne, klima se mění ne zrovna příznivým směrem a je to téma, které nutí státy ke spolupráci. Byť stále platí, že čím více zemí, tím více problémů. Na konci roku se v Paříži sejdou politici z celého světa na klimatické konferenci pod patronátem OSN. Z jednání má vzejít nový závazek na snížení emisí skleníkových plynů, jenž má nahradit takzvaný Kjótský protokol. Víceméně se už počítá s tím, že Evropská unie, Spojené státy i Čína, která je v současnosti největším producentem skleníkových plynů, se zavážou k omezujícím cílům. Ambiciózní předsevzetí znějí hezky, přípravné diskuse nicméně ukazují, že největší oříšek bude u tématu pomoci chudým zemím. Na ně by se měli účastníci konference opravdu zaměřit, protože schopnost těchto států vypořádat se s nepříznivým klimatem přímo souvisí s jednou nepříjemnou tendencí jejich obyvatel - migrovat do zemí bohatších.