Brexit, Dienstbier a referendum
Myslel jsem si, že nenapíšu nic o Brexitu, protože o něm píší všichni a navíc jsem přesvědčen, že všechno je pouze velký humbuk a že není vůbec důvod o něm psát. Ale vystoupení pana Dienstbiera na téma „Brexit může ohrozit zákon o referendu“ mě natolik probudilo, že jsem si nemohl pomoci a krátký komentář napsal.
Nejdříve proč si myslím, že není vůbec důvod o Brexitu psát. Za prvé proto, že výsledek britského referenda je vyjádřením dlouhodobého a dobře známého názoru zhruba poloviny Britů. Nejedná se tedy o žádné překvapení či senzační zprávu. Stejně tak tomu je i v mnoha dalších EU zemích. Britové tady nejsou žádnou osamocenou výjimkou. Důvodů dlouhodobě nízké popularity EU je mnoho, ale tím zásadním je nejspíše tolik kritizovaná byrokratická struktura Unie a také fakt, že běžnému životu a prioritám Evropanů jsou bruselská komise i parlament na hony vzdálené.
Snad až příliš prvoplánově to bylo a je vidět na řešení tzv. „uprchlické krize“. Že se EU musí změnit, chce-li přežít, ví ti moudřejší už dávno. Že ovšem praktické politické kroky vedou spíše k opaku je realitou a také jednou z příčin dlouhodobě přetrvávající euroskepse významné části evropského obyvatelstva. Ani zde nám Brexit nic nového neukázal. Troufnu si tvrdit, že v následujících dvou letech budeme svědky britského modelu české pohádky o „Chytré horákyni“, v jejímž důsledku se vlk nažere a koza zůstane celá. Ani tady Brexit nic moc nezmění.
Pan ministr Dienstbier mě ovšem přesvědčil, že se ve svých soudech mýlím. Je totiž předkladatelem návrhu ústavního zákona o obecném referendu. Ten vychází z premisy: „Když je něco důležitého k rozhodování o životě země, je třeba se zeptat občanů, co si o tom myslí“. A lid rozhodne. A to bude platit, ať se to politikům líbí nebo ne. Ovšem ejhle! Lid by také mohl chtít začít rozhodovat o tom, zda má Česká republika zůstat či vystoupit z EU. A to by byl pro pana ministra Dienstbiera asi trochu problém. Je to totiž tak „nevýznamná“ otázka (rozuměno v nadsázce), že o ní občan nejspíše rozhodovat nemá. Je zde totiž riziko, že podobně jako v Británii, by mohla být vedena kampaň slovy pana ministra „zcela nekorektně“ a lidé by se mohli rozhodovat „na základě zcela smyšlených, prolhaných nebo nijak ověřitelných argumentů“! Bravo pane ministře! Takže ve všech jiných referendech by se lidé rozhodovali v prostředí, které je korektní, čestné, kde argumenty jsou pravdivé, nesmyšlené a ověřené. Akorát s tou jednou výjimkou, kterou je Brexit či jeho následovníci.
Pan Dienstbier zdá se být velmistrem nad velmistry v oboru politického pokrytectví. Přeloženo do češtiny: „Milý lide, můžeš se rozhodovat, ale pouze o tom, o čem budeme chtít MY“. Tento vzorec myšlení je jedinečnou kombinací nejenom politického pokrytectví („mluv, rozhoduj, ale když se mi to nebude líbit, tak ti zavřu zobák…“), ale také elitářství a socialistického inženýrství („my víme, co je pro tebe dobré…“).
Takže zpět k Brexitu. Ano, zmýlil jsem se. Bude mít konkrétní důsledky: v České republice nebude schválen zákon o referendu. Aspoň něco.
