Hrdina islámské revoluce nechal popravit vlastní syny

V Teheránu zemřel soudce Mohammad Mohammádí Gilání. Někteří jej považují za hrdinu íránské islámské revoluce, jiní v něm vidí nekompromisního soudce, který vedl jednu z největších čistek íránské společnosti po revoluci v roce 1979. Údajně byl tak důsledný, že nechal popravit i vlastní syny. Informovalo o tom Rádio Svobodná Evropa.

Podle oficiálních íránských médií 9. června zemřel „statečný soudce“, který vedl požehnaný život“. Podle oponentů režimu odešel nelítostný kat, který v osmdesátých letech nechal popravit stovky nevinných lidí. Soudní procesy, které končily vynesením trestu smrti, trvaly pár minut.

Roya Boroumandová, spoluzakladatelka a výkonná ředitelka Nadace Adbdorrahmana Boroumanda uvedla, že Gilání se aktivně podílel na zničení íránského disentu v „temném období“ po revoluci v roce 1979. "Jako šéf Islámského revolučního soudu v Teheránu byl tím, kdo rozhodoval o popravách tisíců lidí,“ vysvětlila Boroumandová.

Likvidace nepřátel režimu byla podle Giláního cestou k vybudování nové íránské společnosti. Tvrdil například, že popravení byli špióni.

"Ukázalo se, že prováděli špionáž pro imperialistické organizace a škody, které způsobili této zemi jsou nevyčíslitelné. V případě těch, kdo byli popraveni, bylo téměř jisté, že pracovali pro Izrael a jeho agenty a byli potrestáni spravedlivě v souladu se svatým Koránem,“ citovalo soudcův komentář k popravám Íránské centrum pro dokumentace lidských práv (IHRDC).

Odsoudit vlastní děti

Ačkoliv to Gilání nikdy oficiálně nepotvrdil, údajně nechal popravit vlastní děti. Jeho dva synové totiž patřili k opoziční skupině Lidových mudžahedínů. Levicová revolucionářské organizace se sice v roce 1979 podílela na svržení šáha Páhlavího, ale po nastolení islámského státu se novému vedení země znelíbila.

Mluví se o tom, že v roce 1981 Gilání předsedal soudu, který popravu nařídil. Později však íránská média přišla s informací, že synové spáchali sebevraždu, aby se vyhnuli zatčení.

V roce 2009 nicméně tehdejší prezident Íránu Mahmúd Ahmadínežád naznačil, že informace by mohla být pravdivá. Když soudci předával ocenění za jeho celoživotní službu prohlásil totiž, že Gilání aplikoval spravedlnost v první řadě sám na sebe.

V den úmrtí soudce zveřejnil web Asriran.com článek o tom že, Gilání sice popravu nenařídil, ale pravděpodobně by jí nebránil. Souhlasil s tím, aby se s jeho syny naložilo stejně jako s jinými členy opozice. „Chovejte se k nim jako k ostatním,“ řekl prý.

Gilánímu bylo v době islámské revoluce 41 let. Vůdce revoluce ajatolláh Rúholláh Chomejní ho postavil do čela nově ustavených revolučních soudů. Postupně pak zastával řadu významných funkcí. Mimo jiné byl vrchním soudcem Nejvyššího soudu nebo členem Shromáždění expertů – orgánu, který volí nejvyššího duchovního vůdce Íránu.

V pozdějším věku byl za své služby oceněn medailí spravedlnosti. Před obřadným spálením byla jeho památka uctěna slavnostním pohřebním obřadem v mešitě v Teheránu.