Balkán, náš vzor. Jak funguje správa daní na Západě a u nás

Bývaly doby, kdy Západ byl náš vzor. V daních však již toto dávno neplatí, jelikož zrak finanční správy je upřen zcela jiným směrem. Vzorem pro správu daní se tak v poslední době stalo Chorvatsko (EET) či Slovensko (kontrolní hlášení). Ani jedno z těchto opatření si však nezadá s českým způsobem boje proti podvodům na DPH.

Ten vychází z toho, že všichni podnikatelé jsou potenciální karuseláři, na které si je třeba v tichosti nachystat důkazy o jimi páchaných podvodech, a poté všechny za asistence ozbrojených složek pochytat. Co naplat, že proviněním mnohých je pouze to, že bez jakéhokoliv vědomí nakoupili zboží, které skuteční pachatelé podvodů o několik kroků předtím použili ke spáchání daňového podvodu.

Takovýmto nevědomým podnikatelům je pak finanční správou doměřena daň (včetně tučného příslušenství) z titulu spoluodpovědnosti za daňové povinnosti skutečných pachatelů. A odůvodnění? Např. sídlo dodavatele v tzv. office housu je toho jasný důkazem. Přijde vám to absurdní? A co absence webových stránek dodavatele? Stále málo? Tak co asi řeknete na absenci smluvních podmínek mezi obchodními partnery o záruce za jakost zboží, na které se však vztahuje mezinárodní záruka samotného výrobce?

Všechny tyto skutečnost nemají žádný vztah k podvodu na DPH, avšak dle finanční správy ve svém souhrnu vždy dokazují, že podnikatel o podvodu spáchaném v řetězci o několik subjektů před ním věděl nebo mohl vědět. Co je však hlavní, tak finanční správa ani není schopna svým klientům (podnikatelům) sdělit, že toto smrtící riziko tady existuje a na co si dát pozor. Zastává totiž názor, že přece nebude varovat ony karuseláře, kteří by pak mohli zdokonalit své metody. Že z důvodu neznalosti jsou koseny spousty nevinných podnikatelů, jí nevadí.

Ale zpět k onomu pohledu na Západ. Přikládáme dopis irské finanční správy ukazující, jak to funguje na Západě. Tam je finanční správa ochotna zcela cizím subjektům do zahraničí posílat na své nemalé náklady doporučené dopisy upozorňující na skutečnost, že irskému obchodnímu partneru byla zrušena registrace k DPH. Jinými slovy irské finanční správě je z mezinárodní výměny informací známo, že někdo v EU v minulosti obchodoval s jejich podnikatelem, který se dnes může jevit jako problémový. Za účelem předcházení daňovým únikům jsou proto všem obchodním partnerům tohoto potenciálně problémového irského poplatníka rozesílány varovné dopisy. To nezávisle na tom, v které členské zemi EU ten který obchodní partner sídlí.

Nejedná se přitom o žádné unikum. V Anglii jsou např. všem podnikatelům rozesílány podrobné návody, jak se vyvarovat obchodování s potenciálně podvodnou společností za účelem předcházení tomu, aby řádný podnikatel nebyl nucen být spoluodpovědným za daňové povinnosti takovýchto podvodníků. Dámy a pánové, tomu říkáme klientský přístup!

A když se novináři ptají české finanční správy, proč se sama těmito přístupy neinspiruje, obdrží z úst mluvčí GFŘ tuto odpověď: „Nemůžeme poskytovat přesné návody. Obvykle jde o souhrn skutečností, které samy o sobě nemusí působit ‚závadně‘. Teprve při jejich vzájemném propojení se stanou důkazem rizika“. V tomto obecném přístupu českého státu k podnikatelům je přesně vidět důvod, proč je co do ekonomických ukazatelů mezi námi a Irskem či Anglií tak obrovský rozdíl. A nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v dohledné době změnit.

Nezbývá se tak než ptát. Skutečně je lepší represivní přístup předpokládající, že každý podnikatel je potenciální karuselář? Nebo mají na Západě pravdu, když se snaží podnikatele klientským přístupem upozorňovat, na co si mají dát pozor, jelikož předpokládají, že podnikatelé nemají zájem účastnit se pro pár mrzkých procent provize daňových podvodů páchaných třetími osobami? A nezačínají se již metody české finanční správy až příliš podobat balkánským metodám?

Článek byl zveřejněn na Facebooku Unie daňových poplatníků ZDE.