Evropský parlament schválil klimatickou dohodu z Paříže
DOHODU RATIFIKOVALO 62 STÁTŮ
Evropský parlament v úterý schválil loňskou klimatickou dohodu, která byla pod záštitou OSN přijata v Paříži. Celkem 610 europoslanců bylo pro, 38 proti. Jde o historické hlasování, uvedl předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Před europoslanci v této souvislosti vystoupil se svým projevem i generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který ocenil vůdčí roli EU v boji proti klimatickým změnám.
Minulý týden v pátek dohodu schválili ministři životního prostředí EU. Po nynějším souhlasu europarlamentu a po následném finálním diplomatickém potvrzení ze strany členských zemí bude moci být dohoda za Evropskou unii předána do New Yorku.
Dohoda má začít platit 30 dní po ratifikaci 55 zeměmi, které jsou dohromady zodpovědné nejméně za 55 procent globálních emisí. Nastávající připojení EU znamená, že tento práh bude překonán. Dohodu dosud ratifikovalo 62 států, které představují 52 procent emisí.
Dlouhodobé cíle (stupně)
Udržet zvyšování teploty „výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně,“ což by výrazně snížilo riziko a dopady klimatických změn.
Dlouhodobé cíle (emise)
Podle dohody musí státy „usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech“.
Finance
Nezávazná příloha dohody přijaté 12. prosince 2015 v Paříži uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně.
Ztráty a škody
V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích.
Trhy s emisemi oxidu uhličitého
Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o „využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření,“ která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států.
Diferenciace
V dohodě se praví, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo „jsou v pozici tak učinit“.