Těžit z Babiše. Definovat ponožky. Zahradničit
Na titulních stranách se střídají fotky zesnuvšího Robina Williamse a Barbory Špotákové, jejíž oštěp snad zase poletí nejdál. Silná žena a vyčerpaný muž. Kdyby v tom někdo snad chtěl hledat nějakou symboliku, má moje svolení.
Jinak. Lidové noviny na otvíráku a Hospodářské noviny uvnitř vydání v rozhovoru s Lubomírem Zaorálkem píší o šancích pro české zbrojaře, jež má představovat eskalující konflikt s islamisty v Iráku. Jako kdyby (v případě LN) tohle byla jediná cesta, jak tomu hrozícímu kataklyzmatu v očích místního publika připsat nějakou relevanci. Třeba je. V tom případě no nazdar.
V HN také další komentář Anne Applebaumové, píše o odvetných ruských sankcích jako o "K. O. globalizaci". "Po velkou část dvou dekád jsme brali jako hotovou věc, že globalizace představuje novou etapu světových dějin, nikoli jen pomíjivou fázi. Zavazující pouta obchodu jistě potrvají věčně, protože jsou vzájemně výhodná. Žádná země, která začala vážně hrát tu hru se samými vítězi, z ní už nikdy nebude moci odstoupit, poněvadž by to bylo spojeno s příliš vysokými politickými náklady. Obchodní války měly být věcí minulosti. (...) Velká země se spoustou obyvatel vzdělaných v globální ekonomice dospěla k závěru, že ve jménu národní cti dokáže akceptovat vyšší ceny potravin. Nejenže je možné dát před mantrou o vzájemné výhodnosti přednost odlišným hodnotám a jinému typu politiky, ale navíc se to děje právě nyní. A pokud se to může stát v Rusku, může se to stát i kdekoliv jinde." Dvě věci. "Velká část dvou dekád" pro jednotlivce může představovat třeba většinu toho času, kdy se zajímal o širší svět kolem, pro historii, to je ale nicotnost, sotva okamžik. Svět, který známe jako trvalý a neměnný, nám tak může připadat právě proto, že naše životy jsou krátké. No nic. A k té "národní cti". Ano, hodně lidí v Rusku i mimo něj může mít dojem, že to, o čem Appelbaumová píše jako o globalizovaném světě, postrádá nějaký hlubší apel, smysl, hodnotu. Hledat něco takového ve státním uspořádání nebo v systému obchodních vztahů je podle mě opakující se a potenciálně zhoubná bludná představa. A taky - sama skutečnost, že něco představuje alternativu nebo opozici vůči globalizaci, automaticky ještě neznamená nějakou hodnotu. Dost lidí to tak ale zřejmě bere, jinak si nekritické přijímání ruského pojetí "národní cti" lidmi, kteří se jinak stylizují do role nejoddanějších zastánců svobody, neumím vysvětlit.
Mladá fronta Dnes má na titulce jeden lokální "špek". "Radní hlasovali, zda jsou ponožky spodní prádlo". Ti radní jsou z Litomyšle, chtěli omezit stánky v podloubí na náměstí, kde se prodává prádlo a ponožky, ve vyhlášce ten sortiment popsali naznačeným způsobem. Totální prkotina. Zaujala mě ale argumentace, již deník používá: "Radní východočeské Litomyšle řešili neobvyklý problém: museli rozhodnout o tom, zda ponožky patří mezi spodní prádlo. A přestože internetová encyklopedie Wikipedia tvrdí, že nikoliv, radní v Litomyšli odhadovali, že je tomu naopak." Odmítli vzít na vědomí hlas Wikipedie - toho prazvláštního úkazu, jenž se z příručky, jež je vždy po ruce, ale vážně se moc brát nedá, mění v definitivního arbitra sporů o povahu čehokoli.
Právo referuje o jednáních ministrů se správcem financí o navýšení resortních rozpočtů. Vývoj shrnuje titulkem "Z Babiše nejvíc vytěžili policisté a hasiči". Evokativní obrat. Kolik jsi dneska vytěžil z Babiše? Nic moc, žíla byla nějaká slabá. Co máš dneska v plánu. Asi zkusím něco vytěžit z Babiše. Tak to by sis asi měl vzít pevnější boty. Atd. Atp. Zásadních textů je v Právu víc, třeba referát "Němečtí pedagogové žhavě debatují o žhavých šortkách", jehož první odstavec se dá označit za vzor vskutku vtahujícího psaní: "Jsou prostě všude. A každý, kdo tvrdí, že nespočine okem, lže. Na chodnících v německých městech a vesnicích, pokaždé, když léto ukáže svou sílu, začnou mezi dívkami a mladými ženami převládat mimořádně krátké šortky, kterým módní tvůrci říkají žhavé kraťasy". Jako... Yeah! Ta největší perla se ale dá najít v příloze Dům a bydlení, kde je obsáhlá reportáž z příbytku... můžete třikrát hádat... Michala Davida! "Bylo by omylem myslet si, že klavíristovy prsty na parcele, na kraji Křeslic, plejí jeden záhon za druhým a že se pravidelně hitmakerova záda ohýbají nad skalkou či se jeho ruce s nůžkami natahují po větvích." Tady už nestačí prosté Yeah!, to si žádá znělé F**k Yeah! "Nezbývá, než popřát všem - i panu zahradníkovi - hezký zbytek léta nejen v rozkvetlé zahradě." To bych písk.
