Paříž a Berlín ztrácí trpělivost. Eurozóna má hospodařit sama
Výzva ministrů hospodářství
NOVÉ
2
Země eurozóny by měly mít společný rozpočet, úřad, který by mohl nezávisle na národních parlamentech zvyšovat daně, a pokud možno jednotnou minimální mzdu. Ve společném komentáři, který ve čtvrtek přetisklo několik hlavních evropských deníků, to uvedli ministři hospodářství dvou klíčových zemí EU – Německa a Francie. Ministři by si podle prohlášení rovněž přáli cílenější postup v klíčových odvětvích jako je energetika nebo digitální technologie.
„Francie a Německo mají odpovědnost razit cestu, protože Evropa už nemůže dále čekat,“ domnívají se německý ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel a jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron v článku, o němž referoval server euobserver.com. Ve svých záměrech jdou mnohem dále než jejich „šéfové“, tedy kancléřka Merkelová a prezident Hollande. Ti si podle dřívějších zpráv také přejí prohlubovat integraci, ale nechtějí ve větší míře měnit stávající smlouvy.
Duo ministrů ze zemí označovaných za „motor“ evropské integrace by totiž rádo převedlo některé významné pravomoci z kompetence národních parlamentů na nově vytvořené instituce. V této souvislosti hovoří například o právu na zvyšování daní, které teď provádí vlády jednotlivých členů eurozóny, ale které by do budoucna mohl provádět jeden celoevropský – respektive celoeurozónový – orgán.
Kromě výběru daní by tyto orgány měly do budoucna řešit i další otázky, jako například společný rozpočet zemí eurozóny. Ten by měl „vlastní příjmy“ (například prostřednictvím daní z finančních transakcí) a „na základě toho by z něj šlo dále půjčovat“.
Hlubší integraci by si pak přáli i v otázce minimální mzdy. Mezi členy eurozóny ale existují z hlediska výkonnosti jejich ekonomik značné rozdíly, některé státy dokonce zákonem danou minimální mzdu ani nemají (Itálie, Rakousko, Finsko). Ministři zde proto hovoří o „konzistentní, ne nutně stejné minimální mzdě“.
Evropský stabilizační mechanismus by se pak podle nich měl transformovat na „řádný evropský měnový fond“ a eurozóna – jako celek – by měla mít vlastního eurokomisaře. Rovněž by měl existovat vlastní blok eurozóny v Evropském parlamentu.
Kdyby byla všechna tato opatření uvedena v platnost, znamenalo by to podle Gabriela a Macrona „vytvoření skutečně rovných podmínek napříč eurozónou“. „Silnější eurozóna by měla být jádrem více integrované EU. Potřebujeme jednodušší a více efektivní unii, která bude mít více subsidiarity a zjednodušené řízení,“ cituje server euobserver.com slova ministrů, kterými zdůvodňují své postoje.
Ministři si prý uvědomují, že situace v Evropské unii je nyní vážná a že čím dál tím víc posilují euroskeptické hlasy, které místo hlubší integrace žádají spíše rozvolnění svazků. Gabriel a Macron proto volají po „silnějším smyslu pro komunitu“ a nabízejí výhody jako rozšíření programu Erasmus. Ten by podle nich měl mít možnost absolvovat „každý Evropan, který dosáhl 18 let“, který by si přál strávit alespoň jeden semestr v zahraničí.
