Tajemství Ivo Ištvana. Zde je šest nepříjemných otázek

Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan poskytl pro Echo24.cz obsáhlý rozhovor věnovaný aktuálním politickým kauzám, které jeho úřad zpracovával. Pohříchu se mnoha tématům, potenciálně pro něj nepříjemným, vyhnul.

Celý rozhovor s Ivo Ištvanem zde: Ivo Ištvan po roce: Jsme ve fázi sbírání střípků

Je pochopitelné, že Ivo Ištvan nechce odhalovat interní informace o tom, jak státní zástupci hodnotí důkazy nebo jaké plánují další úkony. Stále ale postrádáme veřejné vysvětlení některých procesních postupů, které už byly zveřejněny a u kterých je podezření na nezákonné postupy olomouckého VSZ.

Zaprvé zde není co tajit, když už dokument prošel tiskem. Zadruhé by státní zastupitelství mělo být schopno obhájit soulad svých kroků se zákonem, je-li zpochybněn.

Zkusme Ivo Ištvanovi napovědět:

1. Proč se VSZ nezákonně pokoušelo „zúžit“ stíhaný skutek?

Olomoucké státní zastupitelství zahájilo trestní stíhání trojice exposlanců kvůli údajným trafikám. Nejvyšší soud rozhodl, že skutek je nestíhatelný, neboť je krytý poslaneckou imunitou. Soud rozhodl, že celý - zdůrazňuji celý - skutek je nestíhatelný.

Výslovně je to uvedeno ve výroku soudního rozhodnutí (sp. zn. 3 Tcu 76/2013 a 3 Tcu 77/2013), které převzalo kompletní popis skutku z původního rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Tedy nestíhatelnost dopadla na všechny části popsaného jednání, ne pouze na část. Ať už pokládáme rozhodnutí Nejvyššího soudu za správné či nikoli, prostě tak soud rozhodl a státní zastupitelství tím bylo vázané.

Místo aby se státní zastupitelství řídilo závazným právním názorem soudu, snažilo se soudní rozhodnutí obejít. Pokusilo se vést dál řízení pro tu část údajného skutku, která se měla odehrát mimo prostory parlamentu. Nejvyšší soud logicky opět rozhodl o nestíhatelnosti (sp. zn. 3 Tcu 85/2013). V novém rozhodnutí soud kritizoval státní zastupitelství:

"Pokud státní zástupce takové rozhodnutí nezvolil a překvapivě rozhodl jiným způsobem ..."

"Jakákoliv činnost orgánů trestního řízení, jež by se omezila na účelové zúžení, resp. přeformulování skutku, by ve svém důsledku znamenala obcházení ve věci již vydaných rozhodnutí Nejvyššího soudu."

Potřebuje Ivo Ištvan zřetelnější zprávu, že udělali něco nezákonně? Věc je o to překvapivější, že jde o elementární logiku, již by měl bez problémů pochopit i student. Pokud je CELÝ skutek nestíhatelný, pak je nestíhatelná i libovolná jeho podmnožina (jinak by již výrok o nestíhatelnosti byl zúžený na pouhý výsek původního skutku). Současně pak jsou nestíhatelná i všechna další jednání, u kterých je zachovaná totožnost skutku. Totožnost skutku je věc, kterou musí umět každý, kdo chce udělat státnice.

Předpokládám, že nejsem jediný z právnické obce, kdo si rád poslechne vysvětlení tohoto postupu. Bohužel jsme žádné vysvětlení dosud neslyšeli.

2. Proč je nezákonným způsobem nadále vedeno trestní řízení v kauze údajných trafik?

Pokud Nejvyšší soud rozhodl o nestíhatelnosti, mělo státní zastupitelství ze zákona povinnost trestní stíhání zastavit.

Viz § 11 odst. 1 trestního řádu: "Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a MUSÍ být zastaveno ..."

Zastavení trestního stíhání je dosti formální rozhodnutí, kterým vzniká překážka v dalším stíhání téže věci. Přestože státní zastupitelství mělo povinnost rozhodnout o zastavení, rozhodlo pouze o zrušení rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. To je zcela jiný úkon, kterým si státní zastupitelství ponechává možnost znovu trestní stíhání pro tentýž skutek zahájit (přestože to soud jednou provždy vyloučil).

3. Proč nebylo rozhodnuto o zastavení, když to § 11 trestního řádu nařizuje?

4. Proč byla exposlancům uložena pokuta za odmítnutí vypovídat, když je to jejich právo?

Všem třem exposlanců byla uložena pokuta za to, že odmítli při novém výslechu vypovídat. Přitom každý má právo odmítnout vypovídat, aby si nepřivodil nebezpečí trestního stíhání (§ 100 trestního řádu). S ohledem na nejasný postup státního zastupitelství, které z neznámých důvodů trestního stíhání pro původní skutek nezastavilo, a na kryptickou poznámku Nejvyššího soudu, že není vyloučeno trestní stíhání za jiné jednání spáchané po vzdání se mandátu, mohou mít exposlanci z nového trestního stíhání obavy.

Zda své obavy nějak blíže konkretizovali či nikoli, hraje malou roli. Svědek, který odmítá vypovídat, aby si nepřivodil trestní stíhání, nesmí být nucen k tomu, aby vysvětlil, proč přesně se trestního stíhání obává. To by pochopitelně zcela negovalo právo odmítnout výpověď.

Navíc má poslanec právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem (čl. 28 Ústavy). Jakékoli jednání o vzdání se mandátu samozřejmě pod toto privilegium spadne.

5. Proč bylo Petru Nečasovi u výslechu vyhrožováno pokutou?

Když byl Petr Nečas vyslýchán a kritizoval právní konstrukci státního zastupitelství, přítomný státní zástupce mu pohrozil uložením pokuty.

Podle zveřejněného textu výslechu byl Petr Nečas státním zástupcem přerušen, když si květnatě, ale slušnými slovy ("jako mávnutím kouzelného proutku ...") stěžoval na domnělou změnu právní praxe. Petr Nečas nijak úkon nenarušoval, ani neříkal "státní zástupce je vůl", aby bylo nutné mu udělovat pokutu za urážku orgánu. Dokonce měl nezadatelné právo uvádět právní argumenty ve svůj prospěch.

Tak proč mu státní zástupce hrozil pokutou? Těžko to interpretovat jinak než jako šikanu vyslýchané osoby a jako snahu vynutit si nekritizovatelnost pokutami.

6. Proč je tak podrobné usnesení o vyloučení sledování z kauzy Nagyová?

Poslední bod je určen spíše pro milovníky konspiračních teorií. Ovšem Ivo Ištvan si zde vysloveně naběhl sám, jak opakovaně důrazně popíral, že by státní zastupitelství pouštělo na veřejnost citlivé informace z prověřování, které staví zúčastněné osoby do negativního světla.

Vezměte si rozhodnutí, kterým bylo údajné sledování Nečasovy první ženy vyloučeno do samostatného případu. Rozhodnutí o vyloučení se rozešle více adresátům a je prakticky zaručeno, že časem dojde k jeho zveřejnění v novinách.

A přestože jde o triviální úkon, kde se mají popsat důvody k vyloučení (dokázal bych je rozepsat na jednu stranu), rozhodnutí má téměř třicet stran a zachází se do neuvěřitelných podrobností: "V návaznosti na to Tomáš Hrdlička v jednom z telefonických hovorů vyzýval Petra Dimuna, aby nepodržel Pospíšila, neboť trestní věci, které jsou předmětem oné dohledové prověrky, se týkají všech."

Jak se takováto informace týká vyloučení údajného sledování Radky Nečasové??? V rozhodnutí o vyloučení státní zastupitelství nemělo obhajovat původní rozhodnutí o společném řízení. Pokud chtělo původní rozhodnutí osvětlit, rozhodně nemělo povinnost uvádět takové detaily. Přitom jde o vysloveně citlivé informace z prověřování, u kterých by každý soudný orgán dodržoval princip "need to know".

Nebudeme se pouštět do spekulací, jak moc macchiavelistického konání je státní zastupitelství schopno. Odvážím se však tvrzení, že více konzistentnosti v jednání by neškodilo.

Čtěte také: Pravá příčina kauzy Nagyová

Rozhovor s Petrem Nečasem: Nečas: Dělají z nás protistátní spiklenecké centrum