Jak nejlépe vyplenit švédské stoly
Úlevné zjištění: při čtvrtku netrpím zbytečnou přemotivovaností. V novinách trvalky – eurokomisař a Temelín. Taky nepochopený Filip Renč.
Podle Mladé fronty Dnes se sociální demokraté snaží vyvléknut z klinče, v němž uvázlo jednání o eurokomisaři tak, aby ústupek Andreji Babišovi nevypadal jako ústupek Andreji Babišovi. Deník rekapituluje průběh rozhovorů. „Pak se na nočním jednání řešilo, jak to udělat, aby nominace Jourové nevypadala jako Sobotkova porážka. ‚Padl divoký návrh, aby se to v podstatě hodilo na nového šéfa Evropské komise. Sobotka mu nabídne na komisaře obě jména a pak řekne, že si prostě vybral do svého týmu ženu,‘ říká další politik. Ani to nezabralo, protože ČSSD by z toho stejně vyšla špatně – nabízela slabšího kandidáta. A navíc, jak se ukázalo včera, Bohuslav Sobotka to s Junckerem ani neřešil.“
Podle Hospodářských novin by případné vyslání Věry Jourové do Bruselu mohlo sociální demokracii paradoxním způsobem prospět. „S Jourovou by totiž z ANO zmizela jediná osoba, která svého šéfa dokáže během koaličních jednání usměrnit od manažerského ‚vidění světa‘ k politickému rozhodování a dodržování procedur. Někteří sociální demokraté si proto slibují, že Babiš a s ním i celé ANO budou bez ministryně pro místní rozvoj dělat ještě více politických chyb, a díky tomu budou zranitelnější.“ Možná v politickém provozu. Těžko ale říct, jak moc by AB mohl ublížit zápas s procedurou v očích těch, kdo ho volili taky kvůli odporu k parlamentní politické „žvanírně“, jejímiž je procedura pravidly.
V hlubinách Práva je ukrytá zásadní informace. „Od zavedení pokut v prostředcích pražské MHD letos uplynulo sto let. Černý pasažér poprvé zaplatil za jízdu bez platného dokladu 1. července 1914. Do té doby hradili cestující lapení bez jízdenky jen jízdné bez přirážky. (...) Zpočátku nosili revizoři stejnokroj, časem začali používat přesně definovaný civilní oděv, včetně charakteristického tvrdého klobouku. Od října 1904 se revizoři prokazují služebním odznakem, jehož podoba se během několikrát změnila.“ Takže prvního července 1914 někoho poprvé zkásli. A za pár týdnů potom – zákopy, legie, yperit. Nemůžu se zbavit dojmu, že ty dvě události spolu nějak souvisejí.
Lidové noviny z první strany titulkem hlásí, že „V centru Prahy potichu vznikla nová mešita“. Poněkud mě zaráží to „potichu“. jaká úroveň hlasitosti vzniku mešity by podle deníku byla přiměřená?
Magazín Mladé fronty Dnes přináší rozhovor s režisérem Filipem Renčem. Očekávání epičnosti naplněno. V úvodu konverzace se sympatizujícím tazatelem Janem Malindou se filmař vypovídává z traumatu, jež mu způsobila anticena Zlatý citron za „profesní selhání roku“, již dostal jím režírovaný seriál ČT Sanitka 2. „To se vás nemůže nedotknout! protože se o tom píše, lidi to čtou a myslí si, že je to oficiální názor toho média. Neznám filmaře, který by byl v takové situaci nad věcí a vůbec by mu nevadilo, když o něm někdo něco ošklivého napíše. To sice může říkat, že mu to nevadí, ale není to pravda. Iniciátorem této trapné ceny byl nejspíš Vladimír Just. (...) Sanitka 2 je prodaná do televizí v mnoha zemích: do Švédska, do Ruska, do Německa, do Dánska, do Švýcarska, do Polska. Samozřejmě na Slovensko. Jedná se s Francií. To potká málokterý český seriál. Je to výborná propagace české televizní tvorby, protože Sanitku 2 teď uvidí stamiliony lidí. Půl miliardy v celé Evropě.“ Samozřejmost, s níž tvůrce předpokládá, že jeho dílo si ve vypočítávaných zemích nenechá ujít vůbec nikdo, je hezkým dokladem toho, že se mu falešnou skromnost podařilo odhodit skutečně daleko.
Včera tahle rubrika informovala o množících se bitvách mezi Čechy a Rusy u švédských stolů v hotelech. Letní noviny MfD dnes přinášejí pár tipů, jak si po dosaženém vítězství počínat co nejekonomičtěji. „Nevrhejte se na jídlo hned s prvními přinesenými mísami. Nejčastěji jsou to těstovinové, rýžové nebo bramborové saláty, mnohdy prolité majonézami a průmyslovými omáčkami. Ty mají hlavní cíl – lacino zasytit strávníky. (...) ‚Obejděte tedy s rozmyslem plné stoly, uvědomte si, že takto plné budou po celý zbývající týden a že repertoár jídla se moc měnit nebude. A rozvrhněte si síly,‘ radí Iva Málková ze sdružení STOB.“ Po válce ve frontě tedy rekreanty čeká obdoba vysokohorské výpravy. S rozvahou postupovat od základního tábora výš, nepřepálit začátek, nevrhat se bezhlavě do předem prohraných soubojů. Nepřerušená kontinuita krmení bude odměnou. Netrpělivější povahy mohou samozřejmě použít v antickém Římě oblíbenou metodu lehátka a pírka.
